Spolu s nedávnými teroristickými útoky v Německu se znovu zintenzivnila debata týkající se ozbrojování občanů.
Z Evropské unie opět sílí hlasy volající po přísnější regulaci držení zbraní unijními občany. V České republice můžeme ale sledovat spíše opačný trend. Většina politiků odmítá snahy EU o jakoukoliv regulaci držení zbraní a to především v souvislosti s připravovanou evropskou směrnicí, která by, kromě jiného, měla negativní dopady i na český zbrojní průmysl. V této rovině nelze jejím kritikům nic vytknout, neboť jde o autentický politický názor.
Druhou rovinou je ale ozbrojování občanů ve spojení s bojem proti terorismu. S blížícími se podzimními volbami do Senátu a krajských zastupitelstev se bezpečnost občanů stává jedním z klíčových témat napříč politickým spektrem. Řada kandidátů vnímá, že by toto téma mohlo rezonovat a snaží se ho maximálně využít. Negativním rysem je, že někteří kandidáti nabízí až krajní a velmi nebezpečná řešení, jako příklad můžeme uvést heslo senátního kandidáta Aleše Hušáka – „kulomet do každé rodiny“. Samozřejmě lze Hušáka brát jako politický kolorit, ale například i strana Svobodných razí heslo „Zbraň každému rozumnému člověku“. Ozbrojování občanů podporuje také prezident Zeman, který k ozbrojování občanů opakovaně vyzýval.
Držení zbraní s sebou přináší spíše riziko
Celá záležitost má mnohem hlubší a složitější rozměr. V rámci našeho právního systému je zakotveno právo na držení zbraní a spolu s tím právo použít zbraň k obraně života, zdraví a majetku. Toto právo se ale řídí striktními pravidly, která jsou obsažena v trestním zákoníku, jenž připouští jejich použití pouze při nutné obraně a krajní nouzi. Překročení těchto pravidel se stává trestným činem. V minulosti bychom nalezli řadu případů, kdy lidé použili zbraň, ale nakonec to bylo vyhodnoceno jako neoprávněné užití. V reálném životě totiž může nastat řada momentů, kdy obránce neodhadne situaci a zbraň s fatálními důsledky použije. Použití zbraně je efektivní pouze tehdy, kdy je dotyčný občan vycvičen, v opačném případě může být použití zbraně kontraproduktivní, útočník ho může odzbrojit a použít zbraň proti němu.
Cesta k držení zbraní zároveň nese řadu povinností a rizik. Nutnou podmínkou je získání zbrojního průkazu. Zbrojní průkaz nemůže získat každý, musí se jednat o zdravotně způsobilou, bezúhonnou a spolehlivou osobu. Pokud občan vlastní zbraň, musí ji zabezpečit tak, aby mu nebyla zcizena. Nutnou podmínkou, aby zbraň mohl efektivně využívat, je už zmiňovaný výcvik ve střelbě a pravidlech manipulace se zbraní.
Raději osvětu než živelnou militarizaci
V každé společnosti jsou lidé, kteří chtějí vlastnit zbraň, na tom není nic špatného. Mají k tomu různé důvody, ve volné chvíli si chtějí jít zastřílet, třeba jen pro zábavu nebo jim to dává pocit většího bezpečí. V této rovině by právo na její držení nemělo být zpochybňováno nebo dokonce omezováno.
Ti, kdo nabádají občany, aby se ozbrojovali, by si ale měli uvědomit, že držení zbraní v sobě nese více rizik než výhod. Žijeme v zemi, kde je za bezpečí občanů v prvé řadě zodpovědný stát, který pro tyto účely disponuje ozbrojenými složkami. Především ústavní činitelé by měli své výroky velmi vážit, neboť na jedné straně zpochybňují roli státu a ozbrojených složek při ochraně obyvatel a zároveň nepřímo podporují „živelnou“ militarizaci společnosti, která by mohla mít v konečném důsledku velmi problematické následky.
Stát dnes vynakládá nemalé prostředky na různé informační kampaně, v této souvislosti by bylo více než užitečné zamyslet se nad tím, jak toto téma více propagovat. Proklamace o ozbrojování z úst politiků přinese spíše eskalaci napětí a zvýší strach mezi lidmi.
