OSN sice přiznává, že Hamás ukrývá zbraně v jejich školách, ale dál je rozhořčena vůči Izraeli. Izraelci podporují operaci v Gaze, ale krvelační nejsou. USA Izrael podporují. Partyzáni v Mosulu.
OSN sice přiznalo, že našla ve třech svých školách v Gaze muniční sklady Hamásu, ale to ji nijak nebrání v rozhořčenosti vůči izraelským náletům a útokům. Nepochopitelné.
Některá média i levicoví aktivisté se pokoušejí hledat Izraelce, kteří jsou proti náletům v Gaze, protože historka o tom, že Gazu bombarduje nějaký padouch, třeba Netanjahu je pro masmédia přece jen přípustnější než antisemitismus. (Samozřejmě, že třetí možnost, že jde o obranu Izraele jako státu a národa si v médiích nepřipouští skoro nikdo).
Jenže tahle story asi neklapne. Podle průzkumů veřejného mínění 87 % Izraelců podporuje operace v Gaze. 95% Izraelců si myslí, že operace v Gaze je správná a jen 4% z nich si myslí, že Izrael použil přemrštěnou sílu. 85% Izraelců je spokojeno s Netanjahuovým vedením. Podle komentátorů byli Izraelci takhle jednotní naposledy v roce 1967 během Šesti denní války.
Je to dáno tím, že Izraelci denně vidí na obloze rakety Hamásu a mají strach z tunelového pronikání teroristů na své území. Jsou jednotní. Tyto hrozby musí být zničeny.
Přesto však nemají radost z války a smrti. Pořádají demonstrace solidarity s Palestinci (v přestávkách mezi raketovými útoky Palestinců). Bojí se však nejvíce ze všeho gazanských tunelů. V Izraeli se říká, že 24.9.2014 měl Hamás v plánu vyslat do Izraele dvou set členné komando, které mělo unést co nejvíce civilistů. Tato operace tento plán zničila.
Jak píše echo24.cz: "Izraelci kritizují svou vládu, její strategii, hádají se mezi sebou, publikují články, jejich neziskové organizace dělají svou práci. Rozepře a diskuse, koaliční vyjednávaní. Někteří chtějí přitlačit, jiní ubrat. Prostě demokracie. Zdejší aktivisté navštěvují arabské obchody v okolí Jeruzaléma, které teď zejí prázdnotou a připomínají majitelům, že u nich budou dál nakupovat, konflikt - nekonflikt."
Všimněte si toho posledního. Jak je to rozdílné s evropskými výzvami k bojkotu izraelského zboží.
Autorka citovaného článku, která informuje o těchto věcech, si všímá dalších dvou věcí: "Najednou jakoby šlo zapomenout na stovky tisíc mrtvých v Sýrii nebo anexi Krymu, neboť můžeme kritizovat židovský stát."
A naznačuje, že proto, že Izrael má vojenskou a technologickou převahu a nemá tedy tolik mrtvých, jako protistrana z něj ještě nečiní toho "špatného" účastníka konfliktu.
Zřejmě si to nemyslí ani Obamova administrativa. Ano nemyslí. Tentokrát ji je třeba pochválit. Možná není americká rétorika nějak nadšená a USA usilují o příměří tak intenzívně, že jsou na ně Izraelci naštvaní. Ale nejen oni. I Egypťané, Jordánci. Podle Izraele a těchto umírněných arabských zemí díky neobratné americké diplomacii v Gaze zaniká vliv těchto umírněných a roste vliv Kataru a Turecka, kteří mají vůči Izraeli radikálně nepřátelský postoj.
Tak proč bychom tedy měli Obamovy USA chválit? Je to jednoduché. Izrael už Gazu bombarduje tak intenzívně, že mu dochází munice a tak o ni požádal USA a ty bez okolků souhlasily. Aspoň v případě Izraele nedělá Obama epickou chybu. Pochvalme jej, když si to zaslouží.
Včera jsem se letmo zmínil o proti islamistických partyzánech v iráckém Mosulu. Nyní mi dovolte, abych o nich napsal něco bližšího, protože to je zatím asi nejjasnější jiskra naděje v slzavém údolí zvaném Irák.
Odpor v Mosulu probudilo zničení islámských mešit islamistickými fanatiky ISIL. Možná to vypadá divně, že islamisté ničí mešity, ale to jsou takoví fanatici, že v jejich pojetí je mešita modloslužebnictvím.
Jenže tahle náboženská horečka je může zabít. Pro Mosulany to byla poslední kapka, co se islámského teroru týče. Vznikla partyzánská skupina zvaná Mosulské bataliony, která ihned po svém vzniku zabila 9 islamistů. Jak píše Washington post, pokud se sunnité radovali pro "osvobození" od šíitské irácké armády, už mají nových vládců města dost. Ve městě nefungují žádné služby, ale islámisté se soustředili na likvidaci hrobů křesťanko-židovsko-muslimského proroka Jonáše, který zde byl pohřben. Ano to je ten z velryby. Představte si jakého barbarství se ISIL dopouští. Je to jak zničení Budhy v Afghánistánu.
Mosulané byli tímto aktem zdrceni a nevěřícně se shromáždili u trosek Jonášova hrobu, aby se vzápětí jejich hněv obrátil proti novým pánům.
ISIL se pustilo do systematické likvidace památek v Mosulu. Ale v případě jedné mešity se lidé shromáždili kolem a odmítli ji teroristům vydat.
K mosulským partyzánům se mezitím přidali důstojníci saddámova režimu, kteří opět už poněkolikáté změnili stranu (nejprve bojovali proti USA, pak proti Kajdě, pak proti ISIL, pak proti irácké vládě a nyní zase proti ISIL) a dokonce bojovníci, kteří před léty bojovali proti vojákům USA.
