Na sobotní násilí je nutno reagovat

Přestože se sobotní akce evropským a českým neonacistům nepovedla tak, jak plánovali, společenská reakce na ni je absolutní nutností.

Objevily se názory – a to i mezi odpůrci xenofobů – že sobotní akce bychom neměli přeceňovat. Přeceňovat určitě ne, ale adekvátní reakce je nanejvýš žádoucí.

Ano je pravda, že z hlediska počtu účastníků byla sobota 6. 2. pro evropské xenofobní hnutí totálním fiaskem. Mluvili o spojení Evropanů proti uprchlíkům a islámu. Nic takového se nekonalo. Nejsilnější akce, k velké české hanbě, proběhla v Praze. Nejrealističtější odhad je, že se jí zúčastnilo cca celkem 3000 lidí. To je na jeden a půl milionovou Prahu a desetimilionové Česko málo. A vzhledem k tomu, že tato akce byla prezentována jako „národní“, téměř jako další revoluce, je toto číslo více než trapné.

Nebezpečnost však není v číslech. Jak si někteří správně všimli, těchto akcí se nezúčastnili jen agresivní vyholení skinheads, ale ve velké míře i tzv. slušní Češi, lidé, u kterých byste účast na pouličních nepokojích nepředpokládali. V podstatě i rodiny s dětmi. A účast „průměrného občana“ na pouliční agresi je velice nebezpečným trendem, a to i přesto, že jak bylo rovněž správně podotknuto, drtivá většina národa zůstala doma.

Jak však víme z historie, i malá skupinka patřičně odhodlaných lidí může dosáhnout v tomto případě značně nepřijatelných výsledků. A víme to i ze současnosti. Malá skupinka teroristů dovede vykonat velký masakr a způsobit chaos v zemi velikosti Francie. Proč tedy ne 3000?

Agresivní část těchto demonstrací se chovala naprosto nepřijatelně a je třeba tomu říct rázné ne – a je třeba, aby to udělala celá společnost.

O tom, že situace není růžová a že ji není radno ne přeceňovat, ale podceňovat, svědčí srovnání s loňským rokem. Tehdy se proti průjezdu amerického konvoje postavilo 15 aktivistů, na což zareagovaly desetitisíce lidí, kteří přišli konvoj podpořit. A přesně takhle by měli reagovat lidé i na řádění xenofobních teroristů v Praze. Jenže nereagují. A to je právě na tom to smutné.

Nejde o soubor skinheads, anarchistů a pražské kavárny, kteří se mezi sebou rádi hádají a rvou. Jde o duši této země, o tzv. obyčejné lidi, kteří nemají chuť se politicky angažovat. Ale někdy je to potřeba. Teď.

Pokud by si lidé uvědomili, že hrozby ze strany tzv. ochránců před uprchlíky a islámem jsou daleko větší a hmatatelnější než hrozby ze strany uprchlíků a muslimů, stačilo by jim dát krátkodobě najevo, že takovou ochranu Česka nechceme. A bylo by to vyřízené. Mohli bychom se pak v klidu vrátit ke svým každodenním starostem radostem.

Dokud se toto nestane, bude se sobotní násilí opakovat a bude ještě horší. O tom jsem přesvědčen a existují pro to určité indicie. V prvních hodinách po násilné sobotě nebylo možné zaznamenat žádné reakce z nacistického tábora. Evidentně si tento tábor uvědomil, že to v sobotu nutně přehnal a potichu čekal, co se bude dít. Vyrukoval pouze se spikleneckými teoriemi na svou obranu.

Nyní, několik dní poté, je evidentní, že se neděje nic. Pár politiků odsoudilo útoky, jako byl ten na Kliniku. Ozvalo se několik známých osobností, ale celospolečenská reakce a rozhořčení, srovnatelná s rozhořčením nad výhružkami proti americkému konvoji, se nekonaly. A proto se našim násilníkům, xenofobům, nacistům a putinistům opět vrací sebevědomí a znovu rozjíždějí spirálu nenávisti. Média se pozvolna vracejí k uprchlických hoaxům. Všechno se vrací do starých kolejí a fašističtí politici a aktivisté zjišťují, že jim tohle řádění více méně prochází. Ano, mluví se o tom, že je potřeba vše vyšetřit, ale my dobře víme, jak dlouho to trvá a jak většina těchhle vyšetřování končí. A pokud se něco vyšetří, odnesou to řadoví pěšáci. Chuligáni, kteří házeli, mlátili a zapalovali. Ale ti, kteří je poslali a motivovali, těm se nic nestane.

Tady prostě právní reakce nestačí. Je potřeba reakce společenské. A pokud nepřijde, čekají nás ještě horší časy.

Nabízí se otázka, kdy tedy vyjdou lidé do ulic, aby odsoudili násilí? Kdy se uskuteční velká demonstrace, v jejímž čele se budou podpaží držet představitelé všech demokratických stran? Až někdo zemře? Pak ho budeme mít na svědomí my všichni.