Byli jste někdy okradeni dvakrát v té samé věci?

Někteří obyvatelé naší země zřejmě ano! Tento článek nemá být odborným pojednáním o prezidentské amnestii. Nemohu hodnotit, zda ji někdo promýšlel tak, aby pomohl někomu konkrétnímu, nebo naopak někdo nedomyslel, jaký dopad bude mít na naši společnost a jednotlivé lidi. Chtěl bych se zabývat pouze jedním aspektem, kterým je odpuštění provinění třetí osobou. Má prezident morální právo vyhlásit amnestii v takové šíři, jako byla vyhlášena v lednu 2013, a slučuje se taková amnestie s křesťanským pojetím milosti?

Mnozí z nás se už setkali s tím, že byli okradeni. To, co je u krádeže našich osobních věcí nejhorší, není až tak ztráta peněz, jako ztráta jistoty a pocit beznaděje. Někdo cizí se procházel po mém bytě, někdo narušil mé soukromí. To jsem sám zažil před dvěma lety. Ztráta nebyla finančně tak vysoká, horší bylo překvapení z toho, že se někdo v noci volně pohyboval po našem bytě, zatímco v ložnici spala má žena. Další ránou bylo jednání pojišťovny, která se vehementně snažila najít důvod proč nám nevyplatit žádné peníze. Nám o ty peníze až tak nešlo, stačila by nám jen symbolická částka jako vyjádření soustrasti a pochopení. Dočkali jsme se pouze odmítavých reakcí, úředních frází a samota se ještě prohloubila.

Před pěti lety nám jeden autobazar odcizil auto, které jsme tam chtěli prodat. Bylo to dědictví ve výši 500 000 korun. Samozřejmě, že nás mrzela ztráta peněz, ale ještě horší byl onen pocit podvodu a bezmoci. Zvlášť když jsme zjistili, že pachatel nic "oficiálně" nevlastní a okradených lidí je tolik, že se celková dlužná částka nedá za jeden život splatit. Určitá úleva přišla, až když proběhl spravedlivý soud. Člověk cítil spravedlnost a to, že se ho někdo zastal.

Svět je nespravedlivý a nemůžeme čekat, že nám bude vždy vše nahrazeno. Musíme se umět vyrovnávat s prohrami a ztrátami. Lidé ale přesto potřebují v tom všem chaosu znát pravdu a spravedlnost. Vědět, že za nimi někdo stojí, že se ví, co je dobré a co špatné. Toto vědomí by měly zprostředkovávat soudy. Na druhou stranu má fungovat i určitá pojistka v případě, že by byl trest příliš tvrdý nebo došlo k nějakému omylu - tím je prezidentská amnestie. Soudy i amnestie však mají pomáhat spravedlnosti, jejich cílem má být přiměřené potrestání viníka a obhajoba nevinného.

Panuje představa, že křesťané musí odpouštět a měli by amnestii určitě schvalovat. To je část pravdy - život, ve kterém odpouštíme druhým jejich provinění spáchaná vůči nám, je mnohem snazší než život v křivdách a neodpuštění. Odpouštět je dobré a křesťan má tu možnost, protože sám ví, kolik bylo odpuštěno jemu.

Musíme ale rozumět i tomu, že žádné odpuštění není zadarmo. Za každé odpuštění jakékoli viny musí někdo nést následek. Z toho důvodu mohu odpouštět jen konkrétní činy, které se vztahují k mé osobě.

Pokud mě někdo poškodí tím, že mi odcizí 1000 korun, a je dopaden, mohu mu odpustit (prominout to, co mi ukradl). V tom případě jsem se dobrovolně rozhodl nést následky svého odpuštění. Stále mi totiž těch 1000 korun bude chybět. Pokud někdo odcizí 1000 korun mému příteli a je dopaden, nemám právo viníkovi odpustit, protože se neprovinil proti mně. Naopak, pokud bych takovému člověku z moci nějaké autority odpustil a řekl, že se nic nestalo, poškodím tím svého přítele, budu vůči němu jednat nespravedlivě, stejně jako ten, kdo ho okradl.

Mnoho lidí ví, že Bůh odpouští. Proč by tedy nemohl takto křesťansky jednat i prezident. Odpověď je zřejmá: Nemůže, protože mu nikdo nic neudělal. Bůh mohl lidem odpustit proto, že vzal na sebe (tedy jeho syn Kristus) naše viny i důsledky našich vin. To je důvod, proč byl Kristus ukřižován. Opět tedy někdo musel nést trest. Bůh pouze nemávl rukou se slovy: "Všechno smazáno, nic se nestalo." Musel za naše viny zaplatit smrtí svého syna. Ale zpět k mému příteli. Aby můj přítel nebyl mým ospravedlněním toho, kdo jej okradl, poškozen, musel bych já zastoupit onoho zloděje a ukradených 1000 korun zaplatit svému příteli z vlastní kapsy. Pak mám právo odpustit onomu zloději, protože dluh se přesouvá mezi mě a jeho.

Pokud by chtěl mít prezident morální právo vyhlásit amnestii (úředně ho samozřejmě má) v tom smyslu, jak ji vyhlásil dne 1. 1. 2013, musel by být ochoten nahradit všem poškozeným to, co jim bylo upřeno, odcizeno. Jinak toto právo ztrácí a z amnestie se místo nástroje, který chrání spravedlnost, stává nástroj, který spravedlnost poškozuje. Jelikož jsem zatím neslyšel od jejího autora srozumitelně vysvětlené důvody amnestie, ani mi není známo, že by chtěl někomu něco nahradit, obávám se, že mnozí lidé v naší zemi byli okradeni podruhé a nemají nikde zastání. Vyrovnat se s tímto pocitem podvodu a beznaděje je asi ještě horší než se vyrovnat s původní ztrátou peněz.