O Budapešti jsem již pár článků napsal, tento bude však trochu jiný. Moje první návštěva byla formou eurovíkendu, krátká doba na to vidět celé město. Co vše má cenu navštívit, abyste svůj nabytý program vměstnali do několika málo dnů? Pokusím se na tuto otázku odpovědět. Eurovíkend je totiž bezesporu nejčastější forma pobytu v tomto krásném maďarském městě. Zkusíme takový eurovíkend v Budapešti společně prožít.
Budapešťský Parlament
Autobusem z Prahy vyjíždíme v šest hodin ráno, na nádraží Népliget se dostaneme zhruba kolem třetí hodiny odpoledne. V zastávce metra, která je přímo u nádraží, si kupujeme týdenní lístek na mhd (bohužel nic výhodnějšího pro nás nemají). Musíme se dostat na hotel a ubytovat se, to nám může zabrat zhruba dvě hodinky. Máme tedy něco kolem páté odpoledne a vyrážíme městskou hromadnou dopravou na Hradní vrch. Naší první zastávkou je staré město nedaleko Matyášova chrámu, proplétáme se hradními uličkami, míjíme kostel Máří Magdalény (tedy alespoň to, co z něj zbylo) a pomalu se dostáváme samotnému chrámu. Pomalu začíná zapadat slunce, máte tedy krásný výhled z Rybářské bašty na monumentální budapešťský Parlament. Procházíme se po majestátních hradbách Rybářské bašty a pomalu si uvědomujeme, že máme hlad. Prohlídka hradního vrchu však nekončí, musíme ještě ke Královskému paláci a archeologickým vykopávkám. Na druhou stranu Dunaje jedeme opět městskou hromadnou dopravou. Cestou na hotel se stavíme v některé ze zapadlých hospůdek a pochutnáme si na vynikajícím guláši za zhruba 100 až 120 korun.
Druhý den ráno vstáváme brzy, musíme toho hodně stihnout, přeci jen je to jediný den, který při našem eurovíkendu strávíme celý. Vyrazíme tedy hned přímo do centra. K vidění je toho opravdu dost, takže si vybíráme to nejzajímavější. Procházíme podél břehu Dunaje až k obrovské budově Parlamentu. Odtud to není daleko k bazilice Svatého Štěpána, tu vynechat nesmíme, vždyť v ní má nabalzamovanou ruku samotný král Štěpán. Rychle procházíme židovskou čtvrtí s překrásnou kovovou vrbou. Už máme opět hlad J , proto navštívíme místní tržnici. V dolní části nakoupíme dárky domů a v té horní, kde je spousta stánků s občerstvením se rychle a velmi chutně naobědváme. Následuje rychlý přesun po Andrássyho třídě, proč rychlý? Jedeme totiž starým metrem, malé vagónky působí opravdu komicky. Na některé ze zastávek vystupujeme a prohlížíme si jednu z největších ulic v Budapešti. Opět nasedáme do metra a jedeme až do poslední stanice, odkud to není daleko do lázní Széchenyi. Po řádném vycachtání nám opět vyhládlo. Nevěšme hlavu, nedaleko je má nejoblíbenější restaurace Paprika. Je pár minut chůze od náměstí hrdinů, přes které právě procházíme. Po vynikající večeři se vrátíme metrem zpět do centra. Už je tma, místní mosty a památky vypadají při nasvícení reflektory opět jinak. Poslední zastávkou je Café Gerbeaud, kde si poslechneme živou swingovou hudbu a pomalu se vracíme na hotel.
Při nedělním ránu jsme se rozhodli, že vyzkoušíme něco jiného. Něco, co běžní turisté nenavštěvují. Vyrazíme na bleší trh Ecseri, který je však trochu z ruky. Dojedeme metrem do zastávky Határ út a pak ještě pokračujeme dále autobusem až do stanice, která je přímo před bleším trhem. Cestou si osvojujeme základní maďarská slovíčka - ano a ne, levněji nebo jednotlivé číslovky. Na tomto blešáku se totiž smlouvá opravdu hodně. Berte to jako formu zábavy, místní budou tuto hru rádi hrát s vámi. Po příjezdu zpět do centra se opět vydáváme na druhou stranu Dunaje. Vystoupáme na Gellértův vrch. Cestou procházíme krásnými zahradami a parky. Při sestupu naopak navštívíme nádherný skalní kostel a mineme majestátní lázně Gellért. Pomalu se vracíme na hotel, balíme a odjíždíme na nádraží Népliget. Čeká nás už jen cesta autobusem zpět do České republiky.
Eurovíkend Budapešť - dočtěte se mnohem více na mých stránkách www.pruvodce-budapest.cz
Tomáš Turek
