Na polské politice se nic nemění

Údajně se Přátelé Ruska radovali nad vítězstvím pana Dudy v polských prezidentských volbách. To by neměli

Pokud si někdo myslí, že polské prezidentské volby změní polskou politiku vůči Rusku a Ukrajině, je na hlubokém omylu. Pravda je taková, že v Polsku neexistuje reálná politická síla, která by byla pro větší spolupráci s Ruskem a odklon od spojenectví s Ukrajinou.

Pravda je rovněž taková, že zahraničně politické otázky během prezidentské kampaně hrály podružnou roli, a když, tak se řešila spíš EU než Rusko.

Nově zvolený prezident Duda byl v našich médiích představen jako euroskeptik. Ano, je to konzervativec a odpůrce přijetí eura. Tím ale jeho euroskepticismus končí. Rozhodně to není odpůrce EU jako takové, bourač Unie typu Klause. Silná EU je dlouhodobě v polském strategickém zájmu a Polsko je na rozdíl od nás země, kde se politici i přes ještě krutější hádky, než probíhají u nás, a vzájemné obviňování ze zrady přece jen nějak shodli na svých strategických zájmech a umístění Polska na politické mapě světa, o čemž si my můžeme stále nechat zdát.

Navíc v Polsku spolu soupeří pravice a ještě větší pravice, což je v Česku těžko představitelné. V Polsku spolu soupeří odpůrci kremelské politiky a ještě větší odpůrci kremelské politiky, což je ještě nepředstavitelnější.

Radost Přátel Ruska nad zvolením prezidenta Dudy je absolutně iracionální. Duda je rozhodným odpůrcem Kremlu a Putina a je pro ještě větší posílení americké vojenské přítomnosti v Polsku. Je ze strany Právo a spravedlnost, která má předsedu Kaczyńského, jehož bratr zahynul při známé letecké nehodě ve Smolensku; Kaczyński se s tím nevyrovnal a je dodnes přesvědčen, že to byl ruský atentát.

S příchodem prezidenta Dudy nelze očekávat žádný posun Polska směrem k většímu přátelství s Ruskem. Naopak lze očekávat ještě větší přitvrzení kurzu a ještě větší tlak na podporu Ukrajiny a konání NATO a USA ve smyslu posílení jejich vojenské přítomnosti v naší části Evropy.

Navíc na sociálních sítích koluje fáma, že Dudův dědeček byl jedním z velitelů UPA, tedy že Duda je potomek „banderovce“. Je zajímavé, do koho všeho vkládají Přátelé Ruska své naděje.

Jak jsem již uvedl, v prezidentských volbách rozhodovaly vnitropolitické otázky. Velmi zjednodušeně lze říci, že polští voliči už mají dost osmileté vlády Občanské platformy. Je to prostě běžný demokratický jev, když je nějaká strana dlouho u moci. Dalo by se konstatovat, že v Polsku dochází k takové „běžné“ výměně vládnoucích stran.

Co se týče hodnocení Občanské platformy a Práva a spravedlnosti – jak poznamenal Karel Paták, český aktivista a publicista, zatímco vláda bratrů Kaczyńských vyvolávala občas v Evropě nevoli nebo úsměv, za prezidenta Komorowského se Polsko stalo evropskou velmocí. Duda tedy bude mít na co navazovat.

Z předchozího odstavce jste jistě pochopili, že mně se více líbí Občanská platforma než Právo a spravedlnost, ale nejsem polský občan a je to na Polácích, koho chtějí mít u moci. Ani jedna z těchto stran nevybočuje ze standardního západního politického spektra.  Z hlediska odporu vůči Rusku je pro Evropu možná dokonce lepší radikálnější Právo a spravedlnost.

A to zřejmě Polsko čeká. Stejně jako Právo a spravedlnost vyhrálo volby prezidentské, vyhraje i příští volby parlamentní. Polsko zaujme vůči Rusku ještě tvrdší kurz a Přátelé Ruska se budou ještě divit.

A my ostatní? Měli bychom vědět, co se děje v Polsku a jaký je stav jeho politiky. Tato země je pro nás stále důležitější a my bychom měli přestat s naším tradičním českým přehlížením našeho severního, silného a stále sebevědomějšího souseda.

(podle posledních zpráv Duda vystoupil ze strany Právo a spravedlnost)