Před nedávnem mne zaujala úvaha Z. Brzezinského na téma konec globální nadvlády USA. Brzezinsky se opírá o historickou zkušenost, kdy dominantní postavení jednoho státu, národa ve světě netrvá “věčně”. Řím, Osmanská říše, Britské impérium všechny tyto říše hrály klíčovou roli, která byla ale časově omezena.
Stejný osud může potkat i Spojené státy. Pro USA bude v budoucnu klíčové, aby vyřešila především své domácí problémy, pokud by se to nepodařilo, země by přišla o své výsadní mocenské postavení, což by znamenalo mocenské vákuum. Jak uvádí Brzezinski ve své poslední knize: „Strategická vize: Amerika a krize globální moci“, není v současné době žádná země ve světě, která by tuto roli byla schopna převzít. Diversifikovanost světa přináší vzrůst především asijských zemí v čele s Čínou. Brzezinsky i přesto věří v sílu západní civilizace, kterou by měly sjednocovat právě Spojené státy. Na poli mezinárodní politiky by USA neměly “stát stranou”, ale neměly by se také nechat vtáhnout do konfliktů, jako příklad uvádí Írán. Nová úloha tkví především ve zmírňování konfliktů.
Současný vývoj světové bezpečnosti ukazuje, že USA se snaží hledat spojence a nebrat tak odpovědnost pouze na sebe. Jedním z konkrétních kroků je výzva prezidenta Obamy směrem k ČLR, na jaderném summitu v Soulu, aby využila všech dostupných prostředků a vyvinula tlak na severokorejský režim s cílem změnit chování Pchjongjangu. Druhým velmi ožehavým tématem je Írán, i zde očekávat, že prezident Obama bude chtít koordinovanější diplomatické aktivity spolu s Ruskem a Čínou.
Další vývoj, který bude ovlivněn především návratem prezidenta Putina do Kremlu a výsledky listopadových prezidentských voleb v USA ukáže, do jaké míry se Brzezinského prognózy vyplní.
