Novoroční poselství občana Peszyńského

Tento text vznikl v rámci akce Poselství2016, což je akce, která dává každému možnost říct své vlastní poselství národu, když Miloš Zeman toho není evidentně schopen. Nepotřebujeme ho k tomu, můžeme si to zařídit sami.

Vážení spoluobčané,

dovolte, abych Vám i já v rámci kampaně poselství 2016 sdělil pár slov k Novému roku 2016. Jsem politický aktivista, a tudíž budu mluvit o politice. Politika nás totiž ovlivňuje všechny a není jedno, jestli Česká republika zůstane dědicem demokratických a západních tradic, Masaryka a Havla, nebo se přikloní k byzantskému východu, nedemokratickému Rusku a jeho světu.

Pevně věřím a doufám, že naše země si vybere, nebo spíše zůstane u první varianty. Nejde jen o morálku, humanitu, svobodu a prosperitu, ale jde i o to, jestli jsme ochotni zůstat ve světě, kde každý můžeme být sám sebou, jedincem, nebo chceme jít do světa, kde se staneme jen součástkami v jakémsi obludném stroji.

Vážení spoluobčané, nenechte se mýlit nenásilnou formou tohoto zápasu ani tím, že neprobíhá nijak masově a že se může zdát, že neovlivňuje váš život. Ovlivňuje. A je to zápas důležitý až osudový.

V roce 2015 jsme viděli, jak tento zápas probíhá. První polovina roku byla ve znamení pokračující ruské agrese na Ukrajině a silného hybridního působení Ruska proti našemu demokratickému zřízení. Toto nebezpečí ztratilo na bezprostřední intenzitě se zakonzervováním válečné situace na Ukrajině a u nás s tím, jak naši občané přivítali konvoj americké armády. Tehdy muselo být každému členovi proruské páté kolony v Česku jasné, že Česko je prozápadní a demokratická země.

Tyto síly však měly velké štěstí, když o několik měsíců později nastala tzv. uprchlická krize. Ano, uprchlická krize testuje Evropu a zvláště státy EU. To, jak zasáhla Česko, je však přinejmenším podivné. Žádní uprchlíci u nás nejsou. Z té vlny statisíců lidí, která se letos vydala do Evropy, se do naší země dostali jen jednotlivci. Nemáme zde plné uprchlické tábory, nemáme tisíce lidí čekající na hranicích. Nedochází zde k žádným nepokojům ani teroristickým útokům.

A přesto nezodpovědní politici v čele s Milošem Zemanem vybičovali hysterii strachu, nenávisti a iracionality. Vážení spoluobčané, prosím, podívejte se kolem sebe pořádně. Žádní uprchlíci zde nejsou, a nemáte se tudíž čeho bát. Nemáme zde žádná uprchlická ghetta, ani čtvrtě s mešitami a minarety. Tak čeho se bojíte?

Pojďte se, prosím, nadechnout a říci si, co můžeme udělat pro Evropu, jak jí můžeme pomoci, aby tuto situaci zvládla, jak můžeme být užiteční. Právě proto, že tady žádní uprchlíci nejsou, můžeme se na celou věc podívat bez emocí a můžeme pomoci.

Nechme se inspirovat našimi spoluobčany, kteří jezdí pomáhat na Balkán, na skutečné trasy uprchlíků. Konají velmi užitečnou práci. Ne, opravdu není nutné, aby každý z vás udělal to samé, ale bylo by velmi žádoucí, kdyby se každý z vás zamyslel nad tím, jestli to, čeho se bojí, existuje a jestli může nějak pomoci. Třeba jen tím, že nedopřeje sluchu lži, demagogii a nenávisti.

Na rozdíl od uprchlíků zde existují politici, kteří zneužívají vašeho strachu proto, aby vás mohli ovládat, aby z vás udělali beztvarý nenávistný dav a bezmocné loutky. Je neštěstím této země, že vrchním představitelem této politiky je Miloš Zeman.

Prosím, zamyslete se nad tím, co říká, co dělá a jak se chová. Dopřejte sluchu informacím a lidem, kteří říkají, že tento člověk lže, a poslechněte si proč. Zkuste se zamyslet nad tím, že podobným způsobem získávali v historii příznivce i jiní politici – například Hitler, Mussolini, Lenin… Ti se také stavěli do role milovaných a před nebezpečím chránících vůdců.

Prosím, neopakujte historii.

Na začátku jsem říkal, že rok 2015 byl rokem zápasu. Rok 2016 bude rokem ještě většího zápasu o charakter této země. Vážení občané, nebudu vám přát klid a mír. Ty vám žádné přání nepřinese. O klid a mír v novém roce se budete muset zasloužit sami.

Proto Vám přeji rozum a cit, vůli, sílu a odvahu.

Všechno nejlepší do roku 2016.

Tomáš Peszyński