Jag Vilfnznt, hledač pokladu aneb exkurz do chlapecké duše 1.díl

První část dvanáctidílného eposu, psána sedmiletým, komentována čtyřiadvacetiletým tím samým já. Jedná se o jakousi digitalizaci ručně psaného a malovaného díla mladého vášnivého "spisovatele a dobrodruha". První díl byl pojednán jako komix a nese název Honba za pokladem Nilu 1. Díl a celá pouť hlavního hrdiny i jeho spisovatele začíná právě zde, teď a tady.

Drahý čtenáři, toto je příběh, ani ne tak nějakého Jaga Vilfnznta, ale spíše malého kluka, který se rozhodl napsat příběh o hledači pokladů. Tato “povídka” je tak spíše jakýmsi exkurzem do raných začátků autorovy tvorby. Dílo bylo započato roku 1997 a dokončeno roku 2013, z čehož je patrné, že nějakou hlubší, vnitřní soudržnost celý příběh mít nebude. Původní díl, který je dokonce komiks, se jmenuje Honba za pokladem Nilu 1. Díl a autorovi bylo sedm let, když s malováním a psaním začal, toto prosím, milý čtenáři, ber na zřetel. Jak je již asi zřejmé příběh měl dílů více a to, dohromady i s prvním, dvanáct. Poslední dvanáctý díl byl dokončen na počátku roku 2013 a autor se po jeho dokončení pustil do psaní povídek a příběhů o dracích. Každý díl byl napsán v průběhu jednoho roku a tak tedy, alespoň v rámci jednoho dílu, by nemělo docházet k příběhovým nesrovnalostem. Celé dílo je pak psáno ručně na papír a tak tedy tento přepis do digitální formy není pouhým přepisem, umožňuje autorovi okomentovat své vlastní prvotní mini-dílko a poskytnout ti, milý čtenáři, pohled do mysli mladého spisovatele a na to, co se v ní pravděpodobně odehrávalo. Přeci jen už od napsání prvních dílů uběhlo mnoho času a autor nemusí vždy přesně vědět, co se mu v mládí honilo hlavou. Každý díl bude oddělen od toho dalšího a do každého dílu bude vstupovat starší verze autora a bude komentovat. Tedy řečeno sportovní hantýrkou, rozbor zápasu elektronickou tužkou, kterou v tomto případě bude kurzíva. Celý přepis bude co nejméně editovaný, což znamená mnoho a mnoho gramatických chyb a jak již bylo jednou zmíněno, autor tento příběh psal od svých sedmi do svých třiadvaceti let a tak milý a nejdražší čtenáři, pokud tedy očekáváš takové věci, jako jsou zápletka, gradace děje, či jiné, vznešené, slohotvorné prvky, tak se jich v tomto díle mnoha nedohledáš. Přesto si ale myslím, že i tak by to i pro náročnější čtenáře mohlo býti zajímavé a to hlavně z toho hlediska, že je to hrubý záznam vývoje jedince, skrze psaní příběhu. Pěkně se tedy usaď milý čtenáři a počti si, co že se mi to kdysi vyrojilo v hlavě.

                                                                             ●         ●         ●

První díl, jak již bylo zmíněno, byl napsán roku 1997, nese název Honba za pokladem Nilu 1. Díl, je to komiks a publikovalo ho „nakladatelství“ DOBRODRUH, které založil sám autor. Tento přepis bude poněkud volnější a pravděpodobně velmi krátký, přestože díl má šestnáct stran formátu A5, které jsou na hřbetu secvaknuté sešívačkou. Na přední straně obálky nalezneme obrázek ostrova s palmami obklopeného vodou. Pod palmami je pak vyobrazena truhla plná zlata, což bude asi poklad Nilu. Co je však asi ještě zajímavější než obrázek, je napodobenina loga Walta Disneyho. Mladý autor chtěl asi dát svému dílu punc světovosti. Další perličkou na obálce je pak název afrického veletoku, Nylu. Zde autor holt striktně dodržoval pravopis svého mateřského jazyka a o nějakých výjimkách v psaní cizích názvů ještě neměl tušení. Na zadní straně obálky je pak vyobrazen hlavní hrdina celé výpravné ságy, Jag Vilfnznt a pod ním je napsáno CESTOVATEL. Na to, že by se mělo jednat o Čecha, i když ona otázka národnosti hlavního hrdiny moc řešena nebyla, vybral autor skutečně typicky české jméno i příjmení. Pojďme se ale již podívat na samotný příběh.

Na první straně vidíme Jaga spát ve své posteli majíce sen o nálezu pokladu.

Poklad je v jeho snu zobrazován jako truhla se zlatem. Tato informace je poměrně podstatná, vzhledem k tomu, že podoba pokladu dozná poměrně razantní změny v závěru celé série.

Na dalších dvou obrázcích už Jag vstal a se slovy „Tak a hurá za pokladem!“ se vydává před svůj dům, kde spatří své nové, růžové auto se zatahovací střechou. „To jsem si to koupil forďáka.“, znějí Jagova pochvalná slova směrem k jeho autu. To jest vše z první strany.

Jak vidíte, Jagovi stačil pouhý sen na to, aby se vydal hledat poklad. Krásná to idea. Zároveň poměrně zajímavý fakt, vzhledem k autorovu místu narození a bydlišti v době psaní, což byla Mladá Boleslav, české město automobilů, je velmi zajímavé, že Jag jezdí Fordem a ne Škodovkou. Kdyby díl vznikal o deset let později, tak by ona pochvalná fráze nejspíše zněla následovně: „To je ale krásná a super Škoda Octavia 1.8T 20V, to je kára!“. Ale otočme list!

„Hurá na cestu! To bude něco.“, volá Jag z jedoucího forďáka naloženého kufry.

To tedy opravdu bude něco Jagu, ani nevíš, jakou máš pravdu.

„Blíží se Finsko.“, oznamuje Jag na dalším obrázku ze svého vozu, kterým jede krajinou za krásného slunečného dne.

Proč mladý autor vybral jako startovní bod Jagových dobrodružství zrovna pohraniční prostor Ruska a Finska, ze kterého hlavní hrdina prakticky hned vyjede do Finska (bez jakékoliv celní kontroly) je mi dodnes stále velikou záhadou. Přidejte si k tomu ještě, že by se mělo jednat o Čecha….

„Páni, tady je to pěkný.“, hodnotí Jag finská panorámata a vjíždí do menšího městečka.

„Dobrý den.“, zdraví Jaga cizí muž.

„Ahoj!“, bodře odpovídá náš hlavní hrdina.

Seznámení s Finskem a místními lidmi tedy proběhlo skutečně blesku-rychle. Další strana!

„A hele mapa.“, zvolá náhle cestovatel, hledíce na zem, poté co vystoupí z auta.

Ve Finsku se tedy volně na ulicích povalují mapy. Pokud vám tedy schází autoatlas či nějaká běžná mapka, doporučuji zajet na výlet do Finska. A to by v tom byl čert, aby to ještě ke všemu nebyla mapa pokladu.

Na dalším obrázku vidíme Jaga zkoumat nalezený kus papíru a také vidíme další dva cizí muže snažící se s Jagem navázat kontakt.

„Dobrý den.“, praví jeden.

„Co to máte?“, jde hned na věc ten druhý.

„No páni, ta mapa.“, ignoruje oba zcela evidentně Jag.

Na posledním obrázku na stránce je pak ona mapa i vyobrazena. Titulek u ní hlásá: MAPA POKLADU.

Finové, ve světě většinou považovaní za introvertní národ, jsou v tomto příběhu vyobrazeni jako velmi komunikativní, pro jehož příslušníky není žádný problém oslovit naprostého cizince s mapou pokladů v ruce. A skutečně Jag na finské ulici našel mapu pokladů. Někdo se jí usilovně snaží hledat celý život a objede při tom půlku zeměkoule a ono je to přitom tak jednoduché. Pojďme na další stranu, stranu číslo čtyři.

„ÁÁÁÁÁ, Ztráty a Nálezy.“, povídá Jag a míří do jakési budovy.

„Dobrý den, pane policajt.“, zdraví úředník Ztrát a Nálezů místního policejního příslušníka, čekajícího ve frontě.

„Čau.“, stroze odpovídá policista.

„Dobrý den.“, přidává se se svým pozdravem pán v hnědém klobouku.

„Dobrý den.“, ozývá se konečně také Jag.

Je zcela jasně patrné, že mladý autor kladl veliký důraz na zdravení, pozdravy a respekt k veřejným činitelům.

„Koukni mapa.“, předává Jag svůj nález úředníkovi poté, co na něj přišla řada a policista i pán v hnědém klobouku již opustili místnost.

„Ukaž.“, dychtivě natahuje ruku zmocněný úředník.

„To je 1555 let staré.“, po letmém prohlédnutí s podivem konstatuje úředník.

„No páni!“, žasne Jag.

Úředník se ukázal být i poměrně schopným expertem na historické mapy či výtisky, pouhým okem dokázal určit přesné stáří mapy pokladů. Dokázal tedy sám něco na co je jinak potřeba velmi sofistikovaná technika a vyspělé počítače. Otočme na stranu číslo pět.

Děj se ještě stále odehrává v kanceláři úředníka Ztrát a Nálezů.

„Čau!“, loučí se přátelsky Jag s úředníkem.

„Čau!“, loučí se neméně přátelsky také on s ním.

Když už byl kladen takový důraz na celý proces pozdravů, bylo by pak tedy absolutně nepřijatelné, kdyby se aktéři také řádně nerozloučili.

Scéna se posouvá znovu na čerstvý vzduch před Ztráty a Nálezy.

„Konečně na vzduchu.“, prohlásil Jag, jen co vylezl z kanceláře.

Hlavní hrdina se pak vydává hledat místo, kde by přečkal noc.

„HOTEL!“, zaraduje se Jag při pohledu na vysokou, žlutou budovu s velikým nápisem HOTEL v horních patrech.

Venku stále svítí sluníčko.

Co více snad dodat či okomentovat, místo pro nocleh je důležité. Pokračujme proto neprodleně na další stranu.

Uvnitř hotelu Jag jako první zamíří do místnosti s názvem Zápisárna.

„Dobrý den.“, zdraví slušně vychovaný Jag muže za pultem Zápisárny.

„Ahoj.“, odpovídá mu usměvavý pán a v ruce už drží klíče od hotelového pokoje.

Zápisárna??? Slovníček mladého autora zřejmě ještě neobsahoval výraz hotelová recepce, proto si poradil po svém a přišel tak s výrazem, který zase neobsahuje český slovníček. Obligátní pozdravy snad již nepotřebují dalšího komentáře.

„Á, pán říkal, že mám 42.“, říká Jag, který se mezitím přesunul dále do hotelu a nyní stojí mezi dveřmi od pokojů číslo 41 a 42.

„Páni, tady je to pěkný.“, libuje si Jag poté, co otevře dveře od svého pokoje, který je vybaven postelí, skříní s nástavcem a malým stolkem s lampičkou. Peřina a polštář jsou zatím nepovlečeny, povlečení je totiž úhledně složeno na peřině.

Všechno je pěkné, když se chce a člověk se snaží vnímat svět z té lepší stránky. V tomto ohledu by se Jag měl stát ikonou, modlou, podobně pozitivně smýšlejících jedinců. A všimli jste si toho smyslu pro detail? Jag si bude muset povléci. Následuje strana číslo sedm.

Jag se už zabydlel ve svém hotelovém pokoji, povlékl si peřinu i polštář červeným ložním prádlem, a jelikož je už znovu večer, leží v posteli a čte si knihu.

„Tendle příběh se mi líbí.“, hodnotí Jag svou knihu.

Jen co Jag dočte, usíná a zdá se mu znovu sen.

Můžete hádat!

Zdá se mu sen o pokladu a slastně si u toho chrápe.

Druhý den ráno, když se Jag vyspí do růžova a protahuje se v posteli, hodnotí ničím nerušený spánek.

„To jsem se to vyspal.“

Kulisy této stránky jsou neměnné a poměrně monotónní. Postel s červeně povlečenou peřinou a polštářem, skříň s nástavcem, lampička, která svítí, když si Jag čte a když se ráno probouzí a malý stolek. O adrenalinový zážitek se tedy stará hlavně slovo „tendle“. Nějaké další otázky? Ne? Pokračujeme tedy dále!

Hnedle z rána tedy Jag vylézá z postele a stále v pyžamu se přehrabuje ve skříni, kam si včera večer vybalil všechno své oblečení.

„Tak který si vyberu?“, táže se Jag sám sebe, hledajíce přitom správný oděv.

Po krátkém hledání si nakonec vybírá kombinaci zelených kalhot a modrého trička s dlouhým rukávem.

Tedy kombinaci v jaké je vyobrazen i na zadní straně obálky.

„Honem, ať stihnu snídani.“,

Následuje pak duo obrázků, kdy hlavní hrdina zavírá dveře a jde po hotelové chodbě.

Na chodbě se nachází mezi dveřmi od pokojů číslo 40 a 41. Tedy drobná změna oproti minulému obrázku z hotelové chodby, pozorný čtenář si onu scénu jistě živě vybaví. Další strana, strana číslo devět.

Jag jde kamsi do schodů. (Nebo ze schodů? Kdo ví…)

A je až nezvykle dlouho potichu. Co ukazuje další snímek.

„Já mám hlad.“, prohlašuje stále na ještě na schodech.

Hradba mlčení budiž prolomena.

Když už má Jag konečně ten dlouhý výstup (nebo sestup) za sebou, vchází do jídelny.

„Á, tamdle je můj stůl.“

Stále je tamdle.

Poslední obrázek na stránce je výjev plné hotelové jídelny. Je tu bar, nad kterým je nápis BAR s mnoha žárovičkami po obvodu nápisu a za barem je barman v zeleném a za ním několik láhví, zřejmě alkoholických nápojů. Je tu disko-koule a u ní červené a zelené světlo. A konečně jsou tu stoly číslo 40, 41 a 42, tedy stejná čísla jako u hotelových pokojů. U 40 sedí pán v modrém triku a červených kalhotách, u 41 sedí pár, muž má hnědé triko a modré kalhoty a jeho přítelkyně červené triko a hnědé kalhoty. U 42 sedí muž, který má modré triko a zelené kalhoty. Ano Jag si sedl ke správnému stolu a ihned se pustil do jídla.

„Co to je?“, podivoval se však posléze s příborem v ruce.

Prostě detailní záběr na situaci v jídelně časně z rána. Otázka pro numerology. Co se skrývá za fixací mladého autora na čísla 40, 41 a 42. Numerologové můžou hloubat, my ostatní otočíme list.

„Á, už vím co to je. Rejže!“, provolává po chvíli detailního zkoumání svého pokrmu Jag.

Za a): rejže; za b) rejže k snídani?, ve Finsku??; a konečně za c) což je možná nejzávažnější „pochybení“ z celé scenérie, uvnitř hotelové jídelny zmizela disko-koule. Jag k tomu všemu ještě, oproti předchozímu obrázku, změnil stůl. A jídelna je navíc, krom barmana, který je zaneprázdněn mícháním drinků, prázdná. Což možná vysvětluje záhadu zmizení disko-koule. Někdo si jí prostě vzal s sebou.

Poté co velký cestovatel dojí svou snídani, následuje znovu dlouhá cesta po schodech dolů (nebo nahoru). Další záběr je věnován situaci, kdy Jag schází (nebo vychází) ze schodiště a vchází do chodby s pokoji číslo 40 a 41.

Kam se poděla 42, pokoj hlavního hrdiny? Místa je vedle dveří do 41 více než dost, dveře do 42 však nikde. Místo nich pouze zářivě žlutá omítka.

„Naskledanou!“, loučí se Jag s pánem v Zápisárně a odevzdává mu klíče.

„Naskledanou!“, odpovídá pán ze Zápisárny.

Celý proces nudného balení je velmi kulantně přeskočen a dojemným a zdlouhavým loučením v Zápisárně chce dát mladý autor najevo, že hlavní hrdina opouští hotel a už se do něj zřejmě nevrátí. To vše je samozřejmě okořeněno další lingvistickou lahůdkou (naskledanou). Děj pokračuje na další stránce.

Jag vychází z hotelu a míří do auta.

„Tak, kufry dám do auta a du si koupit stan.“

Cestovatel tedy dá zavazadla do svého forďáka, který stojí na parkoviši označeném cedulí s velkým P, a jde si koupit plátěný přístřešek, do obchodu s nápisem STANY nad vchodovými dveřmi.

Pardon nejde si koupit, ale de si koupit stan.

„Co byste si přál.“, ptá se kudrnatý prodavač v obchodě se stany.

Jag ukazuje na jediný stan v obchodu a praví: „Ten modrý stan, prosím.“

A co pozdrav pánové??!

„Tak a jedem dál!“, radostně vykřikuje dobrodruh se zabaleným stanem v ruce, opět už venku z obchodu.

Jag tedy míjí ceduli s nápisem P (jako parkoviště), ukládá stan do auta a vyjíždí ven z malého finského městečka.

Znovu ten smysl pro detail, označené parkoviště, to snad omluví i ten fakt, že člověk, který se vydal hledat poklad, nemá stan, základní potřebu každého cestovatele a dobrodruha. Otočme list a podívejme se, co si na nás chystá strana číslo dvanáct.

Je znovu krásný slunečný den.

„Tak a teď do Švédska.“

Menší časo-prostorovo-dějový skok. Přibližně o pět až šest hodin západněji, tři sta kilometrů západněji a několik přátelských pozdravení západněji se nám děj posouvá dále.

Jag tedy míří k celnici se zavřenou bránou. Otazníček nad jeho hlavou značí jisté rozpaky hlavního hrdiny.

Přeci jen mezi Ruskem a Finskem žádnou celnicí neprojížděl, tak ono rozčarování je poměrně pochopitelné.

Celník, ze kterého můžeme vidět pouze hlavu, koukající z okénka celní budky, však zdvihá bránu a pouští růžového forďáka do Švédska.

„Naskledanou. Á, bude asi pršet, vytáhnu plachtu.“, loučí se Jag s celníkem a hodnotí nastalou nepříjemnou, meteorologickou situaci.

Bez kontroly, bez pořádného pozdravu, ten Jag nám ale během několika stran pěkně zvlčel. Alespoň konečně přichází řada na plátěnou zatahovací střechu růžového forďáka. Na řadě je ale také strana číslo třináct.

Počasí se změnilo, Jag skutečně musel zatáhnout střechu svého automobilu, neb se zrovna rozpršelo. Takovéto počasí vydrží celý jeden obrázek, aby se na dalším znovu proměnilo v přívětivou slunečnou oblohu s několika malými mráčky. To už ale cestovatel míjí směrovku s nápisem Švédsko a míří do malého, nyní švédského, městečka.

„To je ale město.“, rozplývá se Jag nad krásami švédského, architektonického stylu.

Který je velmi podobný tomu finskému, s jedinou výjimkou. Tou je malá chaloupka, která jako by vypadla z pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Tato strana uběhla opravdu velmi rychle, že. Pojďme tedy na další.

Jag se již nachází znovu mimo město a pod korunou vzrostlého stromu si prohlíží travnatou plochu před sebou. Auto má zaparkované opodál.

„To je krásné místo pro můj stan.“, zhodnotí stanoviště po chvíli a ihned se dá do rozkládání svého, nově koupeného, stanu.

Pro podezřívavé jedince pouze upozorňuji, že Jag nekouří marihuanu, prostě se mu akorát vše zdá pěkné či krásné a rád se zdraví s cizími lidmi.

Následující obrázek, na kterém hlavní hrdina klečí vedle postaveného modrého stanu, má ve svém levém horním rohu poznámku ZA TŘI HODINY.

Jedná se přitom o zcela obyčejný modrý stan, zhruba dva až tři metry dlouhý a metr a půl vysoký. Můžeme se tedy pouze dohadovat, co ona poznámka ZA TŘI HODINY o našem hrdinovi vypovídá. Buď je veliká pečlivka, anebo veliký nešika a stan se mu během tří hodin pětkrát rozpadl. Budeme na Jaga ale hodní a budeme si myslet, že první varianta je správně.

Další a poslední obrázek stánky ukazuje vnitřek stanu, který je vevnitř asi dvakrát prostornější, než jak se zdá být zvenčí. Jag si v něm rozkládá spacák, peřinu a kufry ukládá do jednoho z rohů. Nad hlavou mu pak svítí žárovka, přivázaná ke konstrukci stanu.

Přepokládejme tedy, že Jag koupil spacák i malý polštářek v obchodě se stany, co mi ale dnes nejde do hlavy je to, jak si mohl ve stanu svítit regulérní žárovkou do lustrů. Možná, že celé ty tři hodiny, které podle všeho strávil stavbou stanu, upínal na šikmé stěny svého modrého, plátěného přístřeší foto-voltaické panely, aby si uvnitř mohl přisvítit. To jsou ale pouhé domněnky a spekulace, přejděme tedy na další, předposlední stranu.

Hlavní hrdina se ukládá ke spánku a zalézá do svého červeného spacího pytle.

„To byl dnes den.“, hodnotí Jag právě uplynulý den, během kterého projel Finsko a dostal se do Švédska.

Další obrázek má v levém horním rohu napsáno RÁNO a Jag na něm vychází ze svého stanu. Před stanem na něj už čeká dřevěný stolek s dřevěnou rozkládací židlí, malé, zapnuté rádio, talíř s nějakým tím jídlem a samozřejmě ranní šálek čaje.

„Á, rádio, čaj s citrónem a chleba máslem a marmeládou. To je pohoda.“

No to tedy je pohoda! Možná ještě větší pohoda by to byla, kdybychom my obyčejní čtenáři věděli, kteří skřítci dobráci našemu hrdinovi nachystali celé snídaňové menu, nebo co všechno s sebou vlastně ten člověk veze. Přeci jen dřevěný stůl a židle se nevejdou do igelitky.

Později, když je cestovatel zabrán do své snídaně se náhle z rádia začnou ozývat zajímavé informace.

„Haló, haló! V Africe u řeky Nilu se předpokládá, že je tam poklad.“, zní z rádia.

„No páni! Tak tam se dám, já jsem přeci takový cestovatel.“, zaraduje se „takový“ cestovatel.

Přeci jen už má mapu. A teď tahle zpráva. To přeci „takový“ cestovatel nemůže ignorovat. Zajímavý je také ranní program švédských rádií, kdy stanice informují lidi, kteří jdou do práce o předpokládaném pokladu v Africe. Celé to ale, poměrně kouzelně, podtrhuje ono úvodní „Haló, haló!“. Tak tedy končí předposlední strana a před námi je už jen strana úplně poslední.

Jag tedy znovu balí svůj stan, což mu zabere opět tři hodiny, jak se můžeme dozvědět z dalšího levého horního rohu, nasedá do svého auta a vyráží na cestu.

„Zase do forďáku a jet do Norska. To je asi takových tři sta kilometrů.“

Malá poznámka: v bublině vedle Jagovy hlavy bylo nejprve tři sta metrů, to se zdálo malému autorovi ale asi opravdu moc blízko a tak tento údaj škrtl a napsal poněkud více uvěřitelných tři sta kilometrů. Také jste si možná všimli, že nám Jag zapomněl skloňovat. Jag jet do Norska.

Zbylé dva obrázky poslední strany i celého prvního sešitu jsou pak věnovány jízdě autem. Na jednom je znovu krásné slunečné počasí a Slunce plně svítí.

„To je ale parno.“, prohlásí zpocený Jag zpoza volantu svého forďáka.

A jako na zavolanou se na obloze objeví mrak a Slunce zastíní.

„To už je trochu lepší.“, praví nakonec cestovatel, který jak se zdá, poroučí větru i dešti.

KONEC 1. DÍLU

Tak a máme to za sebou. Takto tedy vypadal první, komiksový díl příběhu o cestovateli Jagu Vilfnzntovi, Honba za pokladem Nilu 1. Díl. Nutno podotknout, že se jedná o honbu za pokladem NILU v Africe. Příběh tedy začínal velmi originálně v severní Evropě na hranicích Ruska a Finska. Po celý první díl se hlavní hrdina ani nějak moc nesnažil se africkému kontinentu přiblížit a dále pokračoval svůj výlet po skandinávských zemích.

A nyní tedy taková malá rekapitulace všeho podstatného. Hlavní hrdina, Čech, Jag Vilfnznt sní jedné noci sen o nálezu pokladu. Ráno se rozhodne, že ho skutečně najde a vyrazí na dobrodružnou výpravu. Jede tedy do Finska, začínat mohl tedy pouze v Rusku či Švédsku a ze znalosti děje již víme, že do Švédska pokračoval dále, takže tedy jeho pouť začala v Rusku. V jednom malém finském městečku na zemi najde mapu pokladů, která je 1555 let stará. Jde do hotelu, kde se vyspí a nasnídá se a pak si jde koupit stan. Se stanem v ruce nasedá do auta a jede pryč z městečka. Po několika hodinách jízdy překračuje finsko-švédské hranice a zastavuje pravděpodobně někde na samotě u lesa, kde tři hodiny staví svůj stan. Ve stanu přečká noc a ráno se z rádia dozví, že v Africe u Nilu, se předpokládá, že by se tam mohl nacházet poklad. To Jaga motivuje a tak dělá jedinou rozumnou věc, vydává se na tři sta kilometrů dlouhou cestu k hranicím s Norskem. Konec prvního dílu.