Daň z chamtivosti.

Ne, tak daleko to ještě u nás nedošlo, naši propagátoři sektorové bankovní daně rumunského ministra financí v demagogii a populismu ještě nedostihli. Snaží se ale hodně, přebrali slovník rudých bratrů.

Jako jojo se v podání ČSSD znovu a znovu vrací téma sektorové daně. V létě 2017 se objevila v jejich volebních materiálech (v blogu Sektorová daň, Jánošík nebo krysař? jsem je nazval "slevový leták"), v roce 2018 šla bankovní daň na stůl při vyjednávání o složení nové vlády. Letos jsme se dočkali v souvislosti s rozdáváním všem, o nichž si ČSSD myslí, že by se jako voliči dali koupit.

Nic proti zvýšení mateřské či důchodů. Ekonomika jede jak motor v Rollsu, tak proč by z toho neměli něco  mít důchodci, nebo ještě lépe rodiny s dětmi? Jenže v tom je ten háček. Připomíná mi to mou dceru, která si na brigádě vydělala docela pěknou sumu peněz, aby ji během dvou dní utratila za svršky a ještě přetáhla konto do mínusu. Tatík musel po upozornění z banky dosypat. Prostě nejde utrácet víc, než vydělám. Když to budu dělat, přijde dříve nebo později chlápek po staru nazývaný velice nepěkně fenďák a polepí mi celou domácnost. Rozpočet mé dcery je stejný jako ten státní - má příjmovou i výdajovou stránku. Ten mojí dcery je skrytě deficitní proto, že jej dotuji já, státní proto že se stát zadluží. To ale nejde do nekonečna. Chuť utrácet proto nutně provází urputné vymýšlení jak na příjmovou stránku dostat nějakou tu miliardu navíc.

Bankovní daň byla v Evropě v uplynulých letech zaváděna v mnoha státech, především v souvislosti s ekonomickou krizí po roce 2008. Většina zemí si však uvědomuje, že ekonomické prostředí musí být nejenom spravedlivé a nediskriminační, ale že investoři očekávají, že bude především stabilní a předvídatelné. Proto i zavádění sektorové daně bylo konzultováno, avizováno a patřičně odůvodněno.
Výjimky však existují. Vloni na konci roku finanční svět šokovalo Rumunsko. Ministr financí Eugen Teodorovici oznámil dodatečné zdanění bank slovy “Říkáme tomu ‘daň z chamtivosti’" a danit se podle něj banky budou prý ve jménu sociální spravedlnosti. Bloomberg to komentoval lakonicky - je to připomenutí zahraničním bankám působícím ve východní Evropě, jak zranitelné mohou v regionu být. Evropská centrální banka se s tím také nemazala - kritika se týkala hlavně toho, že zavedení nepředcházela žádná analýza. Rumunsko pocítilo dopad ihned, burza spadla o 17% za 3 dny, měna poklesla na historické minimum vůči euru. Zahraniční investoři si postup vlády vykládali jako nepřátelský akt. Až s mnohaměsíčním zpožděním se vláda pustila do dialogu s centrální bankou a teprve nyní se parametry daně upravují tak, aby se napravily škody.

U nás se sociální demokraté snaží najít peníze na nápady ministryně sociálních věcí, které se trefně přezdívá Jana Venezuela Maláčová, tím, že by banky platily daň 25 %, tedy o šest procentních bodů vyšší než ostatní firmy. Čím si ale vysloužili opovržení všech jsou slova, jimiž návrh na zdanění bank doprovázejí. Předseda socdem Hamáček vzkázal svému koaličnímu partnerovi toto "„Uvidíme, zda naši kolegové (z ANO) chtějí podporovat malé děti, nebo bankéře.“ To si nezadá s "daní z chamtivosti" rumunského finančního génia. Slovník jako vystřižený z Rudého práva.
Na upozornění na rizika Hamáček odpovídá: "Nevidím v tom žádné riziko. Že by odešly z českého trhu? Těžko. Že by zvýšily poplatky? Těžko, konkurenční boj je obrovský." Je to jako kdyby tvrdil, že ve dne je tma a v noci světlo. Právě konkurenční prostředí se postará o to, že negativní důsledky zavedení sektorové daně dopadnou v podobě vyšších úroků a poplatků zcela na klienty. To ukazují zkušenosti ze zahraničí stejně jako to, že zavedení sektorové daně odnesou příjemci úvěrů více, než vkladatelé. Prostě méně peněz do krevního oběhu ekonomiky.

Kolečko by po zavedení daně vypadalo takto: Spotřebitel zaplatí bankám více za úroky a poplatky, banky peníze odevzdají státu na dani a stát peníze podle chuti a receptu na lov voličů rozdělí některým z těch, kteří jsou na začátku kolečka. Všichni klienti bank pošlou část svých peněz jenom určité, právě preferované skupině lidí.

Když chcete mít v sudu víc vody, musíte napřed ucpat díru ve dně, dolévání nepomůže. Zkuste si, mílí rozdávači, na ty vaše nápady ušetřit. Já vám na přetažené konto jako mojí dceři další peníze posílat nehodlám, ani přes svou banku. A jestli chcete, aby naše země byla pro investory i nadále důvěryhodná, tak nenapodobujte rumunského ministra financí.

Mimochodem, ještě něco - víte že banky patří mezi největší plátce daní do státního rozpočtu? V roce 2017 daně bank tvořily 9 % korporátních daní