Ten putinovsko-zemanovsko-xenofobně-babišovský chaos v České republice začíná krystalizovat směrem k jasnému střetu dvou koncepcí – ČR demokratické a prozápadní a ČR autoritářské a proruské.
Všimněte si, že situace v ČR se měsíc od měsíce dramatizuje. A všimněte si, že až na malou výjimku (a to je nástup pana Babiše), je to dáno situací ve světě. A rozhodně to nezačalo uprchlickou krizí. Začalo to mnohem dříve – krizí krymskou. Zemanův stále více proruský postoj, stejně jako mobilizace antidemokratické části naší společnosti začaly s Putinovým odkrytím karet a jeho otevřeným přiznáním chuti na světovládu. Pokud někdo stále nevěří tomu, že to je součástí hybridní války, jak vysvětlí tento časový soulad s rostoucí agresivitou Ruska?
Samozřejmě, uprchlická krize tyto trendy akcelerovala a zesílila. Díky xenofobii a strachu se lidé propojení nebo sympatizující s Kremlem dostali k takovému slovu, jaké by za jiných okolností neměli.
A nyní, po 17. listopadu, začalo jasné rozdávání karet.
Máme tady Miloše Zemana, který se obratně, díky využití xenofobních nálad a zneužití Bloku proti islámu, postavil do čela tzv. „slušných Čechů“. Starou dobrou manipulací se strachem a odmítáním nového a neznámého se podařilo zmanipulovat značnou část obyvatelstva. Není to poprvé a ani naposledy v dějinách. Tenhle dav je vyztužený aktivními xenofoby, fašisty a putinisty. Také facebookovými hatery, spamujícími diskutéry a nenávistnými blogery. Ti následují populistické, neofašistické a proputinské aktivisty a politiky.
Je stále více evidentní, že tohle hanebné a zahanbující hnutí pomalu, ale jistě začíná zastřešovat osoba Miloše Zemana. Můžeme sledovat jeho rostoucí moc nad tímto davem a zároveň můžeme sledovat jeho rostoucí kult osobnosti v tomto davu. Z Miloše Zemana se stává novototalitní politik putinovského typu.
Proti tomu tady máme rozumně uvažující část společnosti, která si nechce nechat vnutit iracionální davové psychózy. Lidi s kritickým myšlením, skeptiky a lidi, kteří stále věří v hodnoty, ke kterým naše země směřovala po roce 1989. Jsou to jednak lidé starší, kteří dobře pamatují totalitu, a také lidé mladší, kteří absolutně nemají ponětí, co totalita je, a proto jsou pro ně takoví lidé jako Miloš Zeman něco jako Marťani.
Tato část společnosti je vyztužena prodemokratickými aktivisty, podporovateli Ukrajiny a antikomunisty; a také aktivisty levicovými, ekology a dobrovolníky, kteří pomáhají uprchlíkům v Česku i zahraničí. Jsou to lidé inteligentní, kteří neztratili svůj morální kompas ani ve smršti tragických situací doma a ve světě. Tato skupina je velmi pestrá co do politického přesvědčení, životních názorů a společenských priorit. Zahrnuje lidi od -náctiletých levicových rebelů až po vážené politické vězně komunistických lágrů. Tato skupina si nenechá velet, nenechá sebou manipulovat a nemá potřebu nikoho následovat ani adorovat. Zároveň se však mnohem hůře spojuje, komunikuje mezi sebou; je velmi heterogenní.
Těmto lidem však postupně dochází, že se v naší zemi děje něco velmi špatného, a stále více si uvědomují potřebu tolerance mezi názorovými a ideologickými proudy prodemokratického spektra. Stále více cítí potřebu společného postupu a jednotnější společenské angažovanosti.
Tito lidé nemají své vůdce, ale pokud se najdou osobnosti, které jim mohou nabídnout něco, co oni mohou podpořit, tak jsou schopni takovým lidem svou podporu ukázat.
Začínají to chápat i demokratické politické strany celého spektra. Začíná se mluvit o spolupráci. Začíná se mluvit o možném jednotném prezidentském protikandidátovi Miloše Zemana. A začíná se mluvit o podpoře.
Koho?
To je jasné. Naší země. Našeho státu. Protože je to země demokratická a svobodná. Protože je součástí širšího společenství stejných hodnot. A nejjednodušším způsobem, jak podpořit naši zemi, je podpora premiéra, který si, jak se zdá, začal uvědomovat svou odpovědnost za osud Česka. Nemyslím tím ve všem s ním souhlasit, přestat jej kritizovat a hlídat. Myslím tím podpořit jeho snažení o zachování demokracie a právního státu. Pokud to bude dělat, měli by cítit podporu odpovědné části naší společnosti – včetně aktivistů a opozice. Myslím si, že si to uvědomuje stále více lidí. Naše země je ohrožena a v takových chvílích společnost cítí potřebu ztotožnit se se svými představiteli. Mohli jsme mít premiéra lepšího, ale také mnohem horšího. Můžeme mít lepšího, ale také mnohem horšího. Pokud ale premiérova politika povede současným směrem, můžeme být o něco klidnější. Budeme ho potřebovat.
Dávný střet totalitního a svobodného myšlení v naší zemi opět nabývá na síle a směřuje do stádia nějaké formy zápasu. Doufejme, že co nejpokojnějšího.
