Západ se potýká s masivními demonstracemi. Austrálie, Nový Zéland, Německo, Nizozemí, Švýcarsko, Spojené státy, Kanada, atd. Násilím je jednotlivé státy potlačují. Bijí se ženy i starci. Zakazuje se demonstrovat.
Názory jsou cenzurovány. Zatýkají se demonstranti a odstavují bankovní účty jejím podporovatelům. Cenzurovaná media dělají, co mohou, aby odvrátila náš zrak jinam. Hledají se nová silná témata. Ale nefunguje to. Lidé stále volají po svobodě.
Ekonomika se pod tíhou plandemických restrikcí hroutí. Hroutila se již dříve. Není to rozhodně krátkodobý proces. Současná dvouletá krize ji pouze urychluje a vytváří dojem, že se vše pokazilo během posledních dvou let. Opět se nám tak odvrací zrak od skutečných příčin současných nejen ekonomických problémů.
Čili lide globálně revoltují za svobodu. Odporují nastolovaní nového společenského uspořádaní. Finanční svět se hroutí. Státy ztrácejí nabytou moc. Ztrácejí podporu svých obyvatel. Potřebujou si ji ale udržet. Inflace je k tomu vhodný nastroj. Stará dobra inflace. „Odčerpáme hodnotu práce od lidí směrem ke státu. Okrademe je!“. Za normálních okolnosti by se věci začaly divoce eskalovat. Lide by se bránili. Začaly by se hroutit nezdravě fungující systémy. Lide by se postavili svým utlačovatelům.
Co se ale na prahu téhle šlamastiky nestane? Vypukne válka. Náš zrak se od všech problému, které rozkládají západní společnost, přesune na Rusko. Na vhodného bubáka.
Západ se sám úspěšné několik dekát hroutí. Brzy by jistě padl i bez iniciativy Ruska nebo kohokoliv jiného. Státy by se rozhádaly, režimy popadaly, lide by opět začali přemyslet na úrovni národních/kulturních zájmů. Proč tedy Rusko posiluje svého nepřítele?
Neměli bychom se asi uzavírat před možnosti, že se může jednat o mocensky obchod/dohodu. Obchod, kde my lidé a naše životy slouží pouze jako prostředek směny. Jako platidlo. Upřímně, naše životy opravdu nejsou z ekonomického pohledu nic jiného než zdroj a zásobník energie/práce. A mocenské centra si toho jsou velmi dobře vědoma.
Jestliže vidím, že můj úhlavní nepřítel umírá na otravu, že již je téměř mrtev, proč bych se jej pokoušel postřelit před zraky všech těch, kteří z velké častí jsou dosud mými sympatizanty? Proč bych to dělal?
Leda, že by se někomu velice hodilo, že od této chvíle se pozornost všech zaměří na střelce, agresora, bubáka a zapomenou na traviče a jed samotný. Mám takový blbý pocit, že v tomto směru můžeme hledat klíč k rozzuzlení aktuální situace. A to k tomu nepřidávám úvahu o tom, kdo bude vyzbrojovat obě strany konfliktu. Kdo bude mít nejen mocensky profit z toho, že se situace bude dále eskalovat.
