Jeden z mých velmi dobrých známých, srovnatelného věku jako já, je vedoucím oddělení v jedné velké mezinárodní obchodní firmě. Odjakživa jej považuji za vzdělaného, slušného a také velmi schopného člověka. Před nějakou dobou jsme spolu byli na kávě? a mezi čtyřma očima mi sdělil, že se u nich v práci trochu hýbe místo pod nejvyšším šéfem dané firmy a že je trochu škoda, že je ještě příliš mladý – tak o 4 – 6 let na to, že by mohl danou funkci převzít. Takto je stále „přehlížen“ (takto expresivně to ani zdaleka nevyjádřil, nicméně pro nástin situace je to tak vhodné popsat).
http://www.thebestdegrees.org/wp-content/uploads/2010/03/CEO.jpg
Nezapochyboval jsem o jeho slovech, neboť jak jsem psal výše, mám jej za velmi schopného a inteligentního, i když samozřejmě nejsme v takovém kontaktu, abych mohl potvrdit, že i v jednání s lidmi je takový, jaký se jeví mně. Postupně se mi to však vše rozleželo a víc a víc si uvědomuji, že s tímto kolegou nesouhlasím. Měl jsem tu čest potkat poměrně náhodou i daného vedoucího pracovníka a i přes všechnu úctu k mému známému, zkušenosti (zejména věkové) se opravdu přeskočit nedají. Možná by bylo velmi zajímavé se daného CEO zeptat, jak se cítil on, když mu bylo krátce přes třicet. Vsadil bych se, že stejně.
A teď už si to stačí jen extrapolovat. Když dnes mám tyto a tyto zkušenosti a každým rokem je zvyšuji, jak budu vypadat za 20 let? Člověk prožije více problémových životních situací (což nemusí být vždy výhodou, je trochu otázkou zda Nietsche platí univerzálně). Stane se rodičem, nejprve malých batolat, pak vyspělých puberťáků. Rozumím, spousta dalších věcí naopak chřadne – člověk přestane mít schopnost a chuť se dále vzdělávat. Člověk přestane rozumět novým technologiím. Člověk přestane rozumět mladší generaci. A nejspíše spousta dalších věcí jde do „kopru“. Trochu se to blíží ekonomické míře užitku a z druhé strany pak paradoxu Hamleta a jeho divadelního ztvárnění mladým, ale méně zkušeným hercem.
Tedy vzdělaný a schopný člověk bude jako starší mnohem zkušenější, než když mu bylo o pár let méně. Na druhou stranu a velmi brutálně řečeno: „Blb ve dvaceti bude blbem i v padesáti“. A co s tím? V soukromé sféře nic. Tam to jakžtakž funguje. V rámci „boje“ to snad dopadne pro danou firmu dobře. A pokud se rozhodnou špatně, tak to firma odskáče. Ve státní správě je to trochu problém. Proto by opravdu měla být co nejmenší (a samozřejmě nejen z tohoto popsaného důvodu).
