Samozřejmě, že název příspěvku je poněkud zjednodušený, jak to u názvu chodí. Uprchlíky musíme přijímat, ty které chceme, a odmítnout můžeme ty, které nechceme.
Nejprve je nutno si uvědomit, kdo k nám prchá. Rozlišovat mezi politickými a válečnými uprchlíky a ekonomickými migranty.
Když si tuto „masivní uprchlickou vlnu“ takto rozdělíme, náš strach se tím musí zákonitě snížit. Když zjistíme, kolik lidí prchá před válkou a diktaturou, před mučením a vězněním, a kolik lidí jde za lepším živobytím.
Je to důležité. Politické a válečné uprchlíky je nutno přijímat bez debat. Je to jedna z hodnot naší civilizace. Milosrdenství. Nedovedu si představit žádný argument proti přijímání lidí, které chce někdo zabít, mučit nebo zavřít. Nepřijímat tyto lidi je stejné, jako bychom je vraždili, mučili nebo zavírali my sami.
Ovšem tím neříkám, že ekonomické uprchlíky je správné všechny odmítat. Možná ne úplně z morálních důvodů, ale z důvodů ryze racionálních. Je totiž naprostou lidskou přirozeností, že člověk odchází z místa, kde není jídlo, do místa, kde jídlo je. Odmítání ekonomických migrantů sice není až tak zavrženíhodné, ale nic to neřeší. Oni se totiž stejně budou vracet. Nic jiného jim nezbývá. Budou se vracet tak dlouho, dokud se sem nedostanou, pro to své jídlo. A když jim někdo dá zbraně a posílí je například náboženským fanatismem, tak problém bude stále větší.
Rozumějte, to není konstatování toho, že za to můžeme my, že tam to jídlo není. Ono je totiž úplně jedno, kdo za to může. Na celé věci to totiž vůbec nic nemění. Ten mechanismus funguje bez ohledu na to, kdo za to může a kdo ne… A funguje tak od té doby, co svět světem stojí… Řídili se jím pravěcí lidé, řídili se jím lidé ve starověku a novověku a budou se jím řídit i lidé ve 21. století…
Mnohem rozumnější než si naivně myslet, že tuto dějinnou zákonitost zvrátíme, je snaha o minimalizaci škod, které mohou tyto pohyby způsobit. Stále máme šanci si mezi těmito lidmi vybírat, které chceme a které ne. Stále máme možnost vybrat lidi, kteří budou přínosem pro naši společnost a lidi, kteří budou respektovat, tolerovat naši kulturu. Můžeme mezi nimi najít lidi, elity, díky kterým můžeme tyto lidi integrovat do naší společnosti.
Jiná alternativa není. Respektive je. Snažit se tento dějinný pohyb zastavit za pomoci porušení hodnot, které vyznáváme. Porušením našich hodnot je jednoznačné násilí proti nevinným, neselektivní použití zbraní, diskriminace, aplikace principu kolektivní viny, ignorace…
Je třeba začít pracovat na opatřeních vedoucích k výše zmíněné minimalizaci škod. Nutit naše politiky, náš stát, EU, prostě celý Západ, aby se snažili o racionální a humánní řešení uprchlického problému, to je ta pravá výzva. A ne nějaký iracionální boj s uprchlíky.
Dokonce si dovedu představit, že i běžní občané se mohou do řešení celého problému přímo zapojit, a to jinak než házením kamení na lidi z blízkého východu nebo vyhrožováním smrtí.
Pokud má někdo obavy z uprchlíků, může přece s veškerou úctou k druhým lidem hlídat to, jestli dodržují pravidla naší společnosti. Může jim i pomoci, vysvětlovat, upozorňovat. Věřím, že by to vedlo k bližšímu seznámení obou stran a pochopení postojů, obav a předsudků těch druhých.
Dovolte mi takový minipříběh. Existoval jeden člověk, který, ačkoliv se snažil, trpěl předsudky vůči Ukrajincům. Pak se s nimi seznámil, pochopil, že předsudky jsou předsudky, a stal se jejich velkým přítelem. Protože je poznal osobně a zjistil, že se od Čechů liší v naprosto nepodstatných věcech, jako je například rodný jazyk.
Ten člověk byl jistý Tomáš Peszyński a doporučuje všem, kteří se bojí lidí jiných národností, kultur a náboženství, ať se s nimi jdou seznámit osobně. Když se něčeho bojíte, jděte tomu naproti. Budete překvapeni.
Tento text byl z části inspirován i myšlenkami mého ukrajinského kamaráda Ilji Antonova.
