Andrij Bjalas: Statečný pěšák Majdanu mezi námi

K výročí Nebeské setniny. V srpnu loňského roku jsem uskutečnil rozhovor s jedním obyčejným Ukrajincem s velkým srdcem a neobyčejným osudem. Pak přišla uprchlická krize a nebyla příležitost rozhovor zveřejnit. Teď je.

Odkud jsi, Andreji? Ty nejsi z Kyjeva, že?

Ne, jsem z Chmelnitského, krajského města na západě Ukrajiny.

A jak ses octnul na Majdanu? Proč jsi přijel do Kyjeva?

Přijel jsem do Kyjeva kvůli Majdanu. Sledoval jsem Majdan v televizi, ale už jsem se nemohl dál dívat na to, co se tam děje, a vyrazil jsem do Kyjeva. Přijel jsem tam 20. 12. 2013 a na Majdanu jsem byl až do 18. 2. 2014.

Co jsi tam ty dva měsíce dělal?

Chodili jsme na různé akce. Demonstrovat před soudy, před prokuraturu nebo před ministerstvo obrany. Skandovali jsme různá hesla. Stavěli jsme barikády. Pak jsme je hájili a také jsme bránili hlavní pódium.

Říkáš, že jsi byl na Majdanu do 18. 2. Co se stalo ten den?

Nerad o tom mluvím, ale všechno to začalo tak, že jsem byl nemocný. Měl jsem vysokou horečku a šel jsem na ošetřovnu do Říjnového paláce pro léky a zůstal jsem tam. Protože jsem byl nemocný, tak jsem tam zůstal, že to tam budu hlídat. Pak tam vtrhnul Berkut. Nejprve rozbili okna v prvním patře a začali na nás házet granáty. Házeli je do patra i do přízemí. Ohlušili nás a vtrhli na nás s obušky.

Co se dělo s tebou?

Začali na mě řvát, s ruským přízvukem. Myslím si, že byli z Krymu. To se pozná. Podle přízvuku i podle opálenější pleti. Mlátili mě a říkali mi „sotniku“, ačkoliv jsem nebyl členem majdanských sotní. Říkali mi: „Nezávislosti se ti zachtělo?“

Jak to dopadlo?

Měl jsem zlámané ruce, rozbitou hlavu, otřes mozku, zlomená žebra, rozdrcená kolena... Nejprve jsem nekřičel, ale pak jsem pochopil, že to je jediný způsob obrany. V prvním patře jsem byl zticha, ale jakmile mě odtáhli do přízemí a mlátili mě pořád dál, tak jsem už křičel.

Vlastně mě zachránil jeden Berkutovec, který šel kolem a řekl těm, co mě mlátili: „Už dost nebo ho zabijete“.

My v Česku si něco takového nedovedeme představit – proč jsi do toho šel. Souhlasíš s tím, že jsi hrdina?

Ne. Nejsem. Jen jsem plnil svou občanskou povinnost.

Jak ses odtamtud dostal?

Snažil jsem se odtamtud nějak vymotat. Dostal jsem se k sanitkám. Chtěli mě vzít do nemocnice, ale tam jsem nechtěl, protože jsem věděl, že policie chodí po nemocnicích a zatýká demonstranty. Ale sestřičky na Majdanu mě informovaly, že existuje tajná nemocnice. Odvezli mě tam obyčejným autem. Nemocnice byla udělaná z kancelářských prostor. Tam mi poskytli první pomoc. Sešili mě, dali mi léky.

Pak jsem ale musel být přesunut do normální nemocnice. Po několika dnech v této nemocnici po mě lékaři chtěli, abych podepsal prohlášení, že jsem byl zraněn při normálním úrazu, který nesouvisel s Majdanem. To jsem odmítnul. Ale vzpomněl jsem si, že před několika dny mi z Majdanu nabídli, jestli bych se nechtěl léčit v Polsku, což jsem tehdy odmítl. Řekl jsem jim, že jsem Ukrajinec a zůstanu na Ukrajině. Když mi však v nemocnici nutili ono prohlášení, tak jsem volal zpět na Majdan a řekl jim, že beru to léčení. Bylo mi řečeno, že mám ještě pár dní vydržet. Pak mi však volali zpět a řekli mi: „Zítra letíš do Česka.“

Co jsi cítil, když si byl v letadle MEDEVACu do Česka?

Cítil jsem se velmi špatně. Fyzicky i psychicky. Nemyslel jsem se na nic. Bolela mě hlava. Doufal jsem však v pomoc. Dobré však bylo, že nás bylo v tom letadle víc, a trochu jsem doufal v to lepší.

Věděl jsi předtím něco o Česku? Měl jsi k němu nějaký vztah?

Vůbec jsem o něm nic nevěděl.

Jak to bylo těžké, usadit se tady?

Člověk si zvykne na všechno. Musím však říct, že jsem tady potkal hodně dobrých lidí, kteří rádi pomohou.

A jak se ti u nás líbí?

Češi jsou hodní.

Vím o tobě, že hraješ na kytaru? Co je to za styl?

Hraji národní písně. Částečně mám rád i rock, ale nejvíce hraji folkové písně ukrajinských autorů, protože v nich je všechno – radost, žal, láska i duše.

A v Čechách už jsi vystupoval?

Hrál jsem na Pražském Majdanu, hrál jsem na ukrajinském stánku na festivalu národnostních menšin a také v kostele u Ládi Heryána. Říkal jsem jeho kamarádce Iloně, že nehraji duchovní hudbu, ale ona mi na to řekla: „To, co hraješ, je duchovní hudba“.

Jaký máš pocit z českého publika?

Zejména v kostele mi Češi hodně děkovali a říkali, že to bylo krásné. Snažím se do svého hraní dát duši, i když se mi kvůli zraněním hraje těžce.

Kromě toho, že ses octnul v Česku, tak ses octnul i v EU. Jaký máš pocit z EU?

Myslím si, že EU něco dělá, ale dělá málo. A hlavně málo pro Ukrajinu. Mám obavy z toho, že pokud EU včas nepochopí, že Putin je fašista, tak hrozí velmi špatné věci. Třetí světová válka.

Ale dobře vím, že na Ukrajině máme taky mnoho problémů a u moci je stále velké množství zrádců, kriminálníků a mafiánů, kteří to všechno brzdí.

A co válka? Nechtěl jsi někdy jít bojovat?

Ano chtěl jsem. Moji kamarádi z Majdanu tam odjeli a já jsem chtěl za nimi. Ale nemůžu. Kvůli zdravotnímu stavu. Nemohu rychle běhat, nemohu se rychle přesouvat. Pokud nemůžeš ve válce běhat, tak jsi pro svou jednotku jen přítěží, nikoliv pomocí.

Pomáháš Ukrajině třeba nějak jinak?

Ano. Pletu maskovací sítě pro ukrajinské síly. Dávám věci do humanitární pomoci. Chodím na Pražský Majdan.

Jak ses dostal na Pražský Majdan?

Pozvali mě Češi. Nemohl jsem odmítnout. Jsem rád, že o nás Češi stojí, že nám pomáhají. Že se spolu kamarádíme, protože pořád platí heslo: „Kdo jiný než my.“

Určitě ses při svých aktivitách setkal i s českými putinisty. Co si o nich myslíš?

Myslím si, že se jim nedostává pravdy. Jsou natolik slepě přesvědčeni ruskou propagandou, že nejsou schopni vidět správný stav věcí.

Co si myslíš o prezidentu Zemanovi?

Zeman je putinův blbec.

Chceš zůstat v Česku, nebo se chceš vrátit na Ukrajinu?

Nevím. Nevím, co bude dál. Vůbec jsem neplánoval, že tady s vámi budu. Chtěl sem sice kdysi jet pracovat za hranice, ale tohle bylo až příliš nečekané.

Co si myslíš, že se bude dít obecně? Co bude s Ukrajinou, Ruskem a Putinem?

Ruské impérium dlouho nevydrží. Jsou tam normální Rusové a já nejsem proti nim. Ale je jich tam málo; většina z nich jsou špatní a křičí: „Krym naš“. Vůbec to nechápu. Nic jsme jim nedělali, mohli si přijet na Krym, kdy chtěli. Spolu s Ukrajinci a Tatary si žili na Krymu v klidu.

Putin skončí špatně. Čeká ho strašlivý konec.

Na Ukrajině budou ještě velké problémy. Spousta kriminálníků a mafiánů zůstalo u moci a nedělá se všechno proto, aby se k moci dostali slušní lidé, kteří nebudou pracovat pro oligarchy, ale pro vlast.