Halík se čertí, bojí se o svůj vliv v katolické církvi?

Kněz Tomáš Halík se strachem zatřásl, když si poslechl při příležitosti státního svátku projev prezidenta Klause ve Staré Boleslavi. Nevyděsil ho podle mě projev samotný, ale spíš reakce pozorných posluchačů. Ti nejednou s nadšením prezidenta republiky přerušili tleskotem, aby tak vyjádřili jednotu s jeho sdělením. Projev je k dispozici na osobních stránkách prezidenta.

Halík v deníku Právo biskupy varuje před sbližováním se s hradem a přirovnává takovéto tendence k středověkým vztahům mezi panovníky a církvi. Církev se podle něj musí rozhodnout, zdali bude v duchu austrokatolicismu okuřovat panovníka (čili prezidenta Klause), anebo zda v duchu prorocké tradice bude umět říci lidem typu Václava Klause své statečné NE. Skutečnost, že se Halík pustil do této neuvážené kritiky, je znamením, že ideologický a náboženský proud, který se Halík snaží prosazovat, u katolíků v České republice naráží. Ti se čím dále častěji vymaňují ze spáru Halíka, jenž s tradicionalismem je v neustálém konfliktu.

Pan Halík vykazuje příznaky neomarxistického syndromu, má totiž neustále pocit, že jiné kultury a náboženství jsou společnosti utlačovány, a je podle něj tedy nutné je legitimizovat, ideologicky a společensky neustále podporovat. Tradicionalismus je pro něj velkou překážkou, protože ten klade důraz na historické souvislosti a úctu k předkům. V okamžiku, kdy si vážíme odkazu a práce naších rodičů, prarodičů, jejich prarodičů atd. a obdivujeme kulturu, kterou jsme si v průběhu tisíciletí vypěstovali, nemůžeme filozofii smíšeného světa podle Halíka, kde si budou na každém území a v každé společnosti všechny myšlenky, náboženství a zvyklosti rovny a budou hrát více méně podobnou roli, přijmout za svou. Prezident v konečném důsledku svým krátkým projevem dokázal podmést téměř celoživotní snahu kněze Halíka odpoutat Českou (věřící) společnost od „staromodního“ chápaní světa. Což si Halík uvědomuje, a což se mu samozřejmě nelíbilo, proto využil nejbližší příležitosti, aby napadl prezidentův projev.

Nejsem věřící člověk, ale jistá dávka homogenní religiozity alespoň jako pozůstatek úcty k minulosti našeho národa, je nutná, nutná i pro naši budoucnost. Hans Adam II. kníže z Liechtensteinu ve své knize Stát ve třetím tisíciletí bystře poukazuje na skutečnost, že státy, jež nebyly nábožensky nijak legitimizovány, v minulosti vždy velmi rychle zanikaly. Můžeme sice přijmout namísto náboženské legitimity legitimitu ideologickou, ale ta podle zkušenosti má opět jen minimálního trvání a v konečném důsledku vždy vedla pouze ke krvavým koncům. Představa, že by se Evropská unie zaštítila ideologii multikulturalismu, je tedy podobná, jako by se zaštítila jiným ismem například nacismem nebo komunismem, důsledek v takovém případě bude téměř vždy stejný, jak z minuloslti dobře víme. Samotná legitimizace Evropské unie pouze modelem technokratického státu bez minulosti a tradice, bude rovněž mít jen krátkého trvání. Pokusy utvořit nový státní celek mají bohužel s velkou pravděpodobnosti vždy stejný důsledek, jim je konflikt svobodného ducha se snahou vykonstruovat nepřirozené.

Jakou cestou se chceme vydat? Chceme opustit naše tradice a dát příležitost zničit naši kulturu, národ a vlast?

Zajímala by mě v této souvislosti jedna poslední věc. Věnujte mi teď prosím pozornost. Proč se snaží většina našich politiků zničit národní cítění a zadupat tradicionalismus a zároveň, tak vehementně podporují izraelský nacionalismus a spolučinní se na legitimizaci židovské kultury v oblasti nejen Palestiny? Jakto, že v tomto případě se podporuje zcela opačný proces? Proč všichni velcí globalisté a atentátnici na národní suverenity v případě Izraele zastávají zcela opačný postoj? Můžete mi to někdo vysvětlit?