úsměvná židovská víra aneb sbalit židovku není jednoduché

Říká se, že každý člověk v něco věří. V mém případě, vše spojené s ,,řízeným" náboženstvím, je úsměvné. Vždycky se nestačím divit, čeho všeho jsou lidé schopni ve jménu víry. Pokud však ty věci chtějí dělat z vlastní vůle, proč ne. Zde je úsměvná zkušenost s vírou židovskou.

Tomáš Chmelař

V Paříži jsem se živil po dobu 2 let jako zaměstnanec luxusních hotelů. Měl jsem zde možnost se setkat s židovskou či muslimskou vírou u svých kamarádů a kolegů. Normální, super lidé, kteří mi mnohdy přirostli k srdci. Tím, že jsem se k nim dostal blíže, mohl jsem jim pokládat mé zvědavé otázky na tělo,které se týkaly jejich víry. Nikdy to nebrali zle, ba naopak, rádi si popovídali. Někdy jsem se nestačil divit...
Dnes se zaměřím na zkušenost s vírou židovskou. To se mi takhle v hotelu líbila jedna moc hezká holčina, a kupodivu to nebyla muslimka, ale židovka. Byla mladá, krásná, živá, taková normální holka, kterou si chlapci rádi berou do svých snů. Rozhodl jsem se pozvat k Emili domů. Netušil jsem však, že krásná Emili má rodiče s velice přísným židovským vyznáním a že ona jde ve šlépějích svých rodičů.
   Hned při první otázce jsem narazil. Na otázku, jestli by se mnou nechtěla někam zajít v pátek večer či sobotu, neodpověděla moc spontánně. Odpověděla podle své víry. ,,Nemohu, to máme šabat."
Začal jsem tedy vyzvídat proč by nemohla a co to vlastně ten šabat je. Nejsem expert na náboženství, takže vám to nevysvětlím, ale řeknu vám, že se mi nakonec podařilo se k ní vloudit o sobotním odpoledni.
Byt byl malinký, tak jako všechny normální byty v Paříži. Byl dokonale uklizený a čistý. Jako u mé babičky :)  Co mě však velice překvapilo byla technologická vybavenost bytu. Všude samé pohybové čidlo, všechny světla se sami rozsvěcely a zhasínaly. Zásuvky byly časové a spotřebiče v nich připojené se automaticky zapínaly a vypínaly. Rychlovarná konvice čas od času sama uvařila vodu, trouba začala sama hřát. Naopak televize nesměla být zapnutá. Myslel jsem si, že je Emili nadšená do elektroniky, ale brzy jsem vyslechl zajímavý příběh.
,,Moji rodiče jsou ortodoxní Židé a tak mě podle toho vychovali. Ctíme staré tradice, které třeba obsahují pravidlo, že od pátečního soumraku do sobotní noci nesmíme zapalovat ani zhasínat oheň. Což se do moderní doby převedlo na elektřinu. Doslova nesmím sama od sebe zapnout nic, co je na elektřinu, pokud to není otázka života a smrti. To potom pravidlo porušit mohu."
,,Tak proto je tu vše automatické. Hele, a není to jen obcházení těch vašich pravidel? Nebylo by jednoduší nezapalovat svíčku a zůstat u toho ohně, než si komplikovat život a přenést pravidlo tisíce let staré na moderní elektřinu?"
,,O tomhle rozhodli povolanější. My se jen musíme řídit vzniklými pravidly. "
,,Hele, a co když se ti nějaké čidlo rozbije, a ty budeš potřebovat třeba rozsvítit? "
,,To musím nechat rozsvíceno celý den, nebo zabouchám na sousedku. Už se mi to stalo. Nejdřív se mě bála, ale nakonec to pochopila a rozsvítila mi. Jednou sem také zůstala přes hodinu trčet dole u dveří. Nemohla jsem sama vymačkat kod u dveří, protože je to na elektřinu, tak jsem se ptala lidí co šli okolo jestli by to nemohli udělat za mě, ale všichni se toho báli a utíkali pryč. Jako kdyby to snad mělo bouchnout"
No to odpoledne jsem se nasmál. Zjistil jsem, že defakto musí v sobotu odpočívat. Žádná televize, mobil, řízení auta. Čas by se měl trávit s rodinou. Ale třeba taková cesta metrem, kde se musí knoflíkem otevřít dveře či elektronicky odpípnout lístek, tak to může být pro tyhle lidi složité.
Ještě mě zaujala na kuchyňské lince jedna kniha. Řekl bych takový seznam potravin pro Židy. Oni totiž mohou jíst jen určité věci a tato kniha obsahovala seznam produktů a firem, od kterým si mohli jídlo koupit. Nemohlo mě napadnout, že to musí být ohromný kšeft vlastnit takovýhle krám. Máte zajištěno stálou klientelu, která si moc nevybírá a ani vlastně nemůže.
Rande skončilo vlastně pozitivně. Strašně rád jsem si poslechl všechny ty zajímavé příběhy a názory a pravidla. Mimochodem jedno z pravidel je obřízka, tak jsem na Emili ve snech úplně přestal myslet :) a z našeho rande byla jen kamarádská návštěva. Pinďu mi nikdo řezat nebude :)

Napište svou zkušenost i vy