Zabít otce? Neodpustitelná zvrhlost!

Msta za křivdu, potupu a ovládání. Vražda. Vražda vlastního otce. Plánovaný čin, nebo jednání v náhlém pomatení mysli? Ať už tak, nebo tak – zvrhlost nad zvrhlosti a odsouzeníhodný čin.

Může člověk vzít právo do svých rukou? Jak se vyrovnat s křivdou, navíc takovou, která se týká uznání a práva na rodičovskou lásku? Je to vůbec možné? Co se děje v srdci a mysli člověka, který se cítí touto křivdou stižen a jenž si tak moc přeje lásku rodičů, sourozenců a svého nejbližšího okolí? A co se odehrává v nitru rodiče, který ví, že takovou křivdu svému potomku činí?

Vše se točí opět kolem společného jmenovatele – rozpolcenost, rozervanost, vášeň, snaha prosadit se a mít právo na lásku a život. Příběhy lásky (ať už partnerské, rodičovské, sourozenecké…), zrady, vášně a  morálky už byly zpracovány mnohokrát a na různé způsoby.

Vyvstane nám až příliš mnoho otázek, které se táhnou historicky od nejstarších dob, ale jasná a zcela „spravedlivá“ odpověď na ně zřejmě neexistuje dodnes. Nejinak tomu je i v románu jednoho z „velmistrů“ – Bratři Karamazovi od ruského „Pana spisovatele s velkým P“ Fjodora Michajloviče Dostojevského. A výborná je i rozhlasová verze. Ta je navíc zárukou kvality i díky sestavě účinkujících.

Kdo byl Fjodor Michajlovič Dostojevskij

F. M. Dostojevskij byl ruský spisovatel období realismu, filozof a jeden z vůbec největších světových literátů. A nutno podotknout, že i jeden z mých veleoblíbených.

Moskevský rodák vystudoval konstrukci mostů na vojenském technickém učilišti, ale vyhrála u něj literatura. Za vystupování proti carovi Mikuláši I. byl s celou organizací „Petraševských“ v roce 1849 odsouzen vojenským soudem k trestu smrti, který byl „v hodině dvanácté“ změněn na čtyři roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Tam Dostojevskij strávil deset let - čtyři roky na nucených pracích, poté jako voják. Psychicky i fyzicky zcela sešel, trápila ho navíc epilepsie.

Dostojevskij bojoval za proměnu Ruska. Šlo mu především o vnitřní proměnu jedince, návrat k pokoře a respektování ruských tradic, vše na bázi křesťanských ideálů. Paradoxem je, že zatímco si díky těmto svým názorům získal carovu přízeň a úctu, carská policie jej nadále pronásledovala.

Díla s excelentními psychologickými profily

Dostojevskij napsal velké množství děl. Vesměs všechna jsou postavena na psychologických profilech lidí odvržených společností, ale i těch z řad smetánky.

Velmi bohatý byl i Dostojevského život literární. Nemá cenu zde jmenovat všechna jeho díla, ale za zmínku stojí mimo Bratrů Karamazových především Zločin a trest, Idiot, Běsi, Uražení a ponížení, Výrostek, Bílé noci…

V neposlední řadě musím zmínit mé nejoblíbenější Dostojevského dílo – autobiografický (a dle mě „dokumentární“) román Zápisky z mrtvého domu, v němž F. M. D. popisuje své zážitky z omské věznice, zabývá se tamními „ztroskotanci“ a jejich osudy i filosofickou otázkou, proč se z člověka stává zločinec, a problematikou trestu.

Velká řada jeho děl byla následně zfilmována, případně zdramatizována v divadle, rozhlasu či v televizi, případně v opeře.

Psychologie postav a otázka existence Boha

Děj audionahrávky Bratři Karamazovi jako takový tu asi není příliš nutné rozebírat. Snad všichni víme, o čem tento psychologicko-filosofický román s kriminální zápletkou pojednává.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij v tomto svém díle zkoumá psychologii lidí, jejich trýzně i pocity štěstí, vášně i otázku existence Boha. Nahlíží do lidských duší, vztahů a vlastní osobnosti člověka.

Audionahrávka nás navíc vtahuje do svého děje rovněž výbornými úvahami hrdinů, vyšetřováním i přiblížením doby a folkloru místa a času.

Rozhlasová dramatizace s hvězdným obsazením

Rozhlasová dramatizace románu Bratři Karamazovi má skvostné herecké (či spíše interpretační) obsazení. Stačí jen zmínit, že se v nahrávce chopili svých rolí například Ladislav Frej, Jan Hartl, František Němec, Josef Somr, Marta Vančurová, Dana Syslová, Petr Haničinec, Bořivoj Navrátil, Bronislav Poloczek, Simona Stašová, Zdeněk Žák, Otakar Brousek st., Jaroslav Satoranský, Jan Skopeček, Jan Přeučil a další.

Výborné výkony tu podávají všichni, nicméně jsem „povinován“ vyzdvihnout zde například Martu Vančurovou, která se doslova a do písmene vyřádila v roli prostopášné, rozmařilé a provokující Gruši.

Skvělý temperament až fanatismus pak předvedl také Ladislav Frej jako rozervaný Míťa (Dimitrij) nenávidějící vlastního otce. Skvélí jsou tu ale naprosto všichni účinkující s výraznou zmínkou ještě Jana Hartla jako Aljoši či Dany Syslové (Kateřina Ivanovna).

Dostojevskij skvěle doplněný o interpretační umění

Všichni tu předvádějí sehraný tým interpretů dramatizace jednoho z největších románů (nejen 19. století) plného filosofických otázek (kladených sama sobě i dalším hrdinům), opakovaného tématu existence Boha, ale i dalších úvah, prohlédnutí a výborných dialogů i monologů.

Přirozenou dikci, artikulaci, smích i pláč navíc skvěle dokreslují zvuky a hudba, které dokáží ději dodat či ubrat dle potřeby na dramatičnosti. Doplňují navíc i rozpolcenost hrdinů, jejich vlastní vnitřní souboj.

Výběr herců - interpretů byl naprosto jedinečný. Při poslechu z nich čiší  naprosto procítěné projevy, které jsou zcela „uvěřitelné“, skutečné, trápící se i rozradostněné, které interpretům bez jakýchkoli pochybností uvěříte.

Výborně Dostojevským vystiženou psychologii postav (jak už u Dostojevského bývá nezpochybnitelným zvykem) doplňují famózně o „své já a své jsoucno“ právě samotní herci.

Co říci závěrem…

Solidní se mi zdál i překlad, dramatizace (od Jana Strejčka) a ve finále i samotná režie audionahrávky Bratři Karamazovi, které se v roce 1997 zdatně ujal Josef Melč. Nahrávku vydal Radioservis, tedy vydavatelství Českého rozhlasu.

Předloha této nahrávky, tedy román Bratři Karamazovi, byla poprvé vydána v roce 1880. Bratři Karamazovi si navíc „prošli“ velkým množstvím zpracování, ale byli rovněž hráni na prknech, která znamenají svět.

Napsat bych tu o této rozhlasové dramatizaci mohl ještě opravdu mnoho, ale mé doporučení je, aby si ji každý raději poslechl sám. A rozhodně vám to za to stojí! Osobně jsem dílo četl, posléze jsem několikrát poslouchal tuto audio verzi. Pokud máte zájem, tuto jedinečnou nahrávku z roku 1997 si můžete pořídit na audioteka.cz.