Mám daleko k víře, že politici nám nelžou a vše, co dělají, má být v náš prospěch. Radek John, předseda strany Věci veřejné, se snaží do téhle pozice stylizovat. Na povrch však začínají vystupovat skutečnosti, které by mu mohly jeho mediální obraz zcela rozbít.
Rozhodně nemám v plánu někoho, ani Radka Johna, obviňovat z trestné činnosti. V tomto článku mi jde rozhodně o něco zásadně odllišného, než vyšetřovat případ, se kterým si dost pravděpodobně nebude vědět rady ani policie. Nicméně nemohu lépe navázat na svůj předchozí článek o špatném systému zdravotnictví, než zřejmou ukázkou plýtvání penězi vyhrazenými na péči o pacienty.
Jen málokomu unikla kauza z minulého týdne, kterou otevřela ČSSD s oporou důkazů, či lépe řečeno indicií. VZP, tedy zdaleka největší zdravotní pojišťovna u nás, která přímo ovlivňuje stav českého zdravotnictví, tedy potažmo i úroveň péče o pacienty a služby poskytované zdravotníky, vydává časopis Pohoda pojištěnce. Má na to najatou firmu zvolenou na základě výběrového řízení v roce 2002, firmu Ora Print a.s (Tehdy pod názvem S & J – Medea Kultur). Tuto společnost založil mj. Roman Janoušek, známý pražský podnikatel, který bývá často spojován s neprůhlednými zakázkami pražského magistrátu. Stejně tak neprůhledná je i vlastnická struktura Ora Printu, protože tato akciová společnost vydává akcie na majitele, tedy nikoli na jméno, čímž jsou převoditelné pouhým předáním.
Problém je, že tato zakázka je značně cenově přehnaná. Reklamní čtvrtletník Pohoda pojištěnce je totiž vydáván a distribuován za neuvěřitelných 111 milionů ročně, přitom poražený z výběrového řízení nabízel stejnou službu za mnohem přijatelnějších 58 milionů korun. Nezávislé odhady navíc hovoří o reálných nákladech kolem 40 milionů korun. Lze se tedy domnívat, že firma Ora Print dlouhodobě inkasovala nejméně 50 milionů korun jaksi bezdůvodně. Není divu, že podobné praktiky obírají zdravotnický systém o finance pojištěnců, kteří jsou pak nuceni doplácet chybějící finance jiným způsobem (např. poplatkem za recept nebo ošetření). Vedle toho Ora Print inkasoval další abnormáně vysoké částky za státní zakázky pro jiné státní podniky (Lesy České republiky, Pražská energetika atd.).
Věci teď už veřejné
Zajímavé je, že ve společnosti Ora Print zastával až do června 2009 pozici předsedy představenstva právě Radek John (VV), který byl známý zejména jako reportér pořadu Na vlastní oči, kde se mj. snažil odhalovat podezření z korupční činnosti. Nyní se Radek John vymlouvá, že o předraženosti časopisu nic nevěděl a že nemá nic společného s Janouškem. Jenže dříve sám prohlásil toto: “Ora Print jsem nevlastnil, jen jsem dostal za úkol hlídat, aby to ekonomicky sedělo, aby se časopis vyráběl co možná levně.” Z tohoto prohlášení lze vyvodit jen dvě možné úvahy. Buď Radek John o předraženosti projektu moc dobře věděl a z dané věci profitoval, nebo vůbec neměl ponětí o tom, co se v Ora Printu děje s penězi a že tedy byl předsedou představenstva jen naoko. Obě možnosti rozhodně neodpovídají mediálnímu obrazu Radka Johna, který si boj s korupcí dává jako hlavní volební motto své strany Věci veřejné.
Radek John odešel z Ora Printu vloni, ve stejný den jako Simona Janoušková, o níž tvrdí, že nevěděl, že je manželkou Romana Janouška, zmiňovaného pražského podnikatele. Mzdové náklady Ora Printu předloni jednorázově vystřelily na 13,3 milionu korun, přitom firma má stále jen osm zaměstnanců. Z toho lze usuzovat, že někdo ze zaměstnanců dostal obří platový bonus. Spekuluje se, že mnohamilionový rozdíl ve mzdových nákladech skončil v kapse Johna a Janouškové jako tzv. zlatý padák.
Nerad bych Radka Johna obviňoval z trestné činnosti. Ale jistě by bylo dobré, pokud by tento podivný případ začala řešit policie. Ostatně by se tím mohla prokázat Johnova nevina a očištění jeho jména by mohlo straně Veci veřejné přivést nové voliče, tentokrát už definitivně přesvědčené o tom, že Radek John je čistý jako lilie a jedině on ochrání stav veřejných financí. Doposud zveřejněné indicie však v kombinaci se selským rozumem hovoří jednoznačně proti Radku Johnovi a nyní se strana Věci veřejné stává dosti podezřelou a neprůhlednou.
Vraťme se ale k meritu věci, a tou je korupce ve státní správě, potažmo ve zdravotnictví. Dokud se nezmění systém i zvyklosti politiků a úředníků, dál budeme doplácet ne za recepty a ošetření, ale primárně za předražené zakázky, které padají do klína podnikatelům navázaným na lidi jako Bém, John a další. Navíc se nabízí otázka: mají takové materiály jako Pohoda pojištěnce právo na život? Domnívám se, že pokud by se takováto tiskovina neuživila z vlastních inzertních ploch, neměla by vůbec existovat. Zdraví pojištěnců totiž nijak neslouží, zato skvěle slouží těm, kdo inkasují stovky milionů z kapes pojištěnců.
Zatím to na “pohodu pojištěnce” moc nevypadá.
