Ať už se na přerozdělování prostředků dívá člověk z jakéhokoliv úhlu, mnohem více než od bohatých k chudým se jedná o přesun prostředků od jednotlivce ke státu. Na jakýkoli systém přerozdělování je navázána vždy spousta služeb, a ty jsou poskytovány bez rozdílu všem. Ani to nejde jinak, byla by to zřejmá diskriminace, nejen podle našich zákonů, ale i podle judikatury EU. Ostatně i to zjistila současná pražská koalice v případě zdražení jízdného na jedné straně a jízdného zdarma pro některé skupiny obyvatel na druhé straně, když nejprve tvrdila, že je to pouze pro Pražany a následně pak musela výhody zajistit i pro zahraniční turisty.
http://storage0.dms.mediafax.cz/media/1/1/1688/3219708/1/mhd-tra
Na žádném přerozdělování však bohužel nevydělá chudší, vydělá vždy jen stát na občanovi. I ten, který na jedné straně obdrží „výhody“, musí realizaci těchto „výhod“ zaplatit z druhé kapsy. Uvědomují si například občané, jakými částkami je už jízdné v Praze dotováno z jejich kapes? Že tedy neplatí jen měsíční, čtvrtletní či roční Opencard, ale na daních, tedy dotacích dopravnímu podniku se jedná o další ne nepodstatnou částku?
Neustálé omezování naší svobody v důsledku zvyšování množství přerozdělovaných peněz je zcela špatným trendem, který v konečném důsledku nepomůže nikomu nikomu. Spravedlnost a svoboda nemůže existovat jeden bez druhého. Čím více omezujeme naši svobodu, tím nespravedlivější jako společnost jsme. Tento problém ovšem však v Praze evidentně nikoho netlačí.
Přitom namísto dalších experimentů s přerozdělováním peněz se dá Praze značně pomoci na úplně jiné frontě. Po letech absolutního plýtvání je na čase dát dohromady hospodaření Prahy tak, aby se naše hlavní město nepropadalo do stále větších a větších dluhů. Přednostně je třeba přehodnotit smlouvy typu Škodův palác v Jungmannově ulici, dále například vyřešit neustále se zhoršující hospodaření dopravního podniku či vůbec výdělečnou činnost záměrně neprůhledně hospodařících firem ve vlastnictví hlavního města Prahy. Kde se rozhoduje mj. také o velkém množství různých grantů, darů a příspěvků. Vyplácí se dividendy, tantiémy a prémie k platu dozorčích rad, i když k tomu není žádný rozumný důvod. Kde je napsáno, že by tyto akciové společnosti neměly vydělávat a rozšiřovat svoje místo na trhu jako běžné firmy? Není to snad úkolem každého dobrého hospodáře? Město sice není výdělečná firma, město poskytuje veřejné služby, které by měly mj. kompenzovat externality z dalších lidských činností, ale i tyto služby by měly být vykonávány s péčí řádného hospodáře a fungování alespoň městských firem by se mělo hospodaření soukromých firem co nejvíce blížit.
Mravní řád = staré osvědčené zvyklosti. Ale jak chtít po společnosti staré osvědčené zvyklosti, když ty byly formovány komunismem, kde kdo neokrádal stát, okrádal rodinu a následně divokými lety privatizace, kdy kdo neokrádal stát a ostatní, byl blbec? Jaký je tady používaný manuál politické moudrosti?
