Ve svých článcích, které píšu, často zdůrazňuji dvě skutečnosti - 1. že neexistuje milost, která by nic nestála, 2. že očekáváním různých slev nutíme výrobce vyrábět nekvalitní zboží. Přesto věřím, že odpouštět druhým je dobré a poskytnout dar nebo slevu na konkrétním místě je věcí cti, která do naší společnosti patří. Rád bych tímto článkem vyjádřil poděkování lidem, kteří pracují v neziskovém sektoru. Dlouhé řadě neznámých lidí, kteří se starají o postižené, seniory, děti a různě znevýhodněné skupiny, kteří dávají svůj čas i schopnosti do služby druhým, často za malé peníze. Chtěl bych také vyjádřit určitou lítost nad tím, že kvůli našemu tržnímu myšlení je právě tato skupina opomíjena a jejich práce stěžována nedostatečnou podporou a oceněním, protože nepřináší žádný finanční zisk.
Pokud jsme zdraví, v produktivním věku málokdy se zabýváme tím, co bychom si počali po nějaké nehodě, co bychom potřebovali, kdyby se nám narodilo postižené dítě, nebo jak se nám bude dařit po sedmdesátce. Snažíme se žít naplno svou přítomností a hledáme různé způsoby, jak si svůj život užít. Nás zdravých a v produktivním věku je díky Bohu v naší zemi většina a v dnešním světě si můžeme dovolit, co srdce ráčí. Často investujeme svůj čas i peníze do toho, co nám přinese nějaké uspokojení nebo znásobí vložené prostředky. Právě proto si velice vážím lidí, kteří jsou ochotni odložit své blaho a zabývat se problémy druhých.
Peníze na humanitární projekty neradi poskytují politici, podnikatelé i veřejnost, protože nám nepřinášejí okamžitý zisk. Také jsme se všichni setkali s případy, kdy byly právě peníze na humanitu zneužity k osobním účelům nějakých skupin a jedinců, a to v nás vyvolává i jistou nedůvěru. Přesto problém sociálně slabých jedinců, kteří potřebují naši pomoc, zůstává a má cenu si ve svém životě na tyto lidi udělat místo. Nejsem příznivce anonymních sbírek a nekonkrétních darů mizících kdesi v útrobách ohromných organizací. Dle mého má však smysl hledat lidi, kteří něco smysluplného dělají pro druhé, a v této práci jim pomoci, třeba slevou nějakého zboží. Nám osobně to finanční zisk nepřinese, ale přínos v podobě lepších životů mnoha jedinců ano.
Často máme pocit, že neziskové organizace od nás chtějí pouze peníze. Kdyby však spolu podnikatelský sektor, veřejnost a neziskový sektor více komunikovali, zjistilo by se, že nejde jen o peníze, které mohou pomoci. Jsou to často různé slevy na zboží a služby, které jinak musí neziskový sektor draze platit. Konkrétní slevou pro konkrétní skupinu lidí pracujících v neziskové sféře sice nevydělám, ale podpořím něco smysluplného, co se může jednou hodit i mně.
Po roce 1948 se stát snažil vzít na sebe zodpovědnost za výchovu našich dětí, za naše zdraví i péči o seniory, dlouhodobě nemocné, sirotky a další skupiny. Za dobu trvání naší socialistické republiky jsme pomalu ztráceli osobní zodpovědnost za naše vlastní životy, tyto výše popsané skupiny lidí i naši pomoc v jejich problémech. Pokud si nezačneme vážit lidí v neziskovém sektoru a nebudeme ho podporovat, obrátí se to jednou proti nám samotným, protože jeho služby nebudou na takové úrovni a tak rozvinuté, až je jednou budeme sami potřebovat. Potřebujeme opustit představu, že stát, nebo někdo jiný se za nás postará o naše děti, nemocné, seniory a jednou i o nás.
Sám pracuji v neziskové sféře již dvacet let a kromě poradenské činnosti se podílím na různých klubech pro děti, letních táborech a fungování rodinného centra. Tato práce nevede k zbohatnutí, přesto zásadně obohacuje náš život jiným, významným způsobem. Ve své práci vedu rozhovory s lidmi, z nichž mnohé se protahují do nočních hodin a stojí mě určitou ztrátu soukromí, kterou mi nikdo nezaplatí. Jiní lidé, kteří vyhledali naši pomoc ve chvíli vážné životní krize, u nás zase i několik dní nebo týdnů zůstali, než se jim podařilo postavit na vlastní nohy. Na druhou stranu právě tento aspekt mé práce umožňuje vytvářet hluboké vztahy a přátelství, které jsou pro mě samotného velkým obohacením. Nejde o teoretické vědomosti, které předáváme ve své službě druhým, ale o určitou cestu, kterou s druhými ujdeme.
Většina neziskových organizací funguje jako komunita, máte pocit, jako kdybyste žili v takové větší rodině. Tyto vztahy jsou víc než "práce s lidmi", významným způsobem ovlivňují i naše vlastní hodnoty, postoje a formují náš život. Díky těmto vztahům s lidmi v mé práci jsem se i já sám měl na koho obrátit v případě problémů a vlastní krize a naše děti tak mají mnoho přátel různých věkových skupin. Život s lidmi je i přes různé překážky, které s sebou nese, plný legrace a radosti, protože víte, že na to nejste sami. Během let jsem poznával, že právě lidi, kterými jsem obklopen a kterým sloužím, nejsou moje práce, ale poklad, který mě samotného velice obohacuje. Lidi a vztahy, které spolu máme, jsou asi to největší bohatství, které může člověk zde na zemi získat.
Díky vám všem, kteří v různých neziskových organizacích obohacujete životy těch druhých, kéž i vy sami jste tím obohaceni a najdete podporu u veřejnosti.
