Jag Vilfnznt, hledač pokladu aneb exkurz do chlapecké duše 2.díl

Druhá část dvanáctidílného eposu, psána sedmiletým, komentována čtyřiadvacetiletým tím samým já. Jedná se o jakousi digitalizaci ručně psaného a malovaného díla mladého vášnivého "spisovatele a dobrodruha". Druhý díl nese název Honba za pokladem Nilu 2. Díl a celá pouť hlavního hrdiny i jeho spisovatele pokračuje právě zde, teď a tady. Spoiler alert: tento díl je o dost kratší.

Druhý díl příběhu o hledači pokladů, Jagu Vilfnzntovi, byl napsán a vydán také v roce 1997, nejspíše ale už ke konci roku 1997 a tak bylo mladému autorovi již plných osm let. Druhý díl nese název Honba za pokladem Nilu 2. Díl a stejně jako předchozí díl i tento byl publikován „nakladatelstvím“ DOBRODRUH, ačkoliv na obálce je stále imitace loga Walta Disneyho. Imaginární smlouva asi ještě stále trvala. Obálka je pak téměř totožná s obálkou předchozího dílu. Došlo pouze k dílčím změnám. Nil je nyní napsán správně (ne jako Nyl) a z palem na ostrůvku s pokladem obklopeném vodou zmizely kokosy. Poslední, zato však asi tou nejpodstatnější změnou je, že se již nejedná o komiks, ale o psanou „literaturu“ doplněnou obrázky na pozadí textu. Celý díl je tak, co se týče stránek, o hodně kratší a čítá pouhých pět stran formátu A5 na hřbetu secvaklých sešívačkou. Pojďme se tedy ponořit do druhého dílu, a přidejme se k Jagově cestě, která nyní směřuje do Norska, tedy velmi daleko od Nilu.

První strana druhého dílu navazuje, kde poslední strana předchozího skončila. Jag jede autem po švédských silnicích a je mu horko, postěžuje si proto a jako na zavolanou se objeví mrak a Slunce zakryje, což Jag hodnotí slovy: „To už je trochu lepší.“.

KLAPKA!

HONBA ZA POKLADEM NILU 2. DÍL POPRVÉ!

AKCE!

Bylo to opravdu o trochu lepší. Ale cesta do Norska byla stejnak dlouhá. Jag se s tím za chvíli smířil. Vjel do města Umeá a Jag dostal najednou hlad. Jag hledal restauraci a po chvíli ji našel. Vešel do vnitř (ne dovnitř) a jak viděl volný stůl, už si sednul. Šel kolem číšník a přišel k Jagovi. Jag ukázal na řízek s bramborem. Číšník si to napsal na lísteček, 1 ŘÍZEK S BRAMBOREM, a odešel. Jag si ještě obědnal (objednal) limonádu.

Tak to by byla první strana. I na formát A5 je poměrně málo textu, což ale lze vysvětlit velikým písmem malého autora a stále ještě snahou o krasopis. Pár pravopisných perliček zde jinak opět nalezneme. Věty jsou pak dosti krátké, mladý spisovatel totiž asi měl ještě z velikých a složitých souvětí strach. Jinak se ale v hlavním hrdinovi hnulo jeho čecháctví. Objednat si řízek s bramborem v restauraci v jednom, velmi pravděpodobně fiktivním, švédském městě, tak to chce pořádnou porci českého smýšlení. O trochu akce se nám pak postaral sám Jag, to sice když si objednal limonádu až poté, co číšník odešel. Zřejmě na něj svou prosbu zařval přes celou restauraci. Otočme tedy list a podívejme se, co se píše na straně číslo dvě.

Za chvíli přišel číšník zpět. Nesl pomerančovou limonádu s brčkem. Jag musel patnáct minut čekat, než přinesli řízek s bramborem. Ale pak musel ještě dvě minuty čekat, aby jídlo nebylo horké. Ale pak se s chutí pustil do jídla. Když dojedl, ukázal, že zaplatí. Jídlo i s limonádou stojí 100 Kč. Jag zaplatil a vyšel z restaurace. Jag zase nastoupil do auta a jel do Norska. Uplynula jedna hodina po obědě. Už nebylo takové horko jako před tím, ale dvacet pět stupňů Celsia. Přestože bysme (bychom) čekali, že po obědě je velké horko u nás. Ale tady byl Jag hodně u Severu.

Dějově skutečně velmi zajímavá strana, alespoň máme hlavního hrdinu znovu na trase. Cena i čekací doba spíše sedí na nějaké rychlé občerstvení. Znovu se objevil skoro až puntičkářský smysl pro detail a to sice, když Jag čekal, až mu jídlo vychladne. Vlastence asi také zahřeje u srdce, že se česká koruna stala světovou měnou a lze s ní platit všude. Opravdu se nejednalo o švédskou korunu, mé dětské já před několika lety skutečně napsalo 100 Kč. Otočme ale na další stranu!

A my víme, že na Severu je velká zima. Už byli (byly) tři hodiny a uplynulo půl cesty. Jag dostal nápad, že by si dal takový malý piknyk (piknik). Tak zastavil u takové paseky u lesa. Zašel si pod strom do stínu a tam si ten piknyk (piknik!!) udělal. Okolo bylo plno zvuků a Jag si lehl a poslouchal ty zvuky. Ale přerušilo to mírné šustění. Jag vstal a podívalse (skutečnějsemtonapsaldohromady). Před ním stál jelen, který se právě pásl. Jelen na místo, aby se polekal, šel ještě blíž k Jagovi. Jelen už byl hodně blízko a Jaga napadlo, že jelen by chtěl ochutnat něco jiného než je tráva. Jaga napadlo, že by jelenovi dal kousek chleba. Jelenovi tak zachutnal, že snědl celý krajíc.

Stále ještě pravděpodobně nejsme v Norsku, kam už několik stran naše cesta míří. Jinak jak je vidno, Jaga dlouhé cesty moc nebaví (a koho také baví), a tak se občas porozhlédne po nějakém tom odpočinku. Přepokládejme, že zvuky, do kterých se cestovatel na piknyku (PIKNIKU!!!) zaposlouchal, byly zvuky přírody a ne kolem projíždějících aut či motorových pil pracujících lesníků. Krmení jelena, obvykle velmi plachého zvířete, pak pouze ukazuje na velmi vřelý vztah mladého autora ke zvířatům, který vydržel i do jeho dnešního já. Nyní nás čeká strana číslo čtyři.

Pak odešel do lesa. Jag se rozhodl, že půjde taky. Zase poslouchal ty zvuky lesa a jak tak poslouchal, tak proběhnul rys. Rys se zastavil a chtěl po něm taky něco. Jag naštěstí s sebou měl kousek hovězího masa. Dal ho rysovi a ten odešel. Jag šel už také k autu. A řekl si, že už nebude mít žádnou přestávku. Za soumraku dorazil k celnici. Celníci po něm htěli (chtěli) cestovní pas, Jag jim ho dal a jel dál. Ještě chvilku jel a pak začal hledat místo, kde by přespal. Našel si místo u lesa pod stromem postavil stan a usnul.

Nevím tedy, jestli rys žije i ve Skandinávii, ale vím určitě, že se nenechá krmit lidmi. Jag, jak jsme si nyní mohli přečíst, běžně nosí po kapsách kousky masa. „Vždy připraven!“ pro něj není tedy pouhou frází. No a už konečně jsme v Norsku a spíme pod stanem. Snad ho Jag znovu nestavěl celé tři hodiny. Co se stalo v noci, a jestli se nestalo nic, tak co se stalo ráno, se dozvíme na předposlední straně tohoto dílu.

Ráno si uvařil snídani a ještě trochu polehával a oči se mu klížily. Dojedl snídani, zbalil (sbalil) stan a opět se vydal na cestu. Nebylo hezké počasí jako včera, bylo zamračíno (zamračeno) a byla otázka času, kdy se spustí déšť. Déšť se vspustil (spustil) v poledne, právě když Jag šel do restaurace dát si oběd. Restaurace to byla luksusní (luxusní). Jag si myslel, že nebude mít ani na jedno jídlo. No levno (levně, ale i dnes bych použil levno) tam nebylo, už by si nemohl dát řízek s bramborem za 90 Kč. Tady už stojí asi okolo 120 Kč. Jag by na to měl, ale nechtěl plýtvat penězi před plavbou.

Stránka s mnoha pravopisnými kvízy. Jak vidno, koruna je stále hlavní evropskou měnou a Jag je tak trošku držgrešle. Popravdě řečeno se do Jaga pouze promítla další vlastnost mladého autora, která ho ale také ještě neopustila. Nejzajímavější častí je pak, zcela bez pochyby, zmínka o jakési plavbě. Jaké? Kam? Čím? To nám snad poví poslední strana, strana číslo šest.

Opěk ukázal na vrchního, ten přišel a ptal se, co si přeje. Jag si obědnal (objednal) čočku a nealkoholické pívo (pivo). Vrchní si to zapsal a odešel. Po dvaceti minutách přišel číšník a přinesl čočku a pívo (pivo), ale Jag musel ještě dvě minuty čekat, než se to ochladí, potom to sněd (snědl), přišel číšník a vipsal (vypsal), že to stojí 200 Kč. Jag zaplatil a odešel. Čekalo ho ještě tři sta kilometrů. Ale Jag jel přes kopce, přes balvany, chtěl už mýt (mít) tenhle den za sebou. Po půl dni dorazil do přístavu, tam si koupil jízdenku. Na ní bylo napsáno: PLAVBA PO OCEÁNU BUDE TRVAT 5 DNÍ!

KONEC 2. DÍLU

Poslední stranu už vzal mladý autor poměrně hopem, chtěl už tento díl mýt (MÍT) asi za sebou. Jagův gurmánský smysl pro zajímavé a neotřelé pokrmy v zahraničních restauracích se znovu projevil opět spolu s opatrností, projevující se dvou minutovou čekací lhůtou na vychladnutí jídla. Zajímaví je také, že si Jag, stará to držgrešle, nechtěl dát řízek za 120, ale dal si čočku s pívem za 200. A konečně informace nejdůležitější, hlavní hrdina stráví pět dní na zaoceánském parníku, při plavbě přes Atlantik. Podle toho jak dlouho má cesta trvat, je ale možné, že popluje na nějakém závodním parníku.

Znovu tedy provedeme menší rekapitulaci. Jakékoliv přiblížení se Nilu se nekoná a Jag dál pokračuje po skandinávských zemích. Ve Švédsku se stavil v jedné restauraci a dal si řízek s bramborem a limonádou. Odpoledne strávil Jag ještě také ve Švédsku a volné chvíle si krátil krmením místní divé zvěře. Večer pak konečně překročil hranice a vjel do Norska, kde se, kousek od hranic, na kraji lesa, utábořil. Ráno posnídal a opět pokračoval v cestě k pobřeží. Na oběd se zastavil v jedné luXusní restauraci a dal si čočku s pívem. Dojedl a pokračoval, přes hory a doly dále k Atlantiku. Když dojel do přístavu, koupil si palubní lístek a zjistil, že plavba bude trvat pět dní. Konec druhého dílu, dílu, v němž došlo spíše k zeměpisnému posunu, nežli k dějovému.