Rozhodujme o sobě sami

Při každých volbách si musíme uvědomit, že ten, koho zvolíme, o nás bude následně rozhodovat. Proto by se každý z nás měl sám sebe ptát, zda ti, kterým dává svůj hlas, budou rozhodovat minimálně stejně dobře jako on sám. Situace v naší zemi však ukazuje, že představy politiků se v mnohém liší od představ občanů. Lidé v naší zemi jsou zklamaní z jejich jednání a slibů politických stran. Poslední volby ukázaly, že tento pocit zrady nás však žene do náručí komunistů a populistů, kteří nám připraví zklamání ještě větší. Cestou z této krize by byla možnost rozhodovat o sobě co nejvíce sám. Stát by vytvářel jen právní rámec nezbytný pro fungování různých složek společnosti, ale nediktoval nám mnohá omezení, regulace často potřebné jen pro jeho vlastní chod, a ne pro dobro občana.

Již ve svých prvních volbách jsem volil jako pravicově smýšlející člověk ODS ve snaze podpořit pravicové hodnoty a principy. V posledních letech jsem svůj volební hlas této straně dával s nadějí, že právě tyto principy a hodnoty, které hlásá ve svém programu, zvítězí nad mocenskými touhami a korupcí v jejích řadách. Nestalo se a ve říjnových volbách roku 2013 jsem již volil stranu, která se sice do sněmovny nedostala, ale jejíž postoje mně dávají naději, že by se mohla situace v naší zemi posunout správným směrem. V našem státě se šíří skepse podpořená různými korupčními kauzami a skoro nulovým zájmem o občana ze strany politiků. Toto zklamání pak vede lidi k tomu, že naslouchají populistickým řečem, které umí tuto atmosféru pojmenovat, a hledají charismatické vůdce, kteří by situaci našeho národa zachránili. 
Jeho záchrana však nezávisí na konkrétní politické straně nebo charismatickém vůdci, ale na aktivitě jednotlivých občanů.

To, co nám přinesou populistické strany, bude jen další zklamání - jako tomu bylo v případě Věcí veřejných. Kampaň této strany stála na trefných heslech, ale brzy po jejich usazení v poslanecké sněmovně a dokonce i ve vládě jsme zjistili, že se jedná o partičku, která si chce skrze politiku zajistit vlastní business. Nejsou to nové, ani staré politické strany, ale celková změna politiky co může změnit situaci v naší zemi. Nepotřebujeme lepší ekonomy, ale posun naší politiky směrem k lidem. Čím více náš stát vybere peněz, tím obtížnější bude s nimi hospodařit a tím více příležitostí ke korupci nastane. Neexistuje strana a politici, kteří by byli schopni tomuto tlaku obstát a naši zem rozumně spravovat v tak obrovském množství regulací, daní, zákonů.

Už za komunismu jsme byli zvyklí, že za nás rozhodovali druzí. Nadávali jsme na jejich rozhodnutí, ale naučili jsme se žít s minimální osobní zodpovědností. Řečnili jsme, ale nemohli jsme nic dělat. Tak jsme se nenaučili věci měnit a ovlivňovat. Po revoluci jsme si svobodně zvolili nové zastupitele, mnoho majetku se převedlo do soukromého vlastnictví a každý se staral v rámci demokracie o vlastní blaho. Volbami pro nás skončila zodpovědnost a my očekávali, že za nás budou lídři politických stran spravedlivě rozhodovat, budou nás hýčkat, starat se o naše blaho a země bude vzkvétat. Tento stav se však nedostavil, a tak se v naší zemi šíří zklamání a ochota volit komunisty nebo populistické strany s nadějí, že snad oni zajistí naše blaho. Nevěřme tomu, žádná strana nebude schopná řídit spravedlivě naši zem v rámci systému, který je u nás nastaven. Nejsou schopni rozhodovat o všech detailech, o kterých rozhodovat mají, často nejsou schopni se shodnout ani v základních věcech, proto nám připraví akorát další zklamání.

Naši politickou krizi můžeme řešit jen tak, že se změní celý politický systém. Omezíme moc a rozhodování politiků a odpovědnost se přesune směrem k lidem a občanským sdružením. Od revoluce v roce 1989 jsme zůstali stát v půli cesty. Máme svobodu volit své zastupitele, vlastníme soukromý majetek, ale ve veřejných otázkách se necháváme stále hodně zastupovat, místo toho, abychom je sami utvářeli.