Irácká armáda radikály zastavila. Celá krize může dokonce vést k zesílení pozice iráckého státu. A s íránskou okupací to nemusí být tak horké.
Myslím, že lidé, kteří chtěli škodolibě slavit, jak to „Americe zase nevyšlo“ mohou nechat šampaňské ještě v klidu. Média vyvolaly paniku a vlnu hysterických komentářů o blížícím se pádu Bagdádu, který ovšem nenastal a ani nestane. A to i přesto, že generál Šedivý říká, že povstalců je 8 000 a dosud se říkalo, že 800. V podstatě to je jedno jestli 800 nebo 8000, ani 8000 nemůže dobýt a udržen Bagdád, natož Irák. Jen připomínám, že Američanů bylo v době, kdy táhli na Bagdád 160 000 a měli stovky tanků, obrněných vozidel, vrtulníků a leteckou podporu. A přestože teď mnozí lidé tvrdí, že režim Saddám Husajna byl vzorem stability, tak se jeho armáda rozpadla a jeho vojáci dezertovali, stejně jako nyní. Co se tedy týče kvality armády, tak Husajn nebyl o nic lepší než demokracie. A to musel používat bezuzdný teror. Dobrý příklad k čemu je diktatura. K ničemu.
Jak neochotně přiznávají média, tak se postup teroristů zastavil a v tuto chvíli jsou zatlačováni iráckou armádou zpět.
Důležité je také to, že hrozba zemi vyvolala mobilizaci občanů, kteří se… a to je hodně důležité hlásí hlalvně do irácké armády jako jednotlivci. Ano tvoří se i náboženské milice a to je špatně, ale ta země prostě stále bojuje mezi těmi, kdo chtějí být občany a mezi těmi, kdo chtějí být sektáři. To je hlavní irácký boj, který probíhá v celém Iráku, nejen na frontě mezi armádou a ISIL.
Rovněž se zdá, že se vzpamatovává i americká vláda. Kerry začíná tlačit na Irák, aby se tamní politická scéna dohodla, jinak nedostane americkou podporu. To Obamova administrativa zatím nedělala a byla za to mnohým kongresmany kritizována. Je tedy velká šance, že americký i vnitropolitický tlak a samozřejmě hrozba teroristů konečně donutí iráckou politickou scénu shodnout se na nějaké dohodě a Málikí bude oslaben nebo odstraněn, protože to opravdu není dobrý politik a hlavní vina za současnou situaci padá na jeho hlavu. Když se opět podíváme na armádní příklad, tak irácká armáda je Američany dobře vycvičena a vyzbrojena, ale Málikí od odchodu Američanů intenzívně pracoval na jejím oslabování a to tím, že na nevyšší funkce jmenoval né schopné vojáky, ale své kamarády a na nižší funkce byli jmenováni lidé podle příslušnosti k šíitské větvi islámu a nikoliv podle schopností.
Dobrá zpráva je, že Málikí stále hraje za Irák a nikoliv za šíity, protože vyzývá k jednotě šíitu a sunnitů. Otázka ovšem je, jestli je toho schopen.
Ani s tím íránským vměšováním to nakonec nevypadá, tak zle. Mimochodem, práce médií. Irán posílá do Iráku 10 000 vojáků, hlásaly titulky a tyto články byly doprovázené fotografiemi z íránských vojenských přehlídek. Nikdo nemohl pochybovat, že Írán vyslal masivní armádu. I já jsem tomu uvěřil. Vůbec to není pravda.
Je možné, že nějací íránští vojáci v Iráku jsou, ale ani americká armáda si tím není úplně jistá. Rozhodně nejde o 10 000 vojáků a nebyla tam doposud poslána žádná oficiální jednotka, ani oněch 150 mužů. Írán dokonce vyslání vojáků popřel. Což samozřejmě nic neznamená.
Navíc Íránská intervence do Iráku není pro Írán snadnou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Jeho armáda, i když početná není tak vyspělá jako ta americká. Irán rovněž nemá takový rozpočet na vojenské operace jako USA. Na to, aby Írán okupoval Irák nebo zahájil vyhlazovací válku proti sunnitům, nemá finance. Musíme si uvědomit, že jsou vůči němu stále uplatňovány hospodářské sankce. Pokud začne více pomáhat Iráku, bude muset omezit pomoc Sýrii. Írán má jen jednu výhodu proti Američanům, že nemusí dodržovat ženevské konvence a může postupovat mnohem bezohledněji. Ale zatím to tak nevypadá.
Írán tedy nemá na to, aby provedl invazi do Iráku a pokud by ISIL vyhrálo nebo by v Iráku zůstalo velké území pod jejich kontrolou, bude mít Írán v těsném sousedství území ovládané agresivním protišíitskými fanatiky, kteří mají na Írán pifku ze Sýrie.
Lze tedy konstatovat, že Írán se momentálně taky škodolibě neraduje a má z vývoje v Iráku větší obavy než USA a že jeho volání po spolupráci a Amerikou na potlačení teroristů je poměrně upřímné a ne škodolibé. Možná to můžeme dokonce chápat jako volání o pomoc. Navíc by na tom mohl získat, protože by se zbavil sunnitského nebezpečí a ještě by se mohl s novými spojenci z Ameriky snáze domluvit na sankcích a jaderném programu.
Takže všechno může dopadnout špatně, jak jsem psal minule, ale taky mnohem líp. Zatím to vypadá, že to dopadne lépe, i když teroristé nejsou ještě zdaleka poraženi.
