Město v Anglii nepodléhající královně? Vítejte v Opskurnu

Tajemství si žijí vlastním životem. Někdy zůstávají utajena, jindy se provalí jen třeba díky náhodě. A stejné je to i s následky, někdy se vlastně nic moc nestane, jindy jsou až apokalypticky děsivé.

Suverénní městský stát ve státě je poměrně známá záležitost. Nemusíme chodit až tak daleko. Vzpomeňme příkladu Vatikánu v Itálii, respektive uvnitř města Řím. Slyšeli jste ale někdy o městě Opskurno, které se nachází jako suverénní a samostatné město na území Anglie?

Pokud ne, více se o něm dozvíte od Andrewa Caldecotta. Právě tento advokát a spisovatel přišel s knihou s jednoduchým, byť vesměs velmi složitým názvem - Opskurno. A čtenáře Caldecott rozhodně nešetří.

Předkládá mu velmi magický, tajemný a spletitý příběh s dvěma světy. Tím reálným a skutečným s velmi zvláštními a výstředními obyvateli neméně zvláštního a výstředního města. A k tomu přidává svět, řekněme, fantastický. V literatuře a filmu věc poměrně obvyklá, ale čtenářskou a diváckou obcí čím dál více žádaná a vyhledávaná.

Nejdříve vláček šouráček

Zatímco přibližně první třetinu knihy můžeme považovat za takovou seznamovací část, která se “vleče” poněkud rozvážněji, pozvolněji a naoko bez vyššího stupně napětí a děje, poté román nabere přece jen obrátky téměř až “dálniční” a tempo je místy až strhující, stránky čtenář hltá a hltá a stále nemá dost. Za mě to byla od autora dobře zvolená taktika. Děj začal mít spád jakoby v tu pravou chvíli.

Ztrácet se ale čtenář může především ve zvláštních jménech a postavách, kterých je kniha doslova plná. Možná i proto autor ještě před začátkem samotného příběhu neopomněl na dvoustranu se seznamem hlavních postav. Přiznám se, že jsem ji využíval poměrně často. Na druhou stranu to ale není tak, že by toto příběhu ublížilo. Ba naopak, nutí to čtenáře k o to větší pozornosti.

V tomto ohledu možná lituji jen případného interpreta (či interprety) audioknihy, pokud je v plánu, že vznikne. Bude se totiž muset učit ta jména, jejich výslovnost opravdu hodně pozorně. :-) Překladatelka knihy Petra Johana Poncarová odvedla evidentně naprosto neuvěřitelnou, brilantní práci, klobouk dolů před jejím skvělým překladem.

Vyjde tajemství najevo?

A o co vlastně v Caldecottově knize Opskurno jde? Město Opskurno je uzavřeno samo do sebe. Přes skvostnou architekturu i vědu na vysoké úrovni o něm nejsou zmínky v mapách ani v průvodcích. Královna Alžběta I. město oddělila od zbytku Anglie, jeho nezávislost ale podléhá přísnému zákazu studovat opskurenské dějiny, aby se neprovalilo tajemství tak temné, že ho nikdo nesmí znovu objevit, natož znovu použít.  

Tajemství však mají sklon vycházet najevo. Do města přijíždí Jonáš Oblong, který má na opskurenské škole vyučovat moderní dějiny (hlavně nic místního a nic před rokem 1800), a miliardář sir Veronal Lapillus, který se chystá renovovat zpustlé panské sídlo.  

Pohánějí je protichůdné motivy, oba se snaží spojit si minulost a přítomnost a nakonec soupeří s časem i mezi sebou navzájem… A to může mít smrtící a apokalyptické následky nejen pro Opskurno.

Duben 1558, venkovská cesta ve stínu stromůČasné ráno na odlehlé cestě vedoucí k hlavní silnici. Objeví se krytý vůz tažený obyčejným koněm a zastaví. Spustí se žebřík. Z vozu se vynoří zablácení malí darebové, sedm chlapců a tři dívky, a choulí se k sobě, aby se zahřáli. Korunami stromů proniká zlomené sluneční světlo. Všechny děti svírají v ruce stříbrnou minci zdobenou portréty královny a cizího krále a vznešeným heslem: PZMDG Rosa sine spina — Filip a Marie z milosti Boží růže bez trnů.Objeví se druhý vůz, velmi odlišný od toho prvního. Laťky po stranách jsou tak naleštěné, že jen září, kola jsou vyztužená železnými obručemi a v postrojích z nejlepší kůže jsou zapřaženi čtyři koně, ne jenom jeden. Vůz zastaví na opačné straně mýtiny, znovu se spustí schůdky a po nich sejde deset dětí — je to však pravý opak té první skupinky. Tyhle mají čisté obličeje a šaty ušité na míru. Navzájem se pozorují přes paseku, jako dva týmy z jiných světů náhodně svedené dohromady v téže hře. Sir Robert ukáže na první vůz a pak na druhý a pobídne obě skupinky, aby přešly na druhou stranu. Děti tomu pokynu a jeho momentálnímu účelu rozumějí, ale nechápou hlubší důvody, které za výměnou stojí.Tohle není úkol pro cizího člověka. Vozka bojoval se sirem Robertem Oxenbridgem ve Francii a svému bývalému veliteli bezmezně věří, ale nikdy neslyšel, že by děti takhle mluvily, vyměňovaly si dlouhé řady čísel a tvarů s cizími názvy, a dokonce se bavily o uspořádání nebes. Pokřižuje se a není si jist, jestli jsou jeho noví svěřenci prokletí, nebo požehnaní.Sir Robert jede vedle něj a vozkova gesta i jeho nejednoznačného významu si povšimne. Sám stále pokládá děti za ctnostné, až na toho chlapce se zájmem o chirurgii, mladého pána Záviště — ten má hrozně neradostné oči.Když výprava sjíždí z okraje údolí, Oxenbridge ukáže hluboko dolů. Ve vzduchu visí jediný sloupec kouře.„Kouř z bohatého domu,“ poznamená, protože pozná rozdíl mezi kouřem z krbu a z otevřeného ohně, „z nejvyššího komína panství Opskurno — to je náš cíl.“Usměje se na vozku. Spáchal už někdy někdo mírumilovnější vlastizradu?(Andrew Caldecott - Opskurno, str. 13, 14)

Opskurno je opravdu velice povedený “kousek”, který opět dokazuje, že i renomovaný a uznávaný advokát může být zároveň vynikajícím spisovatelem.

Kdo je Andrew Caldecott

Autor knihy Opskurno, Andrew Caldecott (*1964), je advokátem v oblasti médií. Ve své profesní činnosti se zaměřuje především na pomluvy a urážky na cti. Caldecott je však evidentně mužem mnoha profesí. Je totiž zároveň autorem fantasy románů a příležitostným dramatikem.

Na New College v Oxfordu studoval historii a láska k tomuto oboru ho inspirovala k představě městského státu, který skrývá nebezpečné tajemství. Výsledkem je právě román Opskurno, který ve Velké Británii vyšel v roce 2017. V současné době autor píše jeho pokračování s názvem Zymor.

Slovo závěrem...

Na exkurs do městského státu Opskurno, jeho tajemství a na Ztracenou louku zavede své čtenáře advokát a spisovatel Andrew Caldecott prostřednictvím svého více než zdařilého fantasy románu Opskurno, a to na celkem 479 stranách velmi zajímavého, čtivého a napínavého příběhu. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.), velmi stručného věnování, seznamu hlavních postav, autorova poděkování a poznámky překladatelky je kniha rozdělena na celkem sedm hlavních kapitol (Leden až Červenec), přičemž každé z nich předchází vzpomínka z “dávné historie”, a 53 číslovaných podkapitol.

Z anglického originálu Rotherweird vydaného roku 2017 nakladatelstvím Jo Fletcher Books v Londýně přeložila knihu do češtiny Petra Johana Poncarová. Grafickou úpravu si vzal na svá bedra Andrej Nechaj. Knihu vydalo v Brně v roce 2018 nakladatelství Host, a to jako první vydání.

A na závěr si neodpustím, že nemohu než souhlasit s hodnocením knihy deník The Irish Times, který napsal, že “přestože Opskurno má jedinečné vlastnosti, patří také bezpochyby k tradici: obzvláště anglické vlně fantastiky. Je nemožné román číst, aniž pomyslíte na velikány — Lewise Carrolla, Mervyna Peaka, Neila Gaimana nebo Susannu Clarkovou”. Naprosto se s tímto tvrzením ztotožňuji.

Pokud se chcete ponořit do fantasy světa a boje o jeho záchranu, do světa zvláštních postav a jejich zvláštní historie, pak kniha Andrewa Caldecotta Opskurno minimálně za jedno přečtení jednoznačně stojí. Vlastní obrázek si už ale udělejte každý sám. Za mě každopádně palec nahoru! Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Host, za což děkuji.