Ano, čtete nadpis správně, opravdu jsem tam letěl. A nejenom to, taky se ubytoval a vyzkoušel mnichovské metro.
Úvod.
Tak byly také začátkem července dva svátky za sebou, tak jsem toho využil, a po roce vyjel opět do mé oblíbené destinace - do Mnichova. Co vyjel, přímo vyletěl, a to rovnou z ruzyňského letiště. No a co jsem zažil, vám zkusím popsat.
Příprava.
Tak jsem si tak na jaře řekl, že bych se mohl opět po delší době podívat znovu do Mnichova, kde se mi loni tak líbilo. A proč ne rovnou letadlem? Začal jsem tedy studovat, jakpak se vlastně kupují lístečky na ten aircraft, a nakonec volba padla na českého letenkového operátora, kde jsem za celkem rozumnou cenu zakoupil letenku. Následným studováním, jak se vlastně odbavuje do letadla, jsem se dozvěděl, že se budu muset na letiště dostavit nejlépe 2.5 hodiny před odletem, a že bude lépe, když si předběžné odbavení udělám u letecké společnosti, což jsem provedl, a výsledkem byl palubní lístek i s číslem sedačky, což v konečném součtu hodně zjednodušilo celkové odbavení. To nakonec spočívalo pouze v tom, že jsem prošel jednoduchým check-inem, protože jsem měl jenom příruční zavazadlo a sám sebe, takže průchod připomínal skenování do O2 Areny nebo vstup do soudní budovy. Také bylo potřeba zařídit v Německu hotel, což se povedlo celkem snadno přes velice známou a používanou aplikaci na rezervaci hotelů. No, a už bylo vše zařízeno, nakonec jsem jenom nahrál do mobilu dopravní aplikaci MVV, což je integrovaný dopravní systém pro Mnichov a okolí.
Cesta.
Odlet byl naplánovaný na 8.40, takže jsem na letišti byl už v 6 ráno, načež jsem zjistil, že odbavení bylo velmi jednoduché, takže v 6.15 už jsem byl v tranzitním prostoru, kde už se u jednotlivých východů připravují letadla k naložení zavazadel a cestujících. Času bylo dost, tak jsem si dal snídani a trochu to tam prolezl, i když po hodině to začalo být trochu fádní. No, čas uběhl a my jsme se konečně začali dostávat do letadla. Pohodlně jsme se usadili a čekali na povolení k odletu. No, stále se nic nedělo, spolusedící odlétal do Mnichova jenom na přesednutí na letadlo do Tel Avivu, tak byl trochu nervozní, protože zpoždění nakonec nabralo 25 minut, než jsme se odlepili z runway. Ale piloti jsou na toto asi připraveni, a tak na to šlápli, a tak jsme let, naplánovaný na 50 minut, zvládli za pouhých 30. Samotný let byl rovněž zážitkem, protože nejprve probíhala rolovačka na runway, což jsme jeli na pojezdový motor, až teprve na runaway byly zapnuty ty pravé proudové motory a my se vznesli. No, celkem jsem byl překvapený, jak se rychle stoupá a jak jsou mraky docela nízko. Nejvyššího bodu jsme dosáhli nad Šumavou, rovných 8 km nad zemí, kdy se všechno zdálo dole velice malinké, jako na mapě. Po cestě jsme taky absolvovali dvě zatáčky, což se demonstrovalo naklápěním letadla, což byl pro mne velmi zvláštní zážitek. No a po uplynutí 30 minut dosedáme na mnichovské letiště, pojmenované po významném německém politikovi Franz Josefovi Straussovi, jenž je známý hlavně v Bavorsku.
Závěr první části
Takže jsme dosedli na mnichovském letišti, kde jsme ovšem čekali ještě na přistavení schůdků k letadlu - no skákat z letadla přímo na letištní plochu se nám vážně nechtělo - jsme byli přistaveným busem odvezeni k letištní hale, kde jsem začal zkoumat, jak se vlastně dostanu na S-Bahn do Mnichova, přeci jenom, letiště se staví v dostatečné vzdálenosti od obydlených částí, a tak je třeba sofistikované dopravy do centra města. To, že se hledání protáhlo na hodinu a půl, protože mnichovské letiště není zrovna nejmenší, vám napíšu zase za týden.
