Schvalování vojenských zahraničních misí - šance pro Petra Fialu?

Nová ministryně obrany ještě není ve funkci a už se před ní začíná rýsovat problém. Vládní předloha počítá s posílením našich jednotek v Iráku a Afghánistánu. Ovšem nově vznikající menšinová vláda nemůže počítat s podporou u KSČM

Obě strany sice deklarovaly, ať už přímo nebo nepřímo, že by za určitých okolností podpořily Babišův menšinový kabinet. Schvalování vysílání jednotek AČR pro rok 2018 ale bude možná jednou z prvních zkoušek, do jaké míry bude Andrej Babiš schopen najít podporu mimo tuto „skrytou koalici“. Komunisté jsou dlouhodobě proti českému zahraničnímu angažmá v misích NATO, Okamurova SPD chce dokonce prosadit zákon o referendum, ve kterém by se naši občané mohli vyjádřit k vysílání jednotek do zahraničních operací. V této souvislosti je téměř nepravděpodobné, že by pro tento vládní návrh zvedli ruku.

Není to poprvé, kdy vláda musela hledat podporu u opozice

V podobné situaci se již v minulosti ocitl například kabinet Mirka Topolánka, když koalici chyběli poslanci a Sociální demokracie je svými hlasy odmítla doplnit. Tehdy hrozilo, že se naše jednotky, které už v zahraničí byly nasazeny, budou muset stáhnout. Vláda musela narychlo využít možnosti prodloužení mise o 60 dnů (tzv. provizorní mandát bez souhlasu Poslanecké sněmovny), aby nedošlo k mezinárodní ostudě. Následně musela jednat s opozicí o podmínkách podpory. Opoziční Sociální demokracie tehdy pod vedení Jiřího Paroubka se snažila využít této situace pro řešení vnitropolitických sporů. Nejdříve žádala přepracování vládního návrhu. Když byl návrh přepracován, Jiří Paroubek stupňoval požadavky a chtěl vyměnit podporu za zrušení poplatků ve zdravotnictví. Po složitých politických jednání se ale podařilo mise odhlasovat a vyhnout se tak blamáži.

Na tahu je Demokratický blok

Sociální demokrati vládní návrh pravděpodobně podpoří, neboť je to právě Sobotkův kabinet, z jehož dílny je tento materiál. Piráti představují velkou neznámou. Ve svém volebním programu sice připouští nasazení ozbrojených sil mimo území ČR, ale pod podmínkou mandátu OSN. Ve svém postoji k NATO tak trochu balancují. Na jedné straně se někteří členové vyslovili pro vystoupení z Aliance, ovšem Ivan Bartoš jakékoliv úvahy tímto směrem odmítá. Piráti ale několikrát deklarovali, že nově vznikající kabinet nepodpoří a je velkou otázkou jak zachovají v tomto případě.

O misích tedy rozhodne Demokratický blok. Pravicové strany českou účast v zahraničních misích obecně podporují a bezpochyby tomu nebude jinak i v tomto případě. Pro Petra Fialu se tak rýsuje první příležitost, kdy bude moci vrátit políček, kterým byl uštědřen při jeho opakovaném zvolení místopředsedou sněmovny. Věc ale není tak jednoduchá, neboť mise mají mezinárodní rozměr a naši alianční partneři budou postoje jednotlivých aktérů citlivě sledovat. Bylo by pak asi velmi trapné, aby se celá věc stala předmětem prostého „politického handlu“.

Při vyjednávání o Poslanecké sněmovně si předseda ODS počínal ne příliš šťastně. Nejdříve oznámil kandidaturu na jejího předsedu, i když musel dopředu vědět, že je tento krok odsouzen k nezdaru. Počáteční zdrženlivost při spojení pravice a následné vytvoření Demokratického bloku, jehož idea byla nepřímo vnuknuta Mirkem Topolánkem, působí jako projev bezradnosti, než jako promyšlený politický tah.

Nyní má před sebou další výzvu. Dokáže najít dostatek politického taktu a využít tuto šanci? Tento úkol ale bude nelehký, navenek se bude muset chovat jako státník, aby v očích zahraničí i do budoucna působil jako důvěryhodný partner. Na straně druhé bude muset získat obraz politika, se kterým bude muset Andrej Babiš jednat, jako s rovnocenným partnerem.