Pomůže téma bezpečnosti vyhrát podzimní volby?

Jednotlivé politické strany postupně zahajují kampaň pro krajské a senátní volby. Představují své kandidáty a spolu s tím i programové cíle. 

Nikoho asi nepřekvapí, že jedním z témat bude nepochybně bezpečnost a migrace v kombinaci s teroristickými hrozbami. Pokud se podíváme na programy některých politických stran, najdeme zde bohaté a někdy až bizarní spektrum priorit v této oblasti.

Sociální demokracie, jakožto strana nesoucí největší vládní odpovědnost, je v tomto ohledu v zajímavé a pro ni možná i obtížné pozici. Premiér vyhlásil bezpečnost jako prioritu na rok 2016; z tohoto důvodu bude chtít jednotlivé vládní kroky promítnout i na regionální úroveň. Minimálně u těch oblastí, za kterými budou stát sociálně demokratičtí ministři. Jedná se především o navyšování stavů policie, zlepšení práce a koordinace integrovaného záchranného systému, stejně jako o rozpočtová a legislativní opatření. Problémem pro sociální demokraty ale může být jejich počáteční postoj vůči migrantům a řešení uprchlické krize. Fakt, že premiér i ministr zahraničí musejí dovnitř i navenek ve věci činit reálná rozhodnutí, je oproti ostatním (tedy těm bez reálné odpovědnosti) znevýhodňuje. Pokud se bezpečnostní téma zúží pouze na migraci, ČSSD na něm může politické body spíše ztratit.

Hnutí ANO je v jiné situaci. Andrej Babiš hned na začátku migrační vlny prezentoval zcela vyhraněný postoj k migraci a odmítá řešení, která přicházejí z Bruselu. Z pohledu odpovědnosti za stát je to krajně problematické, ovšem na zisk hlasů velmi účinné. Programově jeho hnutí deklaruje, že krize by se měly řešit v místech konfliktů mimo Evropu a že je třeba posílit cizineckou policii v regionech. Spolu s tím chce zefektivnit také integrovaný záchranný systém. I v těchto bodech vítězí úsilí získat hlasy nad reálnou potřebou navržených kroků.

Třetí koaliční partner, KDU-ČSL, se chce opírat o dosavadní úspěchy působení v koaliční vládě. Spolu s tím bude chtít prezentovat i akční plán k migraci. V rámci plánu požaduje navýšení příslušníků bezpečnostních sborů a zvýšení ochrany hranic. I tyto návrhy jsou na krajské úrovni jen těžko realizovatelné.

Občanská demokratická strana předpokládá, že se zaměří spíše na širší hodnotové téma pod heslem „Patříme na Západ, ne na Východ“. Programový koncept strany je dlouhodobě stabilní, z doposud zveřejněných témat není zřejmé, že by se strana chtěla na krajské úrovni bezpečnosti šířeji věnovat. V porovnání s drtivou většinou ostatních kandidujících subjektů jde o vzácnou racionalitu.

Starostové a nezávislí zase prosazují „praktická“ bezpečnostní témata, která vychází z konkrétních zkušeností a potřeb regionů. Soustřeďují se hlavně na efektivní fungování integrovaného záchranného systému, do kterého chtějí zahrnout městskou a obecní policii stejně jako dobrovolné hasiče. Zajímavým tématem je podpora tzv. „community policing“ – předcházení kriminality za přispění autorit pocházejících z dane´ komunity. Na tuto formu prevence se u nás stále pohlíží s nedůvěrou a vyvolává konotace s dřívějším totalitním systémem; uvidíme, jak se jim podaří přesvědčit voliče.

KSČM rovněž požaduje zlepšení fungování celého bezpečnostního systému. To ale není možné bez zavedení branné výchovy a vzdělávání v oblasti ochrany civilního obyvatelstva a to už od základních škol. Komunisté ale trochu pozapomněli na to, že tento systém v určité míře funguje už dnes v rámci tzv. přípravy obyvatel k obraně státu.

Strana práv občanů představuje poměrně propracovaný program v oblasti bezpečnosti, pozornému čtenáři ale neunikne, že jednotlivé teze připomínají opatření, která najdeme v Bezpečnostní strategii ČR z roku 2015. SPO však nezmiňuje jako zásadní hrozbu pro bezpečnost České republiky státy, které usilují o revizi mezinárodního uspořádání a které k dosažení svých mocenských cílů jsou připraveny použít celou škálu metod hybridního válčení, jako jsou například propaganda či dezinformační kampaně. Program SPO tak právě v čase, v němž jsme svědkem přítomnosti ruských a čínských agentů na území ČR, nereflektuje tuto důležitou oblast bezpečnosti. Ovšem jak plyne z rétoriky čelních představitelů této strany, důvody, proč toto téma není v programu zahrnuto, jsou více než zřejmé.

Nikoho asi nepřekvapí, že Úsvit jde do voleb pod heslem „Hrdá a bezpečná země“. Ve svém programu žádá posílení policie, chce zamezit stavbě detenčních center pro migranty. Úsvit bude prosazovat zřízení krajských sborů obrany státu po vzoru Aktivních záloh Armády ČR (analogicky k dobrovolným hasičům a sousedským hlídkám), do kterých se můžou zapojit aktivní a odpovědní občané. Tímto krokem si strana slibuje řešení situací, jako bylo třeba silvestrovské napadání žen v německých městech či zabránit vzniku „no-go“ zón ovládaných agresívními gangy a radikálními skupinami. Fakt, že tato opatření rozhodně nejsou v našich podmínkách zapotřebí a že do kompetence krajů příliš nespadají, není pro stranu určující – záměr je až příliš zřejmý.

Téma bezpečnosti se dá z krajské úrovně řešit jen částečně, hlavní odpovědnost nesou centrální orgány a instituce. V čase, kdy právě bezpečnost patří z pohledu voličů mezi hlavní témata, je ovšem jasné, že si tuto příležitost nenechají kandidáti ujít. Nebude to poprvé, kdy se do krajských voleb promítnou a prosadí témata, která následně zvolení politici nebudou mít šanci řešit.

Bezpečnost je pochopitelně důležité téma a je dobře, že se o ní vede politická debata. Otázkou je, jak s těmito tématy jednotlivé strany naloží, zda zůstanou u pouhého populismu nebo se odváží prezentovat bezpečnost v širším a dlouhodobém kontextu.