V těchto dnech si připomínáme výročí osvobození a řada lidí si pokládá otázku, proč americká armáda nedošla až do Prahy? Válka by skončila dříve, nedošlo by ke krveprolití na pražských barikádách a naše země by šla jiným směrem.
Bylo by tomu opravdu tak? Vzhledem k tomu, že historie nezná žádná "kdyby", je ale možné na základě faktů odvodit, do jaké míry bylo reálné, aby americké jednotky pokračovaly v osvobozování naší země i za demarkační linií. Odpověď na otázku, proč se americká strana nesnažila přesvědčit Sověty, resp. proč k jednání o této eventualitě došlo relativně pozdě, a její jednotky dále nepokračovaly až do Prahy, není jednoduchá. V své podstatě má dvě roviny. První je vojensko-strategická a druhá politická. Pokračování v bojových operacích nad rámec toho, co bylo domluveno v Teheránu a na Jaltě, by přineslo další ztráty, což by asi nová americká administrativa H. Trumana na domácí politické scéně těžko obhajovala. Spojené státy zároveň potřebovaly, aby jim Sověti pomohli porazit Japonsko. Američané si uvědomovali, že bez jejich pomoci válka s Japonskem hned tak neskončí. H. Truman byl velmi krátce ve funkci a nechtěl ožehavé téma - posun demarkační linie - před Stalinem otevírat. Američané tuto eventualitu navrhli v době, kdy už byly přípravy tzv. "Pražské operace" v plném proudu. Na území Protektorátu už operovaly zpravodajské výsadky 1. Ukrajinského frontu. V této situaci už bylo nereálné posouvat demarkační linii, došlo by k promíchávání jednotek, což by přineslo další ztráty. Zájem osvobodit území Protektorátu nebyl Sověty pouze v rovině posílení svého vlivu v této oblasti. Na našem území se pohybovaly jednotky generála Vlasova a Sověti se obávali, aby nepřešly do amerického zajetí, a to i přesto, že měli o jejich vydání se spojenci dohodu. Tyto skutečnosti měly zásadní vliv, proč americké jednotky zůstaly na domluvené linii.
Pokud by však americká vojska Prahu skutečně osvobodila, válka by skončila o nějaký ten den dříve, zachránilo by to životy mnoha lidí, což by nebylo zanedbatelné (!), ovšem na poválečný vývoj v Československu by to vliv nemělo. Zcela zásadní věcí, která ovlivnila naše poválečné uspořádání, bylo podepsání smlouvy mezi ČSR a SSSR v roce 1943 a sled událostí, který následoval. Prezident Beneš byl zastáncem těsnějšího spojenectví se Sovětským svazem, než tomu bylo před válkou. Jeho politická linie (konvergence Západu s Východem) vytvářela prostor pro posilování sovětského vlivu v naší zemi, který vyvrcholil událostmi v únoru 1948. Je třeba si uvědomit, že prezident spolu s vládou přijel z "Východu", což neslo v sobě i určitou symboliku. Zajímavou věcí, kterou bychom mohli dát do souvislosti s otázkou do jaké míry mělo vliv, zda dané území osvobodili Sověti nebo Američané, jsou výsledky voleb v roce 1946. V okresech na západě Čech, které osvobodili Američané, získali komunisté více hlasů, než například na Moravě, kterou osvobodila Rudá armáda. Jinými slovy, mýtus o našem osvoboditeli byl vytvořen dávno před tím, než k osvobození skutečně došlo.
