Nikdy nezatracujte lidi - obvykle to bývají muži -, kteří snídají, obědvají nebo večeří víno. Jak to řekl Gottfried Benn? - "Potentní duch se neživí mlékem, nýbrž alkaloidy."
A jak to souvisí s těmi puškami a děly, může se někdo tázat, v dnešní době by mne nepřekvapilo už nic? Inu, to jsou první slova písně Karla Kryla, o kterém bude tento blog, která potom pokračují "... ty jsou docela a výhradně chlapská záležitost...", dále, jak "ženský maj strachy, že prochlastám prachy", a končí tím, že "... napište starý, že nepřijdu domů".
Ano, je na světě hodně lidí žijících v poblouznění, že je vše natolik v pořádku, že máme věnovat svůj um i čas např. otázkám provozování jiného než plodného sexu mezi lidmi bez ohledu na pohlaví - a že máme rozpoutat válku proti Rusům, kteří jsou prý nějací vadní, nebo jak tomu říkají. Ale tyto pseudohumanisty aneb neomarxisty si vezmu na paškál někdy jindy příště. Dnes jste, drazí a ctění čtenáři, příjemci mého stručného svědectví o tom, kterak se básník a zpěvák Karel Kryl podepsal na mém životě. A nejenom o něm.
Řekněme, že jsem sečtělý člověk - bylo mi nějakých dvacet a už kolem mne objevovala slova jako 'chodící knihovna'. Stává se. A proto si také dovolím hodnotit a označovat Karla Kryla za jednoho z největších básníků světa. Ano, světa, nejen mezi námi, kteří vládnou nejkrásnějšímu a nejdůvtipnějšímu jazyku mezi žijícími. Takže když jsem vzal poprvé kytaru do ruky, bylo to pro hraní akordů k jeho písním. A zatímco emigrant Karel Kryl žil ve spolkové zemi Bavorsko poblíž Mnichova (Bavorsko je de facto jen ta trochu větší - jižní - půlka dané spolkové země), žil emigrant Tomáš Tatíček, mladší tvor než pan básník, ve Fransku. Frankové jsou jistě ti nejlepší z Němců, rád jsem dodnes jedním z nich. To je ten kraj, kde se uzavírají přátelství na život a na smrt. Však ono to není náhodou, že jejich předkové dobyli a vytvořili říši následující té antické římské, že ano. Kníže je proto ve Fransku v každé díře, ať to řeknu bez obalu. Zpět ke Karlu Krylovi: jeho písně jsem se učil doslova a dodnes si je zpívám. A ať svůj příběh moc nenatahuji, vzpomenu ještě, že přesně dva týdny před svojí smrtí on navštívil jednu brněnskou hospodu - nebo řekněme lépe hudební klub -, kde jsem tehdy víceméně bydlel. Byl zdráv jako ryba.
Malý dovětek pro zvědavce: na svém profilovém fotu stojím před Nieuwe Kerk v Amsterodamu a kochám se větrem ze severního Atlantiku. Poté, co jsem v průběhu celonoční cesty zkonzumoval odhadem 3 lity skvostného moravského vína.
A další dovětek je pro ty z Vás, kteří se necítí v Německu doma: povídačky o teplém pivu a studených Němkách si strčte za klobouk. Je sice pravda, že ČR je líheň nejkrásnějších žen, ale to je celý slovanský svět. O tom se taky někdy rozepíšu, pokud redakce dovolí. Jo, ty Němky: tedy chce si to pro nás rozmazlence trochu zvyknout na jejich vzhled, ale to jde bez útrap. Kolik mezi Němkami najde člověk vyložených krasavic, nikdo nespočítá. A studené rozhodně nejsou. Ano, je rozdíl: s Češkou je smích, s Němkou úsměv. Láskyplný.
A vůbec merito celého dnešního článku? - Zjistil jsem, že se ve svém životě věnuji až příliš těm puškám a dělům. Tož se snažím rozpovídat, protože tak se vstupuje do toho ženského světa, kde nezní jen hrůzy a drsné vtipy bez ustání.
