Tak čím platit?

Dnes se pokusím vysvětlil, jak moc žabomyší je spor mezi zastánci a odpůrci eur a korun. Prozatím to vypadá tak, jako kdyby byly peníze všemocné, ovšem jak vysvětlím, vše je dosti jinak.

Tak už nám tady několik let běží urputný, naštěstí jenom slovní, boj o to, zda-li u nás budeme platit korunou nebo eurem. Až vám vysvětlím, jak trh funguje a jak jsme na tom s jeho kvalitou  u nás, asi pochopíte, jak hloupý je to spor. Tak pojďme na to.

Takže trh je definován jako volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil. Nyní si jednotlivé části trhu probereme podrobně.

1. Pohyb kapitálu

Pohyb kapitálu není nic jiného než investice. Do fabrik, do investičních fondů, do akcií, tiché společnictví, joint-venture, vládní dluhopisy a tak. Koukneme tedy na to, jak u nás kdo investuje.

a, zahraniční kapitál - ano, tady je to takřka na výbornou. Vzpomeňme si jen na veleúspěšnou investici koncernu Volkswagen do Škody Auto,  firmy Black&Decker, celé řady průmyslových zón, investice do téměř všech českých bank a prakticky do všech obchodních domů.

b, tuzemský kapitál - tak tady už je to podstatně horší, je to tak na dostatečnou. Prozatím se veškeré investiční aktivity soustředí na velikolepé představování plánů, co všechno postavíme. Doděláme dálnice, postavíme vysokorychlostní železnice, uděláme obchvaty měst, obcí a konečně doděláme chodníky. Zatím se ale víc mluví, než dělá.

2. Pohyb zboží.

Tady se vcelku nedá nic moc vytknout. V marketech vlastněných zahraničními investory pojem nedostatkové zboží zmizel. To, že lidi před nedávnem vykoupili zásoby rýže, mouky a těstovin, načež jim to doma už nejí ani domácí zvířata, si nemusíme nějak zvlášť všímat. Akorát bych přivítal vícero zboží z okolních zemí, rád bych třeba ochutnal dobrý sýr z Francie nebo pravé belgické pralinky. Dobrá maďarská klobáska by taky bodla a nějaké težké víno z Rumunska na opití objektu naší touhy by se také docela hodilo.

3. Pohyb služeb.

Ani tady nejsou nikterak zvláštní problémy. S potěšením lze taktéž kvitovat, že v oblasti služeb celkem zdatně konkurujeme zahraničním investorům, a tak si v klidu můžeme zajít jak k českému kadeřníkovi, tak třeba do německého Klieru a nebo anglického Good Barberu, vychutnat si českou kuchyni v typické české hospůdce, tak si zajít třeba do McDonalds či BurgerKing a nebo KFC.

4. Pohyb pracovních sil.

Tak jestli jsem prozatím docela chválil, v tomto bodě to bude zcela jinak. Dostáváme se totiž k tomu, proč je jih EU tolik zadlužený a proč se jim tam nedostávají peníze.

Problém 1.

Základním problémem eurozóny je tak prostá věc, jako že ty peníze jsou platné ve více státech (zatím 19), takže se celkem bez problémů mohou pohybovat po všech těchto 19 státech a také to dělají. Problém ovšem spočívá v tom, že zatímco peníze si mohou z jednoho státu klidně všechny odpochodovat do jiného, tak rozpočet třeba takové Itálie si do jiné země odpochodovat nemůže. Není možné si prostě sáhnout třeba do německého nebo rakouského rozpočtu pro potřebné peníze s poukazem , že Italové v Německu a Rakousku utrácejí své peníze, tak koukejte klopit. Ne, takhle to opravdu nefunguje. Pokud se tedy mají peníze pohybovat bezpečně po ploše 27 států, je potřeba, aby všechny tyto státy byly kryty jedním robustním rozpočtem EU tak, aby se obyvatelstvo nemuselo obávat peníze utrácet bez toho, že by nebylo z čeho udržovat jednotlivé státy v provozu.

Problém 2.

Pokud už tedy máme jednotlivé státy zabezpečeny výše zmíněným rozpočtem EU a obyvatelstvo se tedy nemusí obávat své peníze utrácet kdekoliv v EU, ať už je to Rumunsko, Španělsko, Francie nebo třeba Česko, je třeba udělat ještě jednu věc. Protože peníze si nyní pochodují napříč Evropou, je také zapotřebí, aby se totéž naučily pracovní síly. K tomu potřebujeme nejenom do začátku nějaké ty investiční pobídky pro pracovníky (takové ty náborové příspěvky, proplacení jízdného do práce či hrazené ubytování v místě práce, případně rekvalifikace), ale také sjednocené pracovní zákoníky.  Tomuto se budu věnovat v Problému 3.

Problém 3.

Tento problém je celkem závažný. Totiž každá z 27 zemí EU má jiný pracovní zákoník. Například v Řecku, Itálii, Španělsku a Portugalsku je pracovní právo natolik rigidní, že zaměstnavatel má větší problém vyhodit pracovníka z práce, než potopit v italských výsostných vodách anglickou fregatu. Zákoníky práce v EU sjednoceny nejsou vůbec, rovněž není sjednocená ani podpora v nezaměstnanosti, natož sociální dávky. Pro pracovní trh je ovšem podmínkou, aby tyto věci harmonizovány byly. Pracovník z Itálie, kterého nikdo nemůže vyhodit, se přeci nesebere a nepůjde dělat do Německa, kde ho vykopnou z práce za jeden pozdní příchod a německý investor přeci nebude investovat v Itálii, kde se pracovní síly nedají vyhodit a obměnit výkonnějšími a raději třeba investují v mnohem bližším Rakousku nebo Česku či Slovensku, které mají pracovní zákoníky daleko více liberální a tím i bližší k pracovnímu zákoníku německému. Taktéž i pracovníci  musí mít jasno, na co mají nárok a na co ne, a musí to být shodné ve všech zemích, aby se pracovníci nebáli zaměstnaní v jiné zemi EU a věděli, že podmínky pro práci tam mají stejné jako doma. Jakmile takto učiníme a přesvědčíme obyvatele EU, že cestovat za prací do jiné země není problém, a že kromě nových dovedností získaných v nové práci se nic učit nemusí a že důchod, na který po ukončení pracovní kariéry mají nárok, je zaručený v celé EU, pak zmizí i problém s chudým Jihem a bohatým Severem, protože základní potřeby všech států, což jsou výdaje na obranu, finančn instituce, zahraniční politiku, tranzitní dopravu, školství, zdravotnictví, kulturu apod., budou hrazeny ze společného rozpočtu EU.

Závěr:

Ve vší stručnosti jsem se pokusil vysvětlit principy tržní ekonomiky. Snad jsem vás přesvědčil o tom, že ekonomika se nedá redukovat pouze na peníze, ale že jde o mnohem složitější problematiku.