Stejně jako naprostá většina mých kolegů v Praze jsem do (nové) politické strany vstoupil v polovině loňského roku. Naše pohnutky byly v podstatě u všech podobné – zastavit zadlužování nás a našich dětí a zastavit plýtvání s veřejnými prostředky. Květnové volby přinesly až nečekanou změnu a teď je třeba držet poslancům, ministrům a premiérovi palce, že tuto historickou příležitost nepromarní v rámci stranických půtek a osobních animozit.
http://www.pooh.cz/upload/img/1000/openkrad-eu-2010-09.png
O co větší překvapení však na mne (nás) čekalo při pohledu na celopražskou, ovšem také na malé pražské radnice. Ani jsme se pořádně nerozkoukali a už se na nás vyvalila smršť „opatření posledních týdnů“. Schvalovány jsou nyní hlavně zakázky na pět let – jedna z posledních, která pozornosti trochu utekla – „O internetový portál se bude starat jedna firma (doteď dvě). Cena? 130 milionů na tři roky. Radní Richter situaci popsal tak, že již nechtěli zakázku dělit, takže to bude dělat jedna firma.
Na některé další už podal náš kandidát na primátora Zdeněk Tůma podání k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jsou to podání na výběrová řízení na jednotný ekonomický systém, metropolitní síť (dohromady 700 mil. korun) a na zakázku na rekonstrukci Clam-Gallasova paláce. V hledáčku má ještě tendr, který se týká kartových služeb (opencard, nebo spíše openkrad.cz?).
To však není zdaleka všechno. Nejhorší a novináři značně opomíjená je situace okolo rekonstrukce Ústřední čistírna odpadních vod v Tróji. Nejen, že jsme přišli o 6 miliardovou (!!!) dotaci od EU, neboť jsme nestihli termín, ale navíc budeme takto platit (sta)milionové pokuty za překračování limitů znečištění v dalších letech. A teď se držte. Zakázka byla vypsána na 20 mld. korun i přesto, že existují moderní technologie ČESKÝCH firem, při kterých může hl. m. Praha na výstavbě ušetřit přes 6 mld. korun, navíc bez potřeby stávající čističku rozšiřovat a rekonstrukci provádět za plného provozu! V důsledku je také třeba zcela jednoznačně odmítnout nesmyslné vyhlášení veřejné soutěže na novou čističku, a potom až následovně další veřejnou soutěž na rekonstrukci té staré a v poslední řadě veřejnou soutěž na řešení kalového hospodářství. A vše zase směřuje pro jednu firmu. Že neuhádnete kterou?
Podobných až miliardových situací je však mnoho i na malých radnicích – namátkou z okolí mého bydliště: „Schválíme výstavbu nové radnice (1,2 mld. korun) v Praze 8, aby nová politická reprezentace peníze z privatizace bytů neprojedla (star. Prahy 8, J. Nosek)“. No jo, pane starosto, podle sebe soudím tebe…
Už jsme si nějak zvykli na to, že se o těchto projektech mluví v řádech miliard, jako bychom mluvili o limonádě za pár korun. Miliarda sem či milión tam. Přitom jsou to úplně nepředstavitelně velké peníze! Jedna miliarda v Praze je 1 000 korun na každého jejího obyvatele! Jsou to navíc opravdu naše peníze! A my všichni bychom na ně měli vidět.
Dnes, v době informačních technologií a v podstatě neomezeného přístupu na internet, by všechny smlouvy, zprávy o výběrových řízeních a samotné veřejné zakázky neměly být pouze na vyžádání, nýbrž zcela veřejné. I v naší legislativě má rozhodně přednost veřejný zájem, a tedy minimálně ty části smlouvy, ve kterých je řešeno „KDO dostal CO a za KOLIK“ musí být veřejně přístupné (viz zákon č. 106/1999 Sb. a spousta precedenčních rozhodnutí - rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 12. 2004, či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2001 a další).
A teď oklikou zpět k individuální zodpovědnosti, protože ta je nejdůležitější. Ne oni a my, ale každý konkrétní člověk má svou vlastní zodpovědnost. Moc chutná, jak píše L. Mňačko, a není před tím nikam úniku. Někdo odolává déle, někdo méně. Přitom řešení už bylo objeveno – vše musí být zcela veřejné. Promiňte, ne vše, ale VŠE. Jedině strach, že se na to přijde a viník bude potrestán, je lékem. Klíčová otázka: „Bude potrestán, vážení soudci?“
Není to tak, že bychom na tom byli stejně jako před dvaceti lety. Dýchá se nám svobodněji. I čistší vzduch. Rozsah komunistické korupce byl nedozírný – vždyť všechno patřilo všem. Teď je však načase se pohnout ještě dále. Říkám pokračujme, jdeme správným směrem, i když někdy poněkud klikatěji.
