Radosti pro miminka 6

Ty naše mimča jsou pořád v pohybu. Ještě ani neumí chodit a už se snaží vylézt, zalézt, přelézt co se dá. Již šestou kapitulo tedy věnujeme tomu, kam ti naši minihorolezci nejraději lezou.

prostě tam chtělaTomáš Chmelař

 Když ještě miminko Mája byla natolik malá, že jí ještě nožičky neodnesli kam chtěla, tak i přesto ráda lezla po čtyřech kde se dalo. V oblibě měla třeba kabelku, do které doslova strčila hlavu a vyndavala pečlivě vše na podlahu. Ráda přelézala polštáře a peřiny.

    Vše začalo být zajímavé, když se v roce začala stavět na nohy. Za jeden týden už obstojně běhala po domě i zahradě a lezla kam se dalo. Zahradní lehátko, schody, židle, ale  lezla i na lešení žebřík či štafle.

   Doma jsme ji tedy udělali takovou malou, měkkou horolezeckou stěnu ze starých matrací od postele. Většina lidí už je nejspíše vyházela, ale u nás se vyhodit nesměly. Jako malé děti jsme totiž tyhle čtvercové matrace rozprostřeli po místnosti a skákali z jedné na druhou, honili jsme se na nich a kdo spadl, ten prohrál. Matrace jsou neuvěřitelně pevné, jsou potažené opravdu silnou tkaninou a uvnitř jsou kovová péra, takže to i pěkně skáče. Proto jsem je nemohl vyhodit a řekl jsem si, že si takhle jednou budou hrát i moje děti. No a využití jsme našli ještě dříve.

Jako pomůcka pro lezení mohou posloužit různé bobky, polštáře a polštářky, vše co je měkké. Dokonce i na plot se snažila vylézt, ale strčila chodidýlka jen do druhé řady drátěnky.

Další články a fotky s miminkovskou tématikou jsou v mé rubrice: Radosti pro miminka