No tak když exempla trahunt

... překonávám slavnostně svoji prokrastinaci a rozšiřuji článek "Abundance šelem z čeledi Canidae kauzalizuje exitus členů čeledi Leporidae" o smutném stavu znalostí češtiny. Je to zatraceně zapotřebí.

Pan Prouza popisuje velmi dobře, jaký přístup ke svému mateřskému jazyku mají mnozí současníci: "Dívej se na obsah, na podobě nezáleží!" Ve zdejších diskusích se mi stává, že bez jakéhokoliv ponižování občas upozorním spoludiskutéra na nějakou z pravidelně se objevujících pravopisných chyb, což ovšem většinou vede k nenávistné reakci širšího publika, že prý mne zajímají jakási zbytečná pravidla a že ignoruji skvělý obsah. Přitom když vzpomenu na dobu, kdy jsme tady diskutovali pod nicky a natírali jsme to jeden druhému mnohem tlustěji než dnes (protože postihy za porušení pravidel byly mnohem mírnější), tak se natolik hromadný výskyt pravopisných chyb určitě nevyskytoval. A někdy v mezidobí jsme s mnoha dalšími diskutéry vedli tažení proti "holdu" (viz blog pana Prouzy) a nebyli jsme za to okřikováni - naopak jsme byli úspěšní a dotyčná chyba se začala opět objevovat až nedávno.

Příčiny jevu

Určitě jich bude víc, ale bez dlouhého rozjímání uvedu:

1) konec čtení knih. I když se tato činnost ještě provádí, jsou při ní používán škváry - opravdu se nikdo později v životě nebaví o Harry Potterovi a nikdo nezůstane stát upoután u knihovny s exempláři děl o švédských detektivech nebo o výchově dívek v Čechách. To bývalo jinak - po pozvání do jakéhokoliv bytu vedly kroky spíš dříve než později ke knihovně a o knihách jsme se také běžně a vydatně bavívali; bylo totiž o čem. Podle mého pozorování ztratila vazbu k literatuře většina lidí mladších 45 let;

2) s bodem 1) související velenízké požadavky na žáky a studenty. Že je toto tvrzení správné, o tom se lze přesvědčit i v redakčních článcích těchto babišovin - současní, většinou mladí, novináři neumí pořádně česky, a to nejen co se týče pravopisu, viz níže;

3) a s oněmi nízkými požadavky související vysoká svoboda žáků a studentů, která byla svého času, když se rozšířily hloupé mobily, využívána k horlivému psaní esemesek pod lavicí - existovala na to mistrovství. Ne, žádná pečlivě vyvedená psaníčka, natož nějaké deníčky, do kterých když měl vrstevník něco zapsat, tak se pěkně zapotil, aby udělal dojem. Představte si, to jsme jako žáci ZŠ skládali básničky a cvičili krasopis! A dnes si lidé už dávno dospělí kupují drahé počítače, aby mohli hrát střílečky apod.;

4) no a pochopitelně nelze opomenout fakt, že od sametu se zde šíří odpor k jakémukoliv češství (já vím, flastenectvím trpí dnes už jen voliči Volného). Stupňující se sypání si popele na hlavu a vzhlížení k našim novým bratrům na věčné časy prostě vede k tomu, že si mladý člověk řekne: "Na co bych se tu pitomou češtinu, kterou se nikde ve velkém světě nedomluvím, učil?"

K hloubce jevu

Pan Prouza trefně odkryl neznalost pravopisu; leč zůstal bohužel u jednotlivých slov a znamének. Problém je mnohem hlubší, nejedná se jen o (ne-)pochopení, proč je správné napsat v hovorové řeči "kdybysme" namísto "kdyby jsme" nebo "kdybychom". Horší je to, že lidé stojící dnes v nejlepších letech svého života neumí česky ani správně mluvit! Neovládání pravopisu z toho nutně vyplývá, že ano?

Příklady jevu

Začněme tím, co je ještě na hraně neznalosti pravopisu a neznalosti řeči jako takové: naprosté neovládání spřežek. Nějaké rozlišování mezi "přitom" a "při tom", mezi "zato" a "za to", mezi "nato" a "na to" představuje dnes pro běžného obyvatele ČR zřejmě nedostupný vrchol. Přitom stačí jen úplně mírně zahřát mozeček, aby bylo jasné, že to či ono sice zní stejně, ale znamená něco jiného. Aha, ovšem když člověk na svůj jazykový projev kašle jak je život dlouhý, tento výkon asi nezvládne. K tomu se řadí i naprosto běžně se vyskytující patvar "a nebo" - nikoliv ve smyslu "a/nebo", ale jako jiné slovo pro "nebo". (Kdybych náááhodou někoho zaskočil, píše se to "anebo".) O skvostech jako "Přemýšlel jsem ve vinárně, zda-li mám na zaplacení", raději pomlčím. Ať se moc nevztekám.

A pokračuje to hůř, i když jsme pořád ještě na hraně pravopisu. Ovšem co si myslet o tom, že málokdo dokáže chápat, kde napsat "jí" a "ji", resp. "ní" a "ni". Já si sice říkám, že je to třeba pro nás Moraváky snazší, neb u nás ty páry vypadají "jí/ju" a "ní/ňu", přesto nad tím vrtím hlavou. Je to přece stejně snadné jako "mě/mně", v čemž se zase nějak výrazně nechybuje; asi si současníci vůbec neuvědomují, že se nejedná o totožné slovo.

Obrátky to nabere, když s vzpomenu na mizející správná a pěkná slova, obraty a vazby. Největší darda je používání spojky "i" tam, kde by měla - a musí!! - být použita spojka "ani". Větu jako: "Ani přes veškerou svoji snahu jsem nevyškrábal z kapsy dost peněz na zaplacení", dnes napíše - beze srandy - většina lidí takto: "I přes veškerou svoji snahu jsem nevyškrábal z kapsy dost peněz na zaplacení." V tomto případě se dá už očekávat jen další hřebík do rakve češtiny v podobě: "Nemám v kapse i vindru."

A o tom, že bych někde narazil na spojku "aniž", si můžu nechat jenom zdát. "Pil jsem, aniž bych měl na zaplacení", dnes všichni řeknou takto: "Pil jsem bez toho, abych měl na zaplacení." Ne že by druhá konstrukce byla zakázaná, ale takhle se ještě nedávno vyjadřovali dokonalí nevzdělanci.

Ostatně co se týče té mé neúspěšné snahy zaplatit, máme před sebou další zdrcující příklad - zvratná přivlastňovací zájmena. Velmi často totiž nacházím výtvory typu: "I přes veškerou MOJI snahu jsem nevyškrábal z kapsy dost peněz na zaplacení." Promiňte, tvůrci, ale to jsme již na úrovni cizince, který se má ještě hodně co učit, aby nemluvil jak hotentot.

Trochu úsměvné se může zdát nahrazování předložky "kvůli" předložkou "díky". "Díky náledí jsem si zlomil nohu" - i u něčeho takového je pochopitelně nutné vážit si hloubky obsahu a nehledět na formu. Ovšem já říkám, že kdo se tak vyjadřuje, neumí česky, a basta.

Jéžišmarja - a pak přijdou ještě ty přechodníky! To je taky extra kapitola. Vsadím gatě, že větu: "Pije ve své oblíbené vinárně lahodný mok, přemýšlím marně, jak vysvětlit nedostatek financí", by drtivá většina mých posluchačů označila za chybnou a chtěla mně vnutit znění: "Pijíc ve své oblíbené vinárně lahodný mok, přemýšlím marně, jak vysvětlit nedostatek financí." Ale já nésu baba! Jo, a zbytek by mě chtěl dostrkat do majestátního plurálu s "pijíce". Je to rozkošné sledovat, kterak jsou přechodníky špatně používány v textech plných chyb na úrovni 6. třídy základní školy, podobně jako třeba vzletná spojka "zda" namísto "jestli". Pisatelé chtějí holt dodat svému chabému projevu punc.

Nicméně je čas dojít k závěru:

Destrukce větné skladby

"S o pětistovku chudší kapsou jsem se vydal do dalšího lokálu" - tak tuto větu bych nikdy nenapsal (ani nevyřkl), kdyby neměla sloužit jako příklad nejen odstrašující, ale přímo zoufalý. Ještě před pár lety bych takovou příšernost nikde nenalezl - a samozřejmě od chvíle, kdy se to začalo objevovat, jsem dumal, odkud to pochází. Abych trpělivé čtenáře navedl na stopu, věta má znít: "S kapsou chudší o pětistovku jsem se vydal do dalšího lokálu." Proč je druhá věta správně a pěkně česky, je dáno asi postavením rozvitého neshodného přívlastku ve větě, ovšem tady nejsme v časopise Naše řeč, že ano. Fakt je ten, že přednedávnem objevivší se verze neodpovídá české větné skladbě a je nesrozumitelná. Co říkáte takovéto konstrukci: "Mezi mezi jednotlivými membránami nacházejícími se roztoky panuje tlak", pro mě za mě? Že to musí člověk luštit - teď nehledě na hodnocení odbornosti rčení? "Mezi roztoky nacházejícími se mezi jednotlivými membránami panuje tlak", zní už asi srozumitelněji.

Původ této destrukce mně nedává spát. Mohl bych říct, že se jedná o jasný germanismus (takový slovosled je totiž naprosto typický pro němčinu), ale na druhé straně vím, že jen málo Čechů ovládá němčinu tak dobře, aby ovlivňovala češtinu nejen jejich, ale i okolních lidí. Angličtina přicházející v potaz totiž až tak radikální není. Kdyby mně někdo poradil s vyřešením této záhady, má u mě nejméně deset bludišťáků. Nebo spíš nějaký ten lahodný mok. Pokud totiž všechny výše uvedené příklady jsou hřebíky do rakve češtiny, tento je víkem.

Závěr

Je deptající, že popřevratové školy všech úrovní vypouštějí do světa absolventy, kteří neumí česky (matematiku a přírodní vědy raději vynechám). Ale ještě smutnější je, že neználkové rodného jazyka, který je ještě krásnější, než je těžký, jsou na svoje ignorantství pyšní.

Dovětek

Nedá mně to, musím se vrátit k pravopisu. Kdo prokristapána zavedl tiťání u číslovek?! Že neupadnou prsty člověku, který je schopen napsat "V 15-ti jsem uměl perfektně anglicky"! Howgh