Vlastizrádci napříč politickým spektrem

Již nějakou dobu přemýšlím, kdo byl asi ten první člověk, který začal celému našemu národu s úsměvem kakat na hlavu. Ať už to byl kdokoli, odvedl dobrou práci a po jeho vzoru si na nadnárodní latrínu sedají další a další nenasytové.

Pokud to ještě někoho nenapadlo, mluvím o latríně evropských rozměrů a politicích, kteří nás pod ní vlastizrádně zaprodali. Do dnes jsem nepochopil jak národ, který bojoval ve své existenci již mnohokrát o svou svobodu a samostatnost, mohl dopustit, aby se tak stalo a dobrovolně se odevzdal do rukou cizím mocnostem. Možná bych pochopil, kdyby k tomu byl racionální nebo existenční důvod, ale žádný nebyl. Jako národ jsme se z otroctví vysvobodili, začali pěstovat své hodnoty, zvyky a budovat demokratický stát pro následující generace a pak vlastně dobrovolně požádali o zbavení této své samostatnosti a národní svéprávnosti.

Nejsou to vůbec silná slova pouze krutý fakt, který nastal po podpisu Lisabonské smlouvy. Jako stát jsme se dobrovolně vzdali rovnocenného hlasu v evropské radě, přijali „federálního“ prezidenta, o jehož existenci většina pravděpodobně vůbec neví, přijali myšlenku vytvoření evropské armády a policie ve stylu americké FBI a mnoho dalšího. Každý soudný vlastenec, který si Lisabonskou smlouvu přečetl, se přece musel zděsit a možná i zakoketovat s různými konspiračními teoriemi nejen evropských rozměrů.

Věřím, že většina z nás, stejně jako Texasan se necítí být Američanem, se necítí být Evropany ale především Čechy. Určitě máme většina jistou náklonnost k celoevropské kultuře, respekt k jiným evropským národům, ale především máme povinnost zachovat tento stát svobodný pro naše budoucí děti, aby i ony mohly být rovněž svobodné a samy si rozhodovat o svých budoucích životech.

Lidé, kteří nás o tuto svobodu připravili, si zaslouží jako nikdo jiný nálepku zrádce, vlastizrádce a taky takové zacházení!