Pátek třináctého v Paříži – konec nenávisti

Ano, ten titulek je správně. Pokud máme zvítězit nad terorem, je potřeba skončit s nenávistí, ne s ní začínat.

Je jasné, že teroristický útok v Paříži je velké islamistické svinstvo. A není u toho žádné ale. Je to islamistické svinstvo. Tečka.

Je však potřeba udělat si jasno v tom, kdo jsou pachatelé těchto útoků a kdo a co jsou jejich oběti. Samozřejmě, že pachatelem je ten, kdo stiskl spoušť, kdo akci naplánoval a zabezpečil. Je pravda, že takovouto akci neospravedlňuje nic. Ani xenofobie, ani sociální situace nebo rodinné podmínky. To by byly jen výmluvy.

Je potřeba říct, že pachatelé těchto útoků jsou hnusní islamističtí teroristé a že je potřeba je pronásledovat a likvidovat po celém světě. Nezaslouží si žádnou shovívavost ani speciální zacházení. Jsou to zrůdy. Patologičtí nepřátelé lidstva.

Pro tyto lidi neexistuje žádná omluva.

Bohužel však jsou tady i jejich spoluviníci. Oni ti teroristé dobře vědí, proč tyto útoky dělají v Evropě. To není proto, že je tady hodně muslimů. To není proto, že je Evropa blízko. To není ani kvůli zahraniční politice Evropy – vždyť její účast na protiteroristickém tažení je minimální. Je to ze stejného důvodu, proč Putinovo Rusko podporuje právě strach z islámských uprchlíků a snaží se je ztotožnit s islamistickými teroristy. Je to proto, že islamisté i Putin dobře vědí, že Evropa je náchylná k hysterickým a iracionálním řešením. Historie Evropy je plná pogromů a rasově, nábožensky a národnostně nesnášenlivých hnutí.

Oni ti teroristé dobře vědí, jakou masovou hysterii tu vyvolala uprchlická vlna. Dobře vědí, jakou hysterii tu vyvolala Ruskem podporovaná xenofobní propaganda. Proto udělali takový útok. Aby vyvolali strach a nenávist.

Je přirozené, že se vašemu nepříteli líbí, když se ho bojíte. Ale těmto teroristům se líbí i to, že je nenávidíte. Protože člověk, který je ovládán emocemi, se nechová racionálně a dělá chyby. A o to jim těmi útoky jde. Oslabit nás přes naše emoce.

Změnit racionalitu v iracionalitu. Udělat z rozumných bojovníků za život šílené zombie běsnící po krvi.

Kdo přistoupí na jejich hru, stává se jejich spoluviníkem. Ano, všichni ti islamofobní extrémisté jsou spoluviníky těchto teroristů, protože vytvářejí prostředí, kde je teror velmi účinný.

Ale xenofobní hysterici jsou zároveň i oběťmi těchto teroristů. Lidé, kteří vlastně byli teroristy poraženi, protože dělají přesně to, co teroristé chtějí.

A teď se dostáváme k obětem. Ano, ty jsou taky jasné. V Paříži to byly desítky lidí. Desítky rodin oplakávají své mrtvé. Je to strašné a musíme vyjádřit svou solidaritu s nimi.

Je však nutno si uvědomit, že lidé na Blízkém východě takové Paříže zažívají denně! Ano, v Sýrii denně. A nikoho to moc nezajímá. Je však nutno si uvědomit, že lidé ze Sýrie prchají právě před takovými lidmi, kteří zaútočili v Paříži. A my je odmítáme. Odmítli byste francouzského uprchlíka? Zamyslete se.

Když jsem výše psal o tom, proč se konají takové útoky, jako byl ten v Paříží, nezmínil jsem ten nejdůležitější důvod. Takový ohavný čin má radikalizovat Evropany, kteří v duchu svých nejhorších tradic budou útočit na nevinné muslimy, na umírněné muslimy a na muslimy, kteří s teroristy nemají nic společného. To by ovšem mohlo mít výsledek, že se další muslimové zradikalizují – pokud zde na ně budeme útočit nebo když je všechny pošleme zpět.

Tyto teroristické útoky tedy ve svém důsledku mohou vytvořit další armády islamistů. Ale s naší pomocí. Rozumíte? S naší pomocí.

Tento problém se dá vyřešit jen dvěma způsoby. Buďto vyhladit muslimy do jednoho. Konečné řešení, jaké svět ještě nepoznal. Nebo se vykašlat na tu nenávist a začít řešit věci racionálně, a tedy tak, že začneme považovat umírněné muslimy nikoliv za své nepřátele, ale za své spojence. A že přestaneme lhát o tom, že umírnění muslimové neexistují. Existují a je jich drtivá většina. To je empirický fakt.

Takže totální vyhlazení nebo konec nenávisti. Nic mezi tím není. Opravdu. Všechna mírnější řešení oběma směry vždy nakonec musejí vést k oněm dvěma možnostem, jinak jsou neúčinná.

Je přece jasné, která možnost musí zvítězit. Je přeci naprosto jasné, co si musí každý vybrat.

Je to přece tak jednoduché.