Nechci slevu zadarmo

Dnešní trh je výrazně určován trendem slev. Prodejci jsou tlačeni vyrábět co nejlevněji, aby jejich produkt našel na trhu své zákazníky, jelikož zákazníci se ženou za jakoukoli nabídkou, u které cítí možnost ušetřit. Jde nám o dobrý pocit nejen z nákupu daného produktu, ale hlavně z toho, že jsme ho koupili výhodně. Větu "Nechci slevu zadarmo" známe z povídky Šimka a Grosmana a mnozí jsme se zasmáli nad tak absurdním výrokem. Skutečnost je však taková, že i dnes musíme za různé slevy draze platit, aniž si to uvědomujeme.

Naše jednání je, víc než si dokážeme přiznat, určováno pocity, a ne rozumem, a tak si s radostí z výhodného nákupu pod sebou sami podřezáváme větev, na které sedíme, aniž bychom domýšleli, jaký bude náš pád na zem.

Nebavme se dnes o společnostech, které nám nabízejí na předváděcích akcích výrobky, které nikdo nepotřebuje, mající hodnotu materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, a přesto za ně lidé utrácí desetitisíce, protože jim je vysvětleno, jak je právě tento nákup výhodný a jak kupují něco, na čem sám prodejce prodělává, ale z důvodu dnešní mimořádné akce je ochoten právě jim to poskytnout. Podívejme se na seriózní firmy, které jsou díky tomuto světově nastavenému trendu slev, ve snaze udržet si zákazníka nuceni ustupovat ze svých hodnot a díky slevám nabízet nekvalitní věci. Problém však spočívá v tom, že na toto počínání doplatí nejen některé firmy, které tak zkrachují, ale i samotní zákazníci.

Koncem sedmdesátých let minulého století dostali inženýři v stuttgartské automobilce  nesnadný úkol. Měli vymyslet nástupce mercedesu, kterého známe pod názvem piáno. Několik let vymýšleli vozidlo, které by mohlo být nejbezpečnějším a nejspolehlivějším vozem na trhu. Po několika letech byl v roce 1984 představen Mercedes W124, který se stal etalonem kvality a osobně myslím, že nebyl dodnes překonán. Jednalo se o vozidlo, které bylo vyráběno v různých verzích, používané jako sanitky, pohřební vozy, rodinná kombi, kabriolet i sportovní E500, který je nejlepší modifikací tohoto vozu. Některé kusy "čtyřky" jezdí dodnes po našich silnicích a mají tak nadčasový design, že by nikdo neřekl, že se jedná o vozy z osmdesátých let. Tyto vozy najely milion kilometrů a s nadsázkou se o nich říkalo, že i kdyby vám cestou z Chorvatska vytekla chladící kapalina, tak dojedete domů i bez ní. 

Tímto příběhem jednoho auta chci ukázat, že existoval trend, ve kterém šlo o kvalitu toho, co se vyvíjí a prodává a této kvality bylo možné dosáhnout. V té době kvalita prodávala zboží, které bylo sice dražší, ale kupující ocenil dlouhou životnost výrobku a svými penězi ocenil i ty, jenž takový výrobek nejen vytvořili, ale také vyvíjeli a promýšleli. Dnes jsou mercedesy stále krásné a pohodlné vozy, ale jejich kvalita se s těmi předchozími generacemi nedá srovnávat. Sám jsem vlastnil Mercedes Vito z konce devadesátých let, který rezl doslova před očima.

Jiné automobilové koncerny jsou na tom podobně. Z aut se stalo spotřební zboží. Výrobci se předhání v tom, kdo zákazníkovi nabídne za nižší cenu lepší výbavu. Ten však za tyto výhody platí tím, že získává auto, které vydrží maximálně pět let. Žijeme v konzumní společnosti - "Konzumuj a plať, ať máme odbyt. Dáme ti to levněji a ty si po pár letech kup další auto, my nepotřebujeme, abys v tom, co máš, jezdil deset let..."

Auto Volkswagen T4 Multivan, je vozidlo, které se dá použít na přespání v přírodě i pro osobní přepravu sedmi lidí ve městě. Byl vyráběn v devadesátých letech a jednalo se opět o kvalitní auto, které najelo bez větších problémů stovky tisíc kilometrů a prokázalo majiteli úžasnou službu. Za rozumnou spotřebu mohl jezdit po městě, odvést si většinu stavebního materiálu na stavbu domku a v létě jet s rodinou na dovolenou po Evropě a v autě spát, to vše s minimálními náklady na opravy, jelikož auto bylo postaveno velice jednoduchým a přitom kvalitním způsobem. Jeho nástupce v roce 2003 se stal noční můrou nejednoho majitele. Měl takové problémy, že někteří kupující museli vyměňovat celé motory už po ujetí několika desítek tisíc kilometrů.

Nejde však jen o automobilový průmysl. Tento trend vyrábět levné spotřební výrobky se objevuje i v dalších segmentech trhu. V jednom bytě, který jsme zařizovali, slouží spotřebiče AEG z devadesátých let. Pračka, sušička a myčka mají za sebou 15 let provozu a stále fungují, lednice Vestfrost slouží už dvacet let. Dnes si tyto spotřebiče od stejných značek seženete sice mnohem levněji než v devadesátých letech, zato nám ty, které jsme kupovali do jiného bytu v roce 2005, už dávno dosloužily a museli jsme je nahradit jinými.

Svým původním zaměřením jsem stavař. Ještě začátkem devadesátých letech jsme se učili, jak nechat hrubou stavbu přes zimu promrznout a vše dodělat až další rok, abychom zamezili různému praskání a sedání materiálů. Dnes se musí dům postavit za pár měsíců, používají se materiály s omezenou životností, protože jsou levnější. Postavit rychle, abych nemusel moc dlouho platit dělníky, nekvalitně, abych nemusel platit odborníky, a z levných materiálů, abych ušetřil a dům byl ve výsledku co nejlevnější = prodejný. Na tuto logiku však doplatí kupující v podobě různých prasklin, plísní, vysokých režijních nákladů, nutnosti oprav, zatékání...

Dnes se podílím na vývoji a výrobě hraček ze dřeva a vím, jak dlouho trvá, než člověk vymyslí něco hezkého a užitečného, jak dlouho trvá, než člověk něco kvalitně postaví a vychytá v testovacím provozu různé nedostatky a mouchy. Tento čas však někdo musí zaplatit. Mají-li být výrobky, které kupujeme, kvalitní, zajímavé a "vychytané", musíme se smířit s tím, že někomu budeme muset za jeho čas, práci i materiál zaplatit. Snažit se tlačit výrobce ke slevám způsobí, že budou muset vyrábět z nekvalitních materiálů, uspěchanými a zjednodušenými postupy. Na to nakonec doplatí sám spotřebitel dožadující se slevy. Získá sice něco levného, ale zanedlouho bude muset investovat do oprav, nebo jít danou věc koupit znovu.

Tento jev šizení věcí, aby mohly být levnější, se nejhorším způsobem projevuje v potravinářském průmyslu. Pokud si koupím nekvalitní auto, budu muset připlatit na jeho opravách. Pokud si však koupím nekvalitní potraviny, mohu za to zaplatit, jak ukázala v posledním roce metanolová kauza, i vlastním životem. Jídlo, které jíme, je plné různých konzervantů a přísad, díky kterým je nejedí ani zvířata. My si však z obchodu odnášíme levnou šunku z dobrým pocitem z výhodného nákupu, která je však plná chemie, aby vůbec držela pohromadě.

V Polsku jsem koupil lososa v přepočtu za 100Kč za 1kg. Doma však vyšlo najevo, že jeho maso je skoro bílé a jeho konsistence připomíná bahno, při pečení také tak smrděl. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o ryby chované za účelem rychlého růstu a snadného výdělku ve speciálních sádkách v moři u ústí velkých řek. Krmené jsou kostní moučkou a různými hormony, aby rychle narostly a mohly se prodávat za nízkou cenu. Stejným urychleným způsobem se dnes pěstuje i zelenina a ovoce. Vše díky honbě za nízkou cenou a snadným ziskem.

Pokud někdo něco vyrobí z kvalitního materiálu, bude to dražší než z levného, pokud výrobě věnuje určité množství hodin práce, aby výrobek byl kvalitní, musí za to dostat zaplaceno, jinak se neuživí a své řemeslo bude muset zavřít. Pokud bude muset prodávat se slevou, aby získal zákazníky, bude mít několik možností. Zabalit své podnikání, protože ho nemůže dlouho dotovat, nebo pracovat méně kvalitně a použít levnější, často nekvalitní materiály. Výjimkou není ani cesta určitého podvodu, kdy se zboží vydává za kvalitní, přitom je vyráběno nekvalitními postupy z nekvalitních materiálů. V každém případě na to doplatí kupující, který si nekoupí kvalitní výrobek, protože výrobce buď zkrachoval, nebo protože vyrábí levné, nekvalitní věci, aby nezkrachoval. Neříkám, že všichni výrobci a poskytovatelé služeb dělají nekvalitní věci, aby se uživili, ale mluvím o trendu, ke kterému jsou tlačeni námi spotřebiteli, kteří častěji upřednostňujeme cenu zboží a služeb před jejich kvalitou. Nakonec se to však vymstí nám spotřebitelům, protože žádná sleva není zadarmo. Někdo za ni vždy zaplatí, v oblasti jídla třeba i životem.

Nepodřezávejme pod sebou větev, na které sedíme tím, že chceme za každou cenu ušetřit. Oceňme ty, kteří dělají kvalitní věci a nabízejí kvalitní služby tím, že si za ně připlatíme a zůstaneme jim věrní, aby svou práci mohli dělat i za pár let. Vrátí se nám to tím, že budeme mít kde nakoupit kvalitní věci, které mají vliv na kvalitu našeho vlastního života.