Hrozba Trump. Skončí politika českého národního sobectví?

Spojené státy se mění a vzkazují ústy Donalda Trumpa jasné poselství: "Evropo, začni se více spoléhat na sebe...". Jak bychom se k tomu měli postavit a jak reaguje Česká republika?

Budoucí americký prezident Donald Trump už několikrát ukázal, jak dobře má prořízlá ústa a že pro kontroverzní názor nejde daleko. Nemůžeme si však dovolit přehlédnout jednoduchý fakt, který USA do Evropy vzkazují: „Evropo, začni se více spoléhat na sebe, zvyš své výdaje na obranu a začni plnit své závazky vůči NATO, velký americký bratr za tebe nebude tahat kaštany z ohně věčně.“

Znepokojující jsou především Trumpovy výroky o tom, že se Evropská unie rozpadne, NATO že je velmi zastaralé a brexit byl dobrý krok. Trump rovněž prohlásil, že je ochotný jednat s Vladimirem Putinem o podstatné redukci jaderného arzenálu výměnou za zrušení ekonomických sankcí.

Příslib redukce jaderného arzenálu za cenu zrušené sankcí a zlepšení vztahů s Ruskem na první pohled slibuje zabránění jaderného konfliktu a zlepšení rusko-amerických vztahů, ale zároveň i oslabení pozice Spojených států ve světě, a tedy i menší garancí bezpečnosti americkým spojencům.

Jak se novým poměrům musí přizpůsobit Česká republika?

V České republice, a nejen v ní, je smysluplnost NATO často zpochybňována. Stejně jako za starých časů se necháváme opíjet rohlíkem, když rezignujeme na zahraniční politiku a chlácholíme se svou velikostí a maloměšťácky se soustředíme na své žabomyší války.

Málo upozorňujeme, že současná vláda vytváří stát národního sobectví a neustálé nabobtnávání sociálního státu a represe vůči vlastním občanům způsobují odchýlení naší pozornosti až nezdravě k domácí politice, když prim by měla hrát pro svobodu a bezpečnost vždy politika zahraniční.

Sobotkova vláda slovy ministra obrany našim spojencům odřekla plnit smluvní dohodu investovat 2 procenta HDP do výdajů na obranu a alibisticky tento závazek přesunula k roku 2025. Navíc současný ministr obrany Martin Stropnický nedokáže vyčerpat rozpočet na modernizaci české armády. V roce 2014 mu zbylo 4,1 miliardy korun, k roku 2015 „pouze“ 1,62 mld. a loni 4,05 mld. Už nyní lze očekávat, že koaliční závazek vyčlenit 1,4 procenta HDP v roce 2020 pravděpodobně selže, protože tempo růstu rozpočtu stoupá pomalu a neefektivní administrativa na ministerstvu obrany selhává.

Namísto smysluplných investic mrhá vláda prostředky do sociálních jistot a špicluje své vlastní občany pomocí zákonů, jako je ten o prokazování původu majetku, kontrolní hlášení, EET atd. Současná vláda buď nedokáže utratit vyčleněné prostředky, anebo je vynakládá na budováni naducaného polštáře jménem sociální stát, a přitom zapomíná na plnění našich závazků v rámci Severoatlantické aliance.

Pro zachování naší svobody a bezpečnosti musíme efektivně využívat peníze vyčleněné v rozpočtu na obranu a také najít další prostředky ve zdrojích přebujelého sociálního státu a úspěšně je investovat do modernizace armády. Už dlouho jsme slýchávali o nutnosti sociálních reforem a řešili materiální nerovnost, nyní nastal čas, kdy jedinou odpovědí na politické otřesy bude musí být přijmutí odpovědnosti.

Musíme dohnat promarněné příležitosti a upevnit své spojenecké vazby. Jedinou cestou k tomuto cíli je postavit se realitě čelem, a přitom uplatňovat rozumnou politiku navenek. Jen tak se stane Česká republika, ale také Evropa, více sebevědomým a odpovědným hráčem na mezinárodním poli.

Nyní stojíme před zkouškou z dospělosti a je jenom na nás, jestli ji splníme. Česká historická zkušenost nám říká, že cena za druhou šanci je neúměrně vysoká a že není jiné alternativy, jak si udržet svobodu a demokracii nežli jít se Západem. Nejsme zase tak malý, jak si myslíme, jsme součástí západních demokracií a v dobré společnosti budeme jenom tehdy, dokud budeme plnit své závazky.

Text vyšel na Echo24 dne 19. 11. 2017. Odkaz: http://1url.cz/atG7K