Ačkoliv nejsem věřící a nejsem členem žádné církve a nebyl jsem v tomto duchu ani vychováván, je zřejmé, že bez určitého morálního ukotvení a nalezení smyslu svého pobytu zde na tomto světě by společnost nejen v minulosti již nejspíše dávno v chaosu a válkách zanikla. Na druhou stranu, spousta válek byla samozřejmě vedena ve jménu boha (úmyslně s malým „b“) a je otázkou, kdy a zda tyto jevy ve světě někdy skončí. Přitom liberální demokracie (+ občanská společnost) umožňuje každému svobodnou volbu, a tedy by mohla být jistým lékem na potřebu společnosti vytvářet aliance proti společnému nepříteli.
Pokud bych se měl tedy jako občan rozhodovat, zda dám hlas mešitě v oblasti Ground Zero či v kterémkoli jiném místě v západní Evropě, neměl bych problém hlasovat pro. Na druhou stranu, pokud bych měl vyjádřit svou příslušnost k určitému druhu civilizačního směru, pak jsem součástí západní kultury a jako takovou ji musím a hodlám podporovat. Nedostávám se tedy k rozporu typu „souhlasím, ale ne u mne na dvorku“, nýbrž k rozporu mezi naší další existencí (ohroženou?) a liberálně-demokratickým smýšlením. Neberu však tento druhý rozpor jako antagonistický vztah. Spíše jako kontinuum, na kterém je třeba si vybrat své současné umístění a podle další okolností s tímto „jezdcem“ hýbat. A abych dokončil myšlenku, dnes bych hlasoval spíše proti stavbě.
Proč mě však vůbec takováto úvaha napadla? Při své cestě na Bruselské letiště jsem v metru ve stanici Madou narazil na velmi šmrncovně oblečenou muslimku. Krásná upnutá fialově zbarvená blůza s vodorovnými proužky jakoby přirozeně přecházela do černého šátku, který měla asi 175 cm vysoká dáma uvázaný okolo hlavy a který zakrýval její nejspíše černé vlasy. Také kratší sukně černé barvy s jemným vzorem a černé punčochy dávaly na odiv štíhlou a velmi dobře tvarovanou postavu. Tato byla ještě podtržena velmi ženskou chůzí, které napomáhaly vysoké černé boty s asi pěticentimetrovými podpatky. Tmavě hnědé oči s decentně namalovaným obočím a řasami společně s výraznějšími červenými rty přitahovaly pozornost nejen mou. Se zájmem a zamyšlením jsem ze svého místa na nástupišti pozoroval, jak jde dohromady to, co právě vidím, se mnou známým smýšlením muslimů, kde žena by na veřejnosti neměla poutat pozornost atd. (zde jsem si dovolil napsat „atd.“, protože daných omezení a příkazů je násobně více a myslím, že většina z nás navíc nějakou představu postavení žen v muslimské společnosti má). Vždyť její vizáž sdělovala naprostý opak k tomuto postoji. Abych pravdu řekl, po delším přemýšlení jsem přišel na to, že mi na ní vlastně nesedí jen ten šátek. Ten stejný kus oděvu však na druhou stranu reprezentoval všechno ostatní. Nebo bych měl napsat „opačné“?
Je pochopitelné, že i v muslimské komunitě dochází k posunu, na který budu jistě upozorněn v některém z diskusních příspěvků. A bylo by také neopatrné usuzovat něco z jediného setkání někde v cizí zemi bez možnosti hlubšího rozhovoru. Pokud byla tato dáma (věk bych tipoval mezi 27 a 33 lety) však reprezentantem jistého hýbání jezdce po ose striktnosti islámu, pak mé děti budou nejspíše už asi opravdu hlasovat PRO mešitu v západní Evropě, Česku či Americe. A já budu velmi rád. Mně bohužel tato jediná dáma ke změně názoru nestačila.
