Je možná dohoda s Ruskem?

Objevují se signály, že Rusko hledá způsob, jak se stáhnout z Ukrajiny, aniž by Putin ztratil tvář. Je to úspěch světa a naděje na možný konec války.

Bývalý ruský diplomat v deníku Moscow Times nastínil možnost, jakým způsobem by chtělo Rusko vycouvat z ukrajinské patálie. A protože, jak známo, v Rusku náhody neexistují, dá se to považovat za takový pokusný balonek nabídky Ruska Západu.

O co jde. Podle tohoto návrhu by se Rusko stáhlo z Donbasu, poskytlo by Ukrajině ekonomickou pomoc a výhodné ekonomické dohody a na Krymu by uspořádalo nové referendum, tentokrát regulérní a pod mezinárodním dohledem.

Takové zprávy vzbuzují naději. Je naprosto nezbytné, aby se Donbas vrátil Ukrajině. Z morálních, politických a humanitárních důvodů. Morální důvody jsou takové, že je nutno ukázat, že válkou a zabíjením se nedají anektovat území. Politický důvod je obdobný a dávno známý. Nelze vypustit džina změn hranic států za pomoci války. A humanitární důvod? Teror a gangsterismus, který předvádějí proruští separatisté na východní Ukrajině, je zločin proti lidskosti, a nelze strpět, aby jakákoliv část Evropy existovala v takovém stavu. Jsem přesvědčen, že návrat Donbasu pod ukrajinskou kontrolu je základem jakéhokoliv řešení války na Ukrajině.

Ekonomickým vztahům mezi Ukrajinou a Ruskem se nelze vyhýbat. Obě země jsou na tom ekonomicky špatně a vzájemné zlepšení ekonomických vztahů by jim pomohlo oběma a ušetřilo by i naše peníze. Samozřejmě, že to Rusové nenavrhují z dobroty srdce, ale proto, že si chtějí zachovat, případně zvýšit vliv na Ukrajině.

Referendum na Krymu je zajímavý návrh. Samozřejmě, že Krym byl nezákonně a amorálně uloupen, a to za použití ozbrojených sil, a jeho ukradení je stejně nemorální jako ruská invaze na Donbasu. Ale přece jen se tam neválčí a nelze čekat, že se Rusové vzdají všeho, aniž by z toho byl globální průšvih. Proto je, myslím, referendum na Krymu přijatelné. Samozřejmě, že i dohled pozorovatelů ze světa není jistotou 100% spravedlnosti, protože na Krymu masivně působí ruská propaganda, zastrašování, a mnoho obyvatel uprchlo nebo se naopak zapletlo s novou mocí. Na druhou stranu více jak roční zkušenost obyvatel Krymu s ruským světem poněkud zvyšuje naděje pro-ukrajinské strany.

Existuje šance, že ve skutečně spravedlivém referendu se Krym Ukrajině vrátí, a tato šance by neměla být zahozena. A pokud to tak nedopadne, ani to nebude prohra, protože to tak jako tak pomůže vyřešit krvavou válku. Pokud by referendum dopadlo ve prospěch Ruska, bylo by přijatelné pro svět i Ukrajinu Krym obětovat za mír, nechat ho Rusku a uznat to.

Celá věc má však ještě dva aspekty. Jeden je o tom, že ruské návrhy nejsou tak úplně upřímné. Rusko pokračuje v porušování Minských dohod. Pomineme-li neustálé porušování přiměří, jde zejména o kverulantství vůči nové ukrajinské ústavě a státoprávnímu uspořádání Ukrajiny. Rusko se stále nepokrytě snaží o to, aby mohlo Ukrajině diktovat – právě její ústavu a státoprávní uspořádaní – a stále věří, že se mu Ukrajině podaří vrátit status ruské polokolonie (tentokrát spíše politickým nátlakem, protože ten vojenský se nepovedl). To je nejen nepřijatelné, ale i nemožné, a takový přístup opravdu brání v jakýchkoliv jednáních s Ruskem. Pokud to Kreml nepřestane zkoušet, žádná jednání nebudou.

Druhá věc je ta, že i kdyby došlo k vyplnění výše zmíněného scénáře, a to dokonce i s variantou vrácení Krymu, ruský zločin anexe je natolik neodpustitelný, že není možné ani přijatelné obnovovat normální vztahy s Ruskem, bude pokud tam bude u moci stávající.

Proto by měla Ukrajina za to, že se vzdá Krymu, případně normalizuje vztahy se zemí, která ji přepadla a nebyla za to potrestána, něco dostat od západu. A tím jsou jednoznačně otevřené dveře do EU a NATO.

Co se týče Putinova režimu, s tím je nutno vést studenou válku, aby Putin nejen později nedostal chuť zopakovat si své dobrodružství (případně i jinde), ale aby jeho nedemokratický a zločinný režim byl zničen.

To je naší morální povinností, ať už Rusko přistoupí v případě Ukrajiny na cokoliv.