- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dobrá kritika je pro autora vždy platnější nežli plácání po zádech. Rozšiřuje jeho uvažování a prohlubuje úvahu. O to cennější, když není myšlena za účelem dehonestace či pro zviditelnění kritika, ale z „pouhé“ potřeby diskutovat a kultivovat veřejný prostor. Propojuje pisatele s čtenářem, který má zaujmout stanovisko a polemizovat s veřejně prezentovaných názorem. Takové kritiky je třeba a stejně tak je na místě poskytnout kritikovi co nejlepší odpověď.
Článek „Kdo jsou Zemanovi voliči“ vyvolal diskuzi a přinesl zajímavé reakce. Na sociálních sítích se strhla názorová bitva, ale kvalitní diskuze je i na internetu možná. Pokud čtenář přemůže nutkání, která sociální sítě vyvolávají: vypustit z pohodlí domova, a především ze sebe, vnitřního démona, který do světa skrze internet volá, jako kdyby chtěl veřejný prostor posednout zlým jazykem a úmysly.
Prostřednictvím tohoto článku se pokusím stručně odpovědět na zajímavou kritiku, která mi přišla od čtenáře z akademického prostředí. Kritik vystihl aspekt, nad který jsem přemýšlel v průběhu psaní a po odeslání článku do redakce Přítomnosti.
Kritika od pozorného čtenáře zněla: „Obávám se, že Vaše vysvětlení platí v poměrně hodně málo případech. Od normalizace uběhlo již několik desetiletí, uvědomte si, že volič, na kterého by Vaše analýza mohla pasovat, nemůže být v kategorii 18-45 let, což je celkem velká skupina. (…) Domnívám se tedy, že voličské chování má ohromné množství různých aspektů a že minulost v něm hraje mnohem různorodější roli, než uvádíte ve své interpretaci.“
Nejprve si však zrekapitulujme, hlavní myšlenky předmětného článku:
Kritik správně vystihl podstatu jevu. Tedy, že normalizaci a její dopad na vlastní kůži zažila pouze část obyvatelstva. Jak ale pochopit, proč voličská základna Miloše Zemana absorbuje i občany, kterým je nyní 18 až 45 let?
Odpověď na tuto otázku nám poskytuje transgenerační psychologie rodiny a historická sociologie.
Shrneme-li stanoviska obou těchto disciplín, vyplývá nám, že transgenerační přenos, tj. transfer určitého (negativního) jevu z generace na generaci prostřednictvím nejbližšího okolí jedince, je částečnou odpovědí, proč i mladší generace s vazbami na určitou část šedé zóny, která měla blíže k politickému establishmentu nežli k disentu, a jež se poctivě naučila normalizační morálky, patří v některých případech ke skalním fanouškům Miloše Zemana.
Jinak řečeno: v předchozím článku jsem zdůraznil aspekt přijmutí a odpuštění viny a potlačeného svědomí; obě tato pozorování byla přenesena do nastupujících generací skrze rodiny, které nebyly schopné dojít odpuštění, a tak se i nastupující generace – tedy děti normalizovaných – potýkají se zkresleným viděním světa, jelikož jejich vlastní mysl upravuje realitu tak, aby si uchovala vlastní nedotknutelnost, a z toho důvodu hledají oporu v adoraci podobného presidenta.
Opomenout nelze aspekt vzdělání, které dokáže zpřetrhat vazby mezi normalizační morálkou a mladými lidmi. Vzdělání – především kvalitní výchovou občanskou, mediální a zevrubnou znalostí moderních dějin lze vyléčit lidskou mysl z úpravy reality. Reforma školství v oblasti výše zmíněného vzdělávání však probíhá pomalu, ale už nyní je jasné, že reformu, která bude mladé lidi vést ke kritickému myšlení a opuštění normalizační morálky neprovede Ministerstvo školství, ale spíše dobrá příprava budoucích základoškolských a středoškolských učitelů na univerzitách.
Článkem o Zemanových voličích se nemyslí, že bychom chtěli upozornit a ukázat na lidi s vyloženě špatnými názory, že bychom dělili mezi těmi, kteří mají zkreslenou realitu, a těmi, kdo jsou na správné cestě – to by bylo nespravedlivé a vulgární tvrzení! Nýbrž, že otevřená mysl je schopná jednat a myslet kriticky, což evidentně tradiční Zemanův volič neumí.
Tady nejde o dělení na špatné a dobré, má polemika cílí na aspekt osvobození od normalizační morálky, tedy na politickou aktivitu, ne-manipulativnost a kritické myšlení, otevření mysli a srdce – jedině tak může fungovat společnost, ve které si všichni její členové budou jisti, kdo jsou a kam směřují a nebudou k tomu potřebovat berličky.
Poté se již Zemanovi voliči nebudou muset vnitřně obhajovat hulvátem s revizionistickými sklony a česká společnost, a spolu s ní i česká politika, dostane svůj autentický obsah.
Článek byl publikován 24. 4. 2017 v Přítomnosti.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...