Jag Vilfnznt, hledač pokladu aneb exkurz do chlapecké duše 3.díl

Třetí část dvanáctidílného eposu, psána již osmiletým, komentována čtyřiadvacetiletým tím samým já. Jedná se o jakousi digitalizaci ručně psaného a malovaného díla mladého vášnivého "spisovatele a dobrodruha". Třetí díl nese název Plavba po Atlantiku. Díl a celá pouť hlavního hrdiny i jeho spisovatele pokračuje právě zde, teď a tady. 

Třetí díl dvanáctologie o hledači pokladů se jmenuje Plavba po Atlantiku. Podobně jako předchozí díl a také všechny, co přijdou po něm, znovu nejde o komiks, ale o secvaklé popsané listy formátu A5. I zde jsou pak obrázky malovány přes celou stránku jakoby za text. Podíváme-li se na obálku, tak té zcela dominuje malý zaoceánský parníček, spokojeně bafající obláčky kouře. Tento díl, který byl podobně jako předchozí díly, vydaný „nakladatelstvím“ DOBRODRUH a podporovaný Waltem Disneym, je čtrnáct stran dlouhý. Měl by se tedy, co se dějové délky týče, zatím usadit na první příčce. Autorovi bylo v době psaní stále ještě osm let, oproti předešlé epizodě se ale již psal rok 1998, do kterého se nyní přeneseme.

Na počátku tohoto dílu se již Jag nalodil a čeká ve své kajutě.

AKCE!

Jag se doslechl z rozhlasu, že loď odplouvá za hodinu a půl. Jag měl už vše připraveno, byl právě ve své kabince číslo třináct. Prohlížel si knížku, kterou si koupil před vyplutím. Loď zatroubila a vyplulo se. Loď plula blízko severního pólu, takže nebyl problém, abyste na palubě našli někoho, kdo měl šálu a kulicha. Loď nebyla moc přeplněná, takže se na ní dalo normálně chodit. Jag šel nahoru, aby se nadýchal krásného, čerstvého, mořského vzduchu. Nahoře mu bylo líp než dole, přestože dole mohl pozorovat nádherný oceánský svět.

Tady snad ani není místo pro nějaký komentář. Prostý, letmý, stručný popis situace. Žádná větší bota. Snad jen časté opakování podmětů, ale to snad časem zmizí. Já (starší já) nemám po dlouhé době možnost udělat si ze svého (mladší já) snažení a psaní legraci. Snad se ten mladík pro příští stránky polepší.

Jag si řekl, že se bude okolo sebe rozhlížet, jestli neuvidí nějakou tu verlybu (velrybu) nebo delfína. Po chvíli rozhlížení spatřil hřbetní ploutev. Jag se vyděsil a začal křičet.

„Pomóc, žralok lidožrout zachraň se, kdo můžeš!“

„Co to tu vyvádíte?“, zeptal se Jaga vysoký pán v unyformě (uniformě).

Jag drkotal zuby, takže mu bylo těžko rozumět. Unyformovanému (uniformovanému) muži se podařilo rozluštit jen to, že se tu prý u lodi objevil žralok lidožrout.

„Ale pane, to se vám muselo jen zdát, protože u naší lodi je jen delfín.“, povídá unyformovaný muž (prosím, ať už jde ten unyformovaný pán pryč a já to tu nemusím pořád opravovat, UNIFORMOVANÝ! muž).

Jag se podíval do vody a nevyceňoval na něj žádný žralok lidožrout své děsivé zuby, ale usmíval se na něj delfín. Jag se styděl, že na lodi dělal takový povyk, kvůli tomu, že si spletl žraloka s delfínem.

Chlapec nezklamal, teď zase pro změnu nevím, kde začít. Jestli u unyformovaného pána, nebo u verlyby. Na obhajobu mého mladého já jsem se ale dozvěděl, že mnoho mých vrstevníků ve svých junáckých letech používalo onen terminus technikus verlyba, takže jsem alespoň částečně z obliga. Unyforma holt pouze až moc důsledně následovala tvrdé souhlásky. O Jagovi jsme se dozvěděli, že je také pěkná hysterka, myslet si že jeden žralok lidožrout je nějaké nebezpečí pro parník Na druhou stranu ale, třeba někdo plaval v té ledové vodě po boku lodi a Jag se ho snažil pouze varovat. Prostě a hlavně byla ale nějaké akce. A ještě poslední věc než otočíme list, takové malé přírodovědné okénko, delfín ani žralok lidožrout by tak na sever nikdy nepluli a ani se takto na severu nevyskytují. Kdežto verlyby ano.

Ten pán, co Jagovi řekl, že ve vodě není žralok, ale delfín, byl kapitán lodi. Jag se s ním seznámil.

„Jag Vilfnznt.“, říká Jag.

„Jan Micek, ale pro vás kapitán.“, říká muž.

„Ó 18:30 pojďte na večeři Jagu, v tuto dobu v podvečer se podává večeře.“, říká kapitán.

Vešli do takového sálu, kde bylo šest stolů pro čtyři osoby a tři stoly pro dvě osoby, dále tam byl bar a jeden dlouhý slavnostní stůl pro šestnáct osob.

„Dnes jsou špagety s čínskou omáčkou.“, říká kapitán.

„Už se těším, protože čínskou kuchyni mám rád, je totiž velmi zdravá a má málo kalorií, víte.“, řekl Jag.

„Ále to ví snad každý, že čínská kuchyně je zdravá, už jen proto, že v ní je hodně zeleniny.“, zasmál se kapitán.

Velmi mě zde zaujalo jméno kapitána, který by pravděpodobně měl být Nor, neb loď odplouvala z Norska, a který má více české jméno než náš hlavní hrdina. (6*4) + (3*2) + 16 = 46. To v pravdě není příliš veliké jídelna na zaoceánský parník, ale jak bylo zmíněno dříve, loď nebyla přeplněná, tak to asi stačí. Velmi zajímavá byla také výživově poučná vložka obou pánů. Teď už ale otočme dál.

Po večeři si šel Jag číst do pokoje. Za chvíli usnul. Druhý den začal tím, že se podíval do nádherného, ranního oceánu. Jag si sebou vozil slona pro štěstí. Ten slon se jmenoval Frenk.

„Dobré ráno Frenku.“, řekl Jag plišákovi (plyšákovi).

Převlékl se a šel do restaurace na snídani.

„Dobré ráno, pane kapitáne.“, řekl Jag, když potkal na chodbě kapitána.

„Dobré ráno Jagu.“, odpověděl Jagovi kapitán.

„Jdu zrovna na snídani.“, řekl Jag.

„Jé, to je štěstí, já jdu taky na snídani.“, řekl kapitán.

Jag i kapitán dostali obložený talířek a košíček s houskami. Jagovi mohly vypadnout oči z důlku. Na talířku totiž bylo: Bramborový salát, Vaječná pomazánka, šunka, sýr i vajíčko a máslo, marmeláda a baštika (paštika) i křenové máslo. Ještě že těch rohlíků bylo deset.

Tak první den na lodi máme za sebou a do příběhu se nám konečně opět vrátily dobré mravy. Jak je vidět, mladý autor stále více a více používá přímou řeč, která ve druhé dílu (prvním nekomiksovém dílu) vůbec nebyla. A jen tak mimochodem, mně také lezli oči z důlku u přepisu snídaňového menu, zvláště pak u baštiky málem opravdu vypadly. Pojďme ale o stranu dále.

Jak tak jedli snídani Jag se zeptal kapitána.

„A k čemu je ten dlouhý stůl tady v restauraci?“

„Na něm se bude konat čtvrtý den plavby slavnost. Čtvrtý den bude poslední oběd na lodi.“

„A to je takhle každou plavbu?“, ptal se pořád Jag.

„Ano, každou.“, odpověděl mu kapitán.

Dnes byly rybí prsty k obědu. Takže Jag mohl pozorovat jak se na lodi lovějí (loví) ryby. Na lodi byli čtyři plavčíci a ty leželi na lehátkách a četli si noviny, ale dávali při tom pozor na ryby a pruty a byli připraveni na vše. Jag se zeptal kapitána, jestli by mohl taky chytat ty ryby.

„No jestli ti to pude a chceš, tak jó.“, řekl kapitán.

Plavčíci měli naštěstí náhradní návnady a pruty, takže si tam Jag půjčil všechno, co potřeboval. Za dvě hodiny chytil Jag makrelu a nechal se s ní vyfotit.

„Tuhle fotku si dám doma do rámečku Frenku.“, řekl Jag plyšákovi (no vida! spávně).

Tady snad není třeba co dodávat, komentovat či glosovat, nevím, zda se makrely mohou vyskytovat tak daleko na severu, ale fotit se s nimi možné je. Tak jdeme tedy raději dále, na stranu číslo šest.

„No výborně Jagu, vy to umíte.“, chválil Jaga kapitán.

„Pane kapitáne, mohl byste se zeptat pana kuchaře, jestli by mi neudělal k obědu makrelu?“, zeptal se Jag kapitána.

„Ale ovšém, zeptám se.“, řekl s úsměvem kapitán.

Když Jag jedl makrelu, viděl i kapitán, jak je Jag šťastný z úlovku. Jagovi se makrela jedla dobře nejen proto, že mu chutnala, ale i proto, že si jí ulovil sám. Po obědě si šel Jag i kapitán dát dvacet. Na lodi byl po obědě klid. Asi ve 14:00 se vzbudili. Jag si řekl, že se půjde zchladit do lodního bazénu. Vzal si krém na opalování a brýle, deku i slunečník a plavky a šel.

Před bazénem bylo docela volno. Bazén byl dlouhý patnáct metrů, široký sedm a půl metru a hluboký dva a půl někde jeden a půl metru.

Já jen jestli si ještě pamatujete, jak na první straně byla zmínka o lidech v šálách a kuliších. Není proto divu, že u bazénu bylo volno. Málo lidí se jde koupat do vody, která jen taktak že nezamrzá. Tady se opravdu naplno projevila ta zmiňovaná dějová a příběhová neprovázanost či přinejlepším trhlinatost. Jinak, krom tohoto plaveckého paradoxu, celkem normal. Záře reflektoru tak přechází na stranu číslo sedm.

Jag skočil do bazénu šipku. A pak plaval kraula, znak i prsa, potápěl se a dělal ve vodě skopičiny. Za chvíli šel tam tudy kapitán a smál se, co všechno Jag ve vodě dokáže.

„Teda Jagu ty jsi ve vodě jako doma.“, chechtal se kapitán.

„No to víte, zchladit se někdy musím.“, řekl Jag. (To je blázen. BLÁZEN!)

Po koupání šel do pokoje a tam si četl. Takhle si četl asi dvě hodiny. Pak šel do restaurace a tam si dal pomerančovou limonádu a hamburgr (hamburger). A pak šel ven nadýchat se toho nádherného, oceánského vzduchu. Nahoře potkal pana kapitána a začal si s ním povídat.

Krom pokračování plaveckého paradoxu, takové normální odpoledne na palubě zaoceánské lodi. Nic, kvůli čemu bych tento komentář měl dále natahovat. Honem na další stranu, než nám z Jaga bude zima.

Ale to už tady bylo půl sedmý. A byl čas večeře.

„Dnes máme k večeři chobotničky.“, řekl kapitán.

„Zajímavé jídlo, to jsem ještě neměl.“, řekl Jag.

Pak, až se najedli, šel Jag do pokoje. Tam si zase četl a pak usnul. Třetí den na lodi začal opět tím, že se podíval do ranního oceánu.

„Dobré ráno, pane kapitáne.“, řekl Jag.

„Dobré ráno Jagu.“, řekl kapitán.

„Zase na snídani?“, ptal se Jag.

„Zase.“, odpověděl mu kapitán.

Na talíři bylo vše co předtím, ale…

„Co je tohle za pomazánku, pane kapitáne?“

„To je z mořského korýše.“, odpověděl kapitán.

„Víš co je dnes k obědu?“, ptal se kapitán.

„Nevím.“

„Žralok!“, odpověděl kapitán.

Tak právě jsme byli svědky na obsah velmi sporé stránky s několika opravdu velmi rázovitými rozhovory. Tyto konverzace jsou pravděpodobně jistým paměťovým reziduem v mysli mladého autora. Všechny tyto konverzace, kdy každý účastník řekne jednu krátkou větu, která se akorát vejde do bubliny, jsou pro komiks skoro až typické. Zdárně jsme se ale dostali přes den na palubě číslo dvě. Co se bude dít dál, se dozvíme, když otočíme na stránku číslo devět.

Když dojedli, Jag si šel lehnout ještě do postele. Jak tak ležel, přišlo mu dobré podívat se oknem a uviděl tam vrak potopené lodi.

„Podívej se Frenku na ten vrak.“, řekl Jag plyšákovi.

Jag se rozeběhl za kapitánem.

„Pane kapitáne, jak se ten vrak jmenuje?“, ptal se Jag.

„To je Santa Lucia, také z Norska.“, odpověděl kapitán. (Zajímavé jméno pro norskou loď.)

Loď byla stará, ale hodně veliká. Byl na ní bazén a taky restaurace. Jag úplně zapomněl, jak se jmenuje loď, na které pluje.

„Jak se jmenuje ta naše loď?“, ptal se kapitána.

„Atlantica.“, řekl kapitán.

Jag nezapomněl, mladý autor si jen uvědomil, že by bylo dobré dát lodi jméno a tak tímto menším fíglem v půlce tohoto dílu mohl jméno lodi vymyslet. Jen je také důležité ještě říci a nejsem si jistý, jestli to tu zaznělo, že Jag má kajutu pod úrovní hladiny oceánu a svým okénkem tak může pozorovat i dno oceánu a jeho poklady, jako například zmíněný vrak lodi. Následuje jubilejní strana číslo deset.

Jag si řekl, že půjde relaxovat nahoru. Jag se namazal opalovacím krémem a šel nahoru.

„A proč ty seš vlastně tady?“, ptal se ho nahoře kapitán. (Jo! Proč, když venku mrzne, ty, Jagu se jdeš opalovat?!?)

„No, plavím se za pokladem.“, řekl Jag.

„Aha, a kde je ten poklad?“, ptal se kapitán.

„V Africe.“

„A Africe?“

„Ano.“, odpovídal pořád Jag.

Ale to už byl čas obědu.

„Já už se těším na toho žraloka.“, řekl Jag.

Když Jag ochutnal žraloka, strašně mu chutnal, protože byl měkký a šťavnatý.

„No tak to musíte obeplout, objet nebo obletět celý svět.“, říkal kapitán.

„No právě to chci, jsem totiž cestovatel, víte.“, řekl Jag.

Slovy vědátora: Hmmm,…ano,…ano, hmmm,…neustálá tendence směřující ke krátkým a stručným, jedno-větným, místy i jedno-slovným rozhovorům, je stále patrná…hmmmm. Stejně jako skoro až lachtaní otužilost hlavního hrdiny. Konečně nám bylo vysvětleno, proč si Jag vybral tu patrně nejdelší možnou cestu z Finska do Afriky. Ještěže tam ten kapitán je. A jen tak do záznamu, autor dodnes neví jak chutná žraločí maso. Pokračujme tedy dále.

Jen dojedli, šli si lehnout do pokojů. A už tu byl polední klid. Ve 14:00 (sakra, to je jak na vojně) se Jag probudil a šel do restaurace a tam si dal svou oblíbenou specialitu, pomerančovou limonádu a hamburgr (hamburger), ale přidal k tomu ještě hranolky. Jen to dojedl, už se šel koupat do bazénu. (Tuto větu jsem měl sto chutí vyškrtnout. V zájmu zachování autenticity ale…) Teď se šel koupat i pan kapitán. (NÉÉÉÉÉÉ! Šíří se to jako ledová lavina.) A uměl plavat skoro stejně jako Jag. Šel na skokanský můstek a skočil do vody salto. Jag to zkusil taky a málem to salto udělal taky. Jenže na konci neudělal šipku, ale polo-kufr.

BRRRR…brrrrrr,…zima,…zimáááá!! Až se mi tu za klávesnicí třesou prsty. Jediné další možné vysvětlení k bláznivému chování obou protagonistů arktického plavání, je to, že se loď vždy na čas koupání teleportuje do teplých krajin. Pak by to nebylo arktické plavání, ale normální plavání a dávalo by to alespoň trochu smysl. BRRRRR!! Raději budeme pokračovat dál nebo bychom mohli všichni nastydnout.

Tak se dokoupali a šli si zase povídat, ale už byl zase čas k večeři a tak šli na večeři.

„Dnes je nádherný den a taky je výborná večeře, těstoviny s gulášem.“, pochvaloval si to kapitán. (No konečně zase nějaký pořádný český jídlo! Až teda na ty těstoviny…)

„U nás v Čechách je guláš specialita.“, řekl Jag. (Svatá pravda kamaráde, svatá pravda.)

Tak se dali s chutí do jídla. Tak strašně vymetli talíře, že je pak ani do myčky nemuseli dávat. Pak si šli oba lehnout do postele.

„Dnes je předposlední noc na lodi.“, řekl Jag plyšákovi.

Čtvrtý den se Jag nejvíc těšil na slavnost.

„Zítra odpoledne zakotvíme v Kanadě.“, řekl Jag plyšákovi. (Pravděpodobně ráno čtvrtého dne plavby.)

„Dobré ráno, pane kapitáne. Dnes máme ale hezký den, že?“, řekl Jag vesele.

„Ano, dnes je opravdu nádherně.“, řekl kapitán.

A tak šli na snídani. Dnes byla také slavnostní snídaně.

Tak a jsme u čtvrtého dne plavby, který se k nám z toho třetí přelil trochu překvapivě a nejednoznačně. Snad se Jag třetí noc vyspal. (V textu o tom totiž není ani zmínky.) A jinak……počkejte si na to……ještě ne……ještě pořád ne……už se to blíží……GULÁÁÁŠ!!! Taková česká klasika přeci nesmí chybět v žádném příběhu o hledači pokladů. Až se mi sbíhají sliny. Rychle na stranu číslo třináct, ať si taky na nějakej pořádnej, českej guláš můžu skočit do blízké knajpy.

Vešli do restaurace a Jag zamířil ke svému stolu, ale byl překvapen, když na něm nic nebylo.

„Pane kapitáne, kde budeme jíst?“, zeptal se Jag.

„Tamhle, na slavnostním stole je snídaně.“, řekl kapitán.

„Jéé, opravdu.“, zajásal Jag.

Jag letěl ke stolu jako pomatený. Jídlo bylo skoro stejné jako na začátku plavby, ale přibylo ještě kousek rybýho (rybího) salátu. Tan Jagovi opravdu moc chutnal. A když se dojedlo, nezbylo na talíři nic.

„To jsme si to ale pošmákli, co, pane kapitáne.“, řekl Jag.

„Ano.“, odpověděl mu kapitán.

Pak šel Jag zase do pokoje a tam přemýšlel, co schválně bude k obědu.

No comment. Otočme na Grande finale celého dílu, poslední stranu číslo čtrnáct.

„Co když bude bramborový salát s verlibími (velrybími) stejky (asi spíše filetami).“, přemýšlel nahlas Jag. (Doufám, že ne. To by ochranáři velryb neměli moc velikou radost.)

Zanedlouho byl oběd, a to co Jag vyvěštil, že bude, tak to opravdu bylo (A sakra!... Poznámka: při psaní tohoto dílu nebyla zraněna či dokonce zabita ani jedna velryba.) Oběd byl až okolo 13:00.

„To jsem si to ale dal porci.“, řekl Jag.

Teď měl Jag odpolední spánek až do 15:00. (Ten chlap je buď robot, nebo vysloužilý armádní rotmistr s šedesáti lety služby, nebo je ještě možné, že na svých cestách snědl švýcarské hodinky.) Jag rozevřel mapu a hledal, místo kde zakotví.

„Zakotvíme v Battle Harboru.“, řekl Jag. (Samozřejmě smyšlený přístav.)

Za chvíli byla večeře, Jag se najedl a šel spát. Ráno se hned rozhlížel po přístavu a našel ho. Šel na snídani a najedl se. A za hodinu zakotvili v přístavu.

KONEC 3. DÍLU

Komentáře a poznámky k poslední stránce jsou přímo v textu. Snad jen ještě jedna věc. Trošku se mi zdálo, že mé mladší já chtělo mít tento díl už z krku a tak se k nám konec doslova přiřítil.

Rekapitulovat tento díl moc nejde. Jag prostě úspěšně zvládl plavbu po Atlantickém oceánu a prožil přitom spoustu pro něj nezapomenutelných zážitků, včetně koupání se v bazénu a opalování se na Dálném Severu. Jinak hlavně spal, jedl či vedl krátké a úderné rozhovory s panem kapitánem. Atlantik má Jag tedy za zády a Kanadu před sebou.