V sobotu v Praze došlo k teroristickému, rasově a politicky motivovanému útoku. Nemají ho na svědomí muslimové, ale „slušní Češi“.
V sobotu 30. 1. 2016 v ranních hodinách pobodali útočníci v Praze člověka. Člověka, kterého znám osobně, se kterým jsem si podal ruku. Přítele mé známé, kterou znám ještě líp. Tato paní je ne neznámá aktivistka, která od podzimu pomáhala uprchlíkům v Maďarsku a na Balkáně, a její muslimský přítel jí v této činnosti pomáhá.
Moje známá, přítelkyně napadeného, má důvodné podezření, že šlo o rasistický a politicky motivovaný útok. Oběma těmto lidem bylo dlouhodobě vyhrožováno násilím a likvidací za činnost, kterou dělají.
Jak jinak tento útok nazvat, než teroristickým? Terorismus je politické násilí, vedené za účelem politického boje. Když muslimové v Británii pobodali britského vojáka, bylo to označeno za teroristický čin.
No a teď Češi pobodali humanitárního aktivistu. Obětí je muslim a pachateli jsou křesťané nebo ateisté. V čem je rozdíl? V ničem. Je to teror.
Uprchlíků je u nás absolutní minimum. Stejně tak muslimů. Je jich zde tak málo, že by se sem ještě nějací vešli.
Sobotní útok ukazuje jasnou věc. V každé populaci se najde určité procento zlých lidí, kteří jsou schopni ohavných činů. Ať to jsou Syřané nebo Češi, muslimové nebo ateisté. Bylo tedy statisticky logické, že teroristický útok spáchají Češi a ne muslimové, a tak se také stalo.
Přesto je nutné na tento ohavný čin reagovat a odsoudit ho. Nestal se ve vzduchoprázdnu. Stal se ve vyhrocené atmosféře, vyvolané nezodpovědnými politiky a aktivisty a nenávistnou propagandou. Útočníci zranili člověka, který se „provinil“ tím, že pomáhal ostatním. Je to zrůdné, hnusné a děsivé. Zajímalo by mě, kolik Čechů se od tohoto činu distancuje a odsoudí ho.
Tragické je, že k této atmosféře, která začíná připomínat Německo 30. let 20. století, přispívají známí lidé i politici, včetně prezidenta Zemana. Jistě není náhoda, že k útoku došlo jen několik dní poté, kdy Zeman „žertoval“ o střelných zbraních a politickém násilí. Jak již bylo dříve řečeno, Zeman tím zlomil další tabu, posunul odpornost české společnosti na další, vyšší úroveň. Jeho příznivci se smáli jeho slovům a jásali. Vůbec se nestyděli tato slova schvalovat, naopak, rozvíjeli je. Zašli daleko za neurčitou zemanovskou hrozbu a přidali hrozby zcela určité. Ano, hrozby násilím a zbraněmi. A tyto hrozby se stávají novou normou naší společnosti.
Tento nebezpečný stav přinesl své ovoce prakticky za pár hodin. Máme tady první prolitou krev. A ta krev patří muslimskému hostu naší země a je na české čepeli.
To jasně ukazuje, co naši zemi ohrožuje více – jestli téměř neexistující muslimští uprchlíci nebo zfanatizovaná, po krvi lačná lůza, vybičovaná k hysterii nezodpovědnými nebo psychopatickými veřejnými osobami v čele s Milošem Zemanem.
Je na čase se tomu postavit. Ne uprchlíkům, ne muslimům. Je na čase postavit se českým fašistům, kteří se neštítí ničeho.
Naše země se propadá do stále větší hanby. Ještě chvíli a stane se nesnesitelným peklem.
