Nenechme se morálně vydírat osvobozením

Ruská propaganda se nezastaví před ničím. Neštítí se ani zneužití obětí vojáků z druhé světové války k tomu, aby propagovala ruský imperialismus.

Za vůbec jednu z nejodpornější forem propagandy, která k nám jde z Ruska, je kremelská story o tom, jak MUSÍME být Rusku vděčni za osvobození v roce 1945.

Jak již jsem napsal – nemusíme. Je správné vážit si oběti sovětských (nejen ruských vojáků) za druhé světové války. Ale všechno ostatní už Rusku baštit nemusíme.

Oběť sovětských vojáků není žádný bianco šek na to, aby si Rusko na územích, která tito vojáci osvobodili, dělalo, co chtělo. To pak už není osvobození, ale nahrazení jedné okupace druhou. Samotné Rusko tak tímto citově morálním vydíráním jejich oběť shazuje a haní.

Existují mnohé historické důkazy o tom, že Rudá armáda a její vojáci se dopustili ihned po osvobození nebo během něj mnoha excesů, které osvoboditeli nepřísluší. Přestože to nepovažuji zase za až tak podstatné, protože to k poněkud barbarštějším východním armádám patří, bylo nám to soustavně zamlčováno. Jsou tady však i horší věci.

Po osvoboditelích totiž v řádu několika hodin přicházely jednotky Směrš a NKVD, které na osvobozených územích likvidovaly protisovětskou opozici. A to byť jen potencionální. Mnoho československých občanů bylo ještě v květnu 1945 odvlečeno do gulagů, a tak tento měsíc pro ně žádným měsícem svobody nebyl. Nejznámějším případem je asi generál ruského původu ale československého občanství Vojcechovský, který se za první světové vlky připojil k našim legionářům (bojoval s nimi proti bolševikům), odstěhoval se s nimi do Československa, kde velel podstatné části naší armády během mnichovské krize 1938. Byl velmi odhodlán bránit svou druhou vlast a odmítal poslechnout rozkazy Edvarda Beneše. Když je nakonec poslechl, dal se k protinacistickému odboji, ve kterém aktivně působil.

Tohoto protifašistického bojovníka v květnu 1945 odvlekla NKVD do Ruska, kde byl v gulagu umučen k smrti.

Naše vděčnost za osvobození dostává zabrat, když si uvědomíme, že jsme se díky tomuto osvobození ocitli v sovětské zóně vlivu, v důsledku toho u nás uchvátili moc komunisté a to, co následovalo, již všichni dobře známe. Naše vděčnost za osvobození dostala zabrat, když se osvoboditelé v roce 1968 změnili v otevřené okupanty, kteří pak dbali na poslušnost naší země po dobu více než dvaceti let.

Právě proto my, občané Česka, dobře víme, že Rusko nemá žádné právo na nekritizovatelné vymáhání vděku za osvobození. Osvobození nedává Rusku žádné právo zpochybňovat naši příslušnost k Západu, EU a NATO. To jsou totiž naši přátelé – bez ohledu na to, kam západní armády v roce 1945 došly. Protože s nimi sdílíme stejné hodnoty.

Takže, milé Rusko, ponech si své Alexandrovce, Noční vlky a své Pochody Nesmrtelného pluku na svém území a necpi nám je sem. Nejsme na ně zvědaví.

A pokud si nepřestaneš vynucovat úctu, tak se stále více budeš setkávat s lidmi, kteří úctu k tobě budou odmítat. Například jako ti, kteří přišli na propagandistický Pochod Nesmrtelného pluku 8. 5. 2016 na Hradčanech s obrázky ukazujícími české antifašistické bojovníky, které zavraždili nebo věznili Ruskem podporovaní bolševici.