Mladá Židovka přežila hrůzy přímo v Berlíně

Přežít jako Židovka 2. světovou válku přímo v nacistickém Berlíně s falešnými doklady v nejrůznějších úkrytech, to chce pořádnou dávku odvahy. A když jde navíc o dvacetiletou ženu - klobouk dolů.

Adolf Hitler a jím ovládané nacistické Německo mělo na svědomí miliony mrtvých. Synů, otců, bratrů, dědů, ale i dcer, matek, sester, babiček… Miliony ztracených životů, které padly, ať už přímo na bojištích 2. světové války, v koncentračních táborech, při náletech či v rasistických útocích na Židy, Romy…

Někteří se ale rozhodli se jen tak nedat. Nevzdat se, “nezalekli se” oznámení o deportaci, kterou i s jejím datem dostali poštou. Rozhodli se, že jí uniknou, že se budou skrývat, že svou kůži “neprodají lacino”. A nešlo jen o statné muže, ale vzdor se mnohdy “ozval” i v mladých dívkách.

Bez boje není co ztratit

A právě tomuto tématu se věnuje ve své knize vzpomínek na těžká léta života v úkrytu ve válečném Berlíně Marie Jalowiczová Simonová. Její kniha Přežila jsem Hitlera čtenářům přibližuje, s jakou statečností a vervou bojovala o přežití přímo v nacistickém Berlíně.

Marie Jalowiczová se rozhodla, že nepůjde dobrovolně na smrt. Bylo jí totiž jasné, že transport do koncentračního tábora rovná se jistá smrt. A ona byla tak mladá, měla celý život před sebou. Vždyť jí bylo teprve 20 let, když se do koncentráku dostávali členové jejího velkého příbuzenstva jeden za druhým. Neměla už matku, otce ztratila také.

Neměla co ztratit. Chtěla žít! Žlutá hvězda nehvězda, tu nosit nebude. Fingovaný sňatek, útěk do ciziny, Berlín však pro ni přesto zůstává osudem. Marie se ale nechce poddat, nevidí důvod, proč nežít. Je ještě tak mladá...

77 magnetofonových pásků

Je dobře, že Marii Jalowiczovou Simonovou její syn Hermann Simon nakonec přemluvil a Marie se rozhodla 50 letech od skončení války namluvit celý svůj životní příběh na 77 magnetofonových pásků, které se staly základem knihy Přežila jsem Hitlera. A Marie Jalowiczová Simonová bez jakékoli cenzury a příkras popisuje své těžké roky v úkrytech přímo pod nosem “nacistického Berlína”.

“V zimě 1941/1942 jsem se cítila velmi ohrožená, jako bych měla kolem krku oprátku, která se stále víc utahuje. Měla jsem strach. Přesněji řečeno: strach měl mě. Chtěla jsem se zachránit, ale nevěděla jsem jak. … Přicházely stále nové Jobovy zvěsti: Tu si pro někoho přišli, tam někdo jiný právě dostal příkaz k deportaci.” (Marie Jalowiczová Simonová - Přežila jsem Hitlera, str. 75)

Marie Jalowiczová si zajistí falešné doklady od rodinné přítelkyně, střídá nejrůznější úkryty, které jí “dohazují” nejrůznější známí, vymyslí si i historku o poloviční Židovce a hlavně › bojuje o holý život v těch nejtěžších podmínkách.

Žít...

Když nevyšel ani útěk do Bulharska a byla deportována zpět, musela si projít další těžkou zkouškou sama. Téměř tři roky skrývání přímo v nacistickém Berlíně. Nějakou dobu žila i s mladým Holanďanem, který žil v Německu legálně, pracoval a občas ji po návratu z práce bil. Těžké to ale mladá Židovka měla i poté, kdy přišli osvoboditelé a plenili, znásilňovali, opláceli.

“Když jsem jednou procházela Kauldorfem, zadrželi mě spolu s dalšími lidmi přímo na ulici. Všichni jsme dostali do rukou hrábě a pak nás zavedli na lesní mýtinu, kterou jsme měli uhrabat. Měla jsem příšerný vztek: Nemohla bych nosit na zádech plakát, na němž by jasně stálo, že nepatřím k poraženým? Všichni ostatní po celé hodiny nesmyslně hrabali les. Já ale opřela hrábě o strom, jen co se muž, který na nás dohlížel, otočil, a sedla si na zem.” (Marie Jalowiczová Simonová - Přežila jsem Hitlera, str. 310-311)

Jde o povedenou zpověď ženy, která se - ač Židovka - dokázala vzepřít nacistům a přímo v nacistickém Berlíně přežít 2. světovou válku a po ní konečně začít žít. Kniha Marie Jalowiczové Simonové Přežila jsem Hitlera je velmi zajímavým svědectvím této statečné ženy. Ženy, která se rozhodla nejen žít, ale také “to někam dotáhnout”.

Kdo byla Marie Jalowiczová Simonová

Autorka knihy Přežila jsem Hitlera, Marie Jalowiczová Simonová, vystudovala po 2. světové válce na berlínské univerzitě (Humboldtovu) a později se stala uznávanou profesorkou dějin antické literatury kultury (právě na Humboldtově univerzitě).

Marie Jalowiczová (*1922) vyrůstala v Berlíně, v dobře situované rodině židovského právníka. Matka jí zemřela v roce 1938 na rakovinu, otec o tři roky později. Od té doby se o sebe musela starat především sama. Přesto se dokázala vyhnout deportaci a s falešnou identitou přežila zbytek 2. sv. války v nacistickém Berlíně.

I po jejím skončení odmítla opustit Berlín, vrhla se s vervou na univerzitní studia a později i akademickou dráhu. Provdala se za spolužáka ze střední školy Heinricha Simona, kterému se včas podařilo z nacistického Německa uprchnout do Palestiny, aby se po skončení válečného běsnění do Berlína vrátil. Marie Jalowiczová Simonová zemřela v Berlíně v roce 1998.

Co lze také říci

Marie Jalowiczová Simonová vzala čtenáře na exkurs do válečného Berlína na 364 stranách knihy s výstižným názvem Přežila jsem Hitlera. Autorčina kniha je více než jen zajímavá a poutavá. Je především o nezdolné vůli, statečnosti, boji o přežití a odporu k nacistické ideologii.

Čtenáře tato osobní zpověď Marie Jalowiczové Simonové naprosto pohltí nejen svým tématem, vzpomínkami bez jakýchkoli tabu, to vše v balení velmi poutavého čtení. Naprosto bez skrupulí a zcela otevřeně popisuje i řadu intimních problémů, hygienických úskalí a třeba i těch nejčernějších myšlenek.

Kniha Přežila jsem Hitlera čtenáře pohltí natolik, že mu jeho plnohodnotné přečtení zabere v pracovním a rodinném režimu opravdu jen málo času. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na prolog, dále šest kapitol (s názvy Jedna, dvě… a podnázvy a citací charakterizující tu kterou kapitolu), které se dále dělí na další podkapitoly. Kniha je vhodně doplněna i fotografiemi.

Slovo závěrem…

V závěru následuje doslov syna Marie Jalowiczové Simonové - Hermanna Simona, historika a ředitele Nadace Nová synagoga v Berlíně. Právě on společně s novinářkou a spisovatelkou Irene Stratenwerthovou vzpomínky Marie Jalowiczové Simonové zpracoval do této skvělé knihy. Nechybí samozřejmě ani jmenný rejstřík, poděkování či poznámka k vyobrazením.

Z německého originálu Untergetaucht, Eine junge Frau überlebt in Berlin 1940-1945, vydaného v roce 2014 nakladatelstvím S. Fischer ve Frankfurtu nad Mohanem, přeložila do češtiny Michaela Škultéty. Doslov přeložila Alena Pokorná. Obálku a grafickou úpravu navrhla Markéta Jelenová. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2016.

Doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi historii, případně je zajímají osobní příběhy lidí, přeživších 2. světovou válku, aby si knihu Marie Jalowiczové Simonové Přežila jsem Hitlera určitě přečetli. Obrázek si následně udělejte každý sám. Za mě ale můžu s klidným svědomím říci, že je tato kniha napsána velmi zajímavě, svižně, živým jazykem a zcela otevřeně. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což velmi děkuji.