Píše se 4. dubna 1968 aneb Atentát na Martina Luthera Kinga jr. trochu jinak

Atentát na Martina Luthera Kinga jr. ze 4. dubna 1968 otřásl nejen Amerikou, ale celým světem. Jak to tehdy bylo doopravdy? Pole pro konspirační teorie zůstává otevřeno.

Když se řekne Martin Luther King jr., řada lidí si vybaví, že jde o člověka, který bojoval za občanská práva. Americký baptistický kazatel dodnes zůstává vzorem i pro řadu řečníků, a to především díky jednomu z nejznámějších projevů z 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku během Pochodu na Washington za práci a svobodu (I Have a Dream). Skvělá dikce, perfektní projev se vším všudy.

O téměř pět let později, 4. dubna 1968, byl na balkóně 2. patra motelu Lorraine v Memphisu v Tennessee Martin Luther King jr. zastřelen. Zhruba dva měsíce poté byl na letišti Heathrow zadržen podezřelý James Earl Ray a po transportu do USA byl za vraždu Martina Luthera Kinga jr. odsouzen na 99 let vězení.

Okamžik pravdy. Okamžik rozhodnutí

A právě tento motiv je stěžejní v dalším strhujícím románu amerického bestsellerové autora Steva Berryho s názvem Okamžik pravdy. A nebyl by to Steve Berry, aby si v jeho knize opět nevzali hlavní slovo Berryho klasičtí hlavní hrdinové v čele s nepřemožitelným Cottonem Malonem, a to už potřinácté. 

Tentokráte však jde o trochu jiný případ Cottona Malona, který se sejde s člověkem ze svého vůbec prvního případu. A Cotton vzpomíná... … jak před 18 lety mladého poručíka amerického námořnictva Cottona Malona osloví jeho pozdější šéfová v Megallan Billetu a angažuje jej pro případ, který se nakonec stane mnohem větším, než se na první pohled mohlo zdát. 

Ve finále totiž Malone přichází k informacím a důkazům o skutečné pravdě o atentátu na Martina Luthera Kinga jr. Lidí, kteří vědí, ubývá jako hub po dešti. A Cotton teď stojí před jedním z nejobtížnějších rozhodnutí svého života – má nastolit okamžik pravdy a odhalit 50 let staré tajemství, které může zásadně přepsat historii?

Předvídatelný?

Tentokráte autor zkusil de facto celý thriller “jet” netradičně v “Ich formě”, který tak Berry oživil i notnou dávkou vnitřních monologů a úvah hlavního hrdiny. Navíc čtenářům přidal i notnou dávku “cestopisných pasáží” (z Floridy) a vše okořenil i akčními scénami ze svého oblíbeného Disney Worldu.

Překulil jsem se na záda a zadním oknem kabiny jsem sledoval, že jeden potápěč plave ke mně a druhý má namířeno pro kufřík. Neměl jsem žádný výcvik ve zvládání podobných situací, ale to neznamenalo, že si nedokážu poradit.
Zahlédl jsem krátké schůdky dolů ke kóji. Někde je tam ta díra, kterou jsem prve viděl zvenčí. Potápěč s dosud nevystřelenou harpunou doplul k zádi. Potřeboval jsem ho zpomalit, a tak jsem zabouchl zadní dveře kabiny a zajistil je zástrčkou. Nic moc, ale trochu času tím získám. Nespouštěl jsem z potápěče venku oči – neváhal a okamžitě na dveře zamířil. Byly způli prosklené, sklo chránila polámaná kovová mřížka. Nemohl jsem počítat s tím, že harpunu zadrží, a tak jsem se dvěma tempy nohou přesunul do kóje s lůžkem. Harpuna prolétla sklem ve dveřích a zabodla se do dřeva v protější stěně.
A já zjistil, že jsem se nemýlil – díra v trupu opravdu vedla z lodi. Vmáčknu se do ní jen tak tak, ale půjde to. Protáhl jsem se ven z vraku a vyplul kousek za druhým potápěčem, který se zrovna blížil k černému kufříku. Harpunu, už zase nabitou, si odložil na písek a sáhl po noži – určitě aby přeřízl lano. Měl jsem asi tak deset vteřin, abych něco podnikl. A tak jsem ho prudkými tempy dostihl, vyškubl mu z pusy regulátor a strhl obličejovou masku. Můj útok ho zaskočil a já toho využil a vykroutil jsem mu nůž. Při odplouvání jsem ho ještě kopl pravou ploutví do čela a napůl omráčil.
Potápěč z vraku už objevil díru ven. Věděl jsem, že než tamtudy vymanévruje, na chvilku to omezí jeho pohyblivost. Docházely mi možnosti, protože ten první už tápal po regulátoru a masce. Muž uvnitř vraku se mi najednou ztratil z očí a mně svitlo. Znova nabíjí – chystá se tou dírou střelit.(Steve Berry - Okamžik pravdy, str. 50, 51)

Berry dokázal opět svým typickým způsobem přelouskat i v románu Okamžik pravdy část velmi podstatného období a událostí americké historie, přidal k ní tradičně mnoho ze své nevysychající studnice vědění a fantazie (a opět nešetřil) a vytvořil pro čtenáře další akční thriller se strhujícím dějem a bohatou zápletkou. 

Na druhou stranu mi to ale přijde, že už dříve nasazenou vysokou laťkou si Steve Berry tak trochu podrazil sám sobě větev. Místy mám totiž pocit, že každá jeho nová kniha, její děj, je tak trochu předvídatelný, protože Berry využívá vesměs stejných vzorců, plus minus velmi podobných zápletek - samozřejmě zasazených do konkrétních reálií toho kterého příběhu - a už tak vlastně nemá svým způsobem čím čtenáře překvapovat.

Kdo je Steve Berry

Autor knihy Okamžik pravdy, Steve Berry, je velmi úspěšný americký bestsellerový spisovatel. Jeho knihy se překládají do desítek světových jazyků a vycházejí ve více než 50 zemích světa, ve kterých zaujímají přední místa v prodejních statistikách. 

Čeští čtenáři mohou dílo Steva Berryho znát prostřednictvím jeho předchozích dvanácti románů ze série Cotton Malone (Templářské dědictví, Alexandrijská knihovna, Benátská zrada, Rukopis Karla Velikého, Pařížská pomsta, Císařova hrobka, Jeffersonova šifra, Královský klam, Lincolnův mýtus, Hrozba patriotů, Čtrnáctá kolonie, Ztracený řád), které u nás byly vydány už dříve. Mimo tuto sérii v tuzemsku vyšly Berryho romány Jantarová komnata, Rasputinovo proroctví, Třetí tajemství a Kolumbova záhada.

Všechna Berryho díla čtenáře dostanou svým napětím, historickými souvislostmi, záhadami, ale i akčností, konspiračními teoriemi a špionážní zápletkou. Díky thrilleru Templářské dědictví se Berry dostal na piedestal tohoto žánru po bok například Dana Browna. Ten se právě o Templářském dědictví vyjádřil pochvalně, když řekl, že “tato kniha naprosto splňuje mé (Brownovy) představy o skvělém románu”. 

Berry byl přitom během prvních 12 let svého psaní celkem 85krát odmítnut nakladateli, než mu nakladatelství Ballantine vydalo v roce 2003 Jantarovou komnatu. Ta následně několik týdnů figurovala na americkém žebříčku nejprodávanějších knih. A Berryho tempo je impozantní - jedna kniha ročně!

Slovo závěrem…

Steve Berry “vzal” čtenáře na exkurs do historie Spojených států amerických, do dob Martina Luthera Kinga jr. či do praktik FBI, a to prostřednictvím napínavého příběhu rozepsaného na 392 stranách knihy Okamžik pravdy. Jde o v pořadí již 13. román ze série Cotton Malone. Z anglického originálu The Bishop's Pawn, vydaného nakladatelstvím Hodder & Stoughton v New Yorku roku 2018, přeložila knihu do češtiny už tradičně Hana Pernicová. Knihu vydalo nakladatelství DOMINO v Ostravě v únoru 2019. 

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha rovněž autorovo stručné věnování, poděkování a na závěr ještě poznámku autora. Ústřední děj thrilleru Okamžik pravdy je rozdělen na celkem 61 kapitol, kterým předchází ještě prolog a uzavírá je epilog. 

Možná jako perličku stojí za to dodat, že nápad na tuto knihu Berrymu “poletoval hlavou” dle jeho vlastních slov přes deset let. Její sepsání však odkládal symbolicky až na rok 2018 - na výročí 50 let od Kingovy vraždy. Vázanou knihu s přebalem i její elektronickou verzi (prostřednictvím portálu palmknihy.cz) mi k recenzi poskytlo nakladatelství DOMINO, za což děkuji.