Více bezpečnosti pro občany nebo remilitarizace společnosti?

Bezpečnost patří na naší politické scéně ke stále více diskutovaným tématům, a to i přesto, že reálnost teroristických útoků nebo vnějšího ohrožení je v naší zemi poměrně nízká.

Možná právě proto se setkáváme s rozmanitými přístupy a návrhy na zvýšení bezpečnosti naší země a občanů. Téměř nulová zkušenost elit i běžné populace s reálným ozbrojeným konfliktem vede k návrhům, které mnohdy vyvolávají spíše kritické ohlasy. S blížícími se parlamentními volbami diskuze nabírá na intenzitě a politici se snaží nabízet taková řešení, která by jim pomohla získat další politické body.

Omezení soukromí a svobody projevu na internetu

Pokud bychom se podrobněji podívali, jakým směrem se současná diskuze a návrhy ubírají, můžeme mluvit o dvou rovinách. První z nich jsou restriktivní opatření, která mají eliminovat případné útoky. Markantním příkladem je připravované rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství. V případě, že bude příslušná novela schválena, bude moci monitorovat občany a firmy na internetu a v krajním případě i blokovat stránky nebo účty. Opatření vyvolává kritické ohlasy. Jedni v něm vidí omezení práva na soukromí a svobodu projevu. Druzí jsou toho názoru, že stát má dostatek jiných prostředků, jak uvedené hrozby eliminovat. Stát v této oblasti jednoznačně zaspal, poněvadž poskytovatelé sítí mají dostatek specialistů a prostředků, kteří je dokáží efektivně chránit. Novela tak dává právní rámec pouze pro sbírání informací, o jejichž účelnosti lze s úspěchem pochybovat.

Povinný „zkrácený“ vojenský výcvik nás vrací o 30 let zpět

Druhou rovinou je větší zapojení občanů do obrany země. Policie i armáda trpí nedostatkem personálu. Stát proto hledá další cesty, jak s tímto problémem naložit. V rámci Ministerstva obrany se to částečně vyřešilo posílením systému aktivních záloh. Ovšem objevují se i návrhy, zejména mezi novými politickými subjekty, které počítají s větším zapojením všech občanů. „Realisté“ Petra Robejška počítají se zavedením povinného tříměsíčního výcviku pro muže (pro ženy bude tato forma dobrovolná). Cílem Robejškova záměru je naučit občany zacházet se zbraní, po absolvování kurzu by měli všichni získat předpoklady pro vydání zbrojního průkazu. Podobné návrhy ovšem nereflektují současné trendy, především sofistikované zbraňové systémy a způsoby vedení bojových akcí, které bezpodmínečně vyžadují dlouhodobou přípravu. Tento typ myšlení nás vrací zhruba o 30 let zpátky do dob mohutné socialistické armády. Výsledkem bude vytvoření „masy lidí“, kteří budou umět zacházet s ruční zbraní, protože nic víc se za tak krátkou dobu nenaučí. To rozhodně není cesta, jak učinit Česko bezpečnější zemí.

Domobrana bezpečnost nezajistí

V poslední době se rozvířila diskuze o možnosti použít držitele legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti. Změna ústavy je sice „také“ dělána s cílem vyhnout se restriktivním opatřením EU v oblasti držení zbraní, která by měla zejména ekonomické dopady. Předkladatelé této novely si ovšem neuvědomují, že otevírají Pandořinu skříňku. Ministerstvo vnitra počítá s registrem občanů, kteří by mohli být v případě potřeby nasazeni. Lidé, kteří legálně drží zbraň, ovšem nemají patřičný výcvik a ne vždy mohou dostatečně odhadnout situaci. Jejich případná účast při řešení krizových situací je víc jak nebezpečná a v neposlední řadě je to i hazardování s jejich životy.

Ministerstvo obrany přichází s poněkud umírněným návrhem, který sice v některých rysech připomíná Svazarm, ovšem oproti Ministerstvu vnitra se neorientuje výhradně na držitele zbraní. Ministr Stropnický navrhuje do systému obrany země zapojit sportovní spolky a svazy, zejména radioamatéry, kynology, sportovními letce apod. V rámci toho se připravuje i zákonná norma, která by měla být projednávána v průběhu léta.

Celkově viděno jsme v situaci, kdy ze všech stran přichází návrhy, některé i bizarního charakteru. Bez nadsázky můžeme říci, že dochází k remilitarizaci české společnosti. Je však otázkou, zda tato remilitarizace skutečně zajistí naší bezpečnost. Eliminace rizika není v tom, že budeme všichni vyzbrojeni, to nám moc nepomůže. V prvé řadě musí fungovat složky, které jsou k tomu primárně určeny. Ministerstvo vnitra by tak mělo nabírat více policistů a efektivně utrácet stále navyšovaný rozpočet, o který ministr Chovanec permanentně usiluje. Ministerstvo obrany by mělo více nakupovat moderní techniku, nikoliv odmítat (!) navýšení rozpočtu, který navrhují poslanci. Kdyby došlo k reálnému ohrožení nebo krizové situaci, budou to občané, kteří budou spoléhat právě na tyto složky, nikoliv naopak.