Cestování: jiné divy světa, Sagrada Familia

Po Evropě nemáme moc míst, kde by nám mohla spadnout čelist dolů při vyřknutí zvučného ,,ty vo..le". Není jich moc, ale jsou tu! V minulých dílech mého putování jsme museli cestovat na jiné kontinenty, dnes ale zůstaneme na tom našem. Jedeme do Španělska.,

Jeden z hlavních pohledůTomáš Chmelař

Pár zajímavostí které zaujmou více než historie.
 Stavba byla započata v roce 1882 a výstavba trvá dodnes. Měla se postavit pouze z peněz darovanými lidmi, tak se staví pomalu, ale jistě. Gaudího, geniálního architekta a tvořitele tohoto díla, přejela tramvaj během výstavby. Gaudí jakoby nechal chrám růst. Neuvidíte zde zeď plnící funkci zdi. Vše vypadá jako něco jiného, vše má dvojí význam. Jednak je zde zeď, jednak je zakamuflovaná do nějakého příběhu, výzdoby, falešného stromu.... Když Gaudí dělal své projekty, tak většinou nedělal přesné skici hodné dnešních architektů. Spíše si rozmazaně maloval a svou stavbu tvořil přímo na staveništi. Proto bylo tak obtížné v jeho díle pokračovat po jeho smrti. Nezbylo po něm moc podkladů. Jen domněnky. Architekt měl rád detaily. Říká se, že při jednom z jeho vyobrazení v chrámu, využil sádrový otisk opravdového osla. Samozřejmě se svolením majitele. Osel byl svým zevnějškem prostě dokonalý pro jeho sousoší. Toto jedinečné dílo má 18 věží, jako 12 apoštolů, 4 evangelistí, Pana Marie a ta nejvyšší představuje Ježíše Krista.Chrám měl také nejspíš po jeho dokončení zářit nepřeberným množstvím barev. Gaudí si ve svých stavbách také pohrával se světlem, prouděním vzduchu či akustikou. Vodil světlo pomocí skel a zrcadel do místností bez oken, tvořil ,,klimatizace" jen na principu fyzikálních zákonů. Svými nápady předčil dobu. Dodnes jsou jeho díla unikátní a i ve světě plné technologii, jeho stavby dodnes překvapí svými chytrými řešeními.
   Pohled na tuto bezpochybně jedinečnou stavbu je jako z jiného světa. Že by další ze staveb mimozemšťanů zapomenutých na naší Zemi? Prostě je tato stavba něco, co jinde na světě neuvidíte. Tohle není  jen další kostel.
   Zařadil jsem jí do svých divů světa, protože se mi k ní váží jedinečné vzpomínky. Při běžné prohlídce tohoto místa z jiného světa, jsme se dostali na vyhlídkové místa. Nechají vás v rámci prohlídky vylézt do určité výšky, kde je krásný pohled jak na samotnou docela nezajímavou Barcelono, tak na samotné dílo Sagrada Familia. Je pozoruhodné s jakými neuvěřitelnými detajly a vyobrazeními je toto monstrum postavené. Jakoby musel každý metr čtvereční té stavby něco představovat, říkat nějaký příběh. Mě osobně díla lidí moc nenadchnou, ale jak jsem řekl, pro mne je tento architekt jako mimozemšťan, vizionář. Byl jsem z toho všeho tak nadšen, že jsem prolézal každý kousek zpřístupněný pro turistickou prohlídku, až jsem se dostal ke vchodu jedné z monumentálních, obrovských věží.
   ,,Páni, to by bylo něco to omrknout a třeba se podívat až na samotný vrchol. Třeba bychom byli první" pomyslel jsem si.
   Vchod byl zatarasen mříží, avšak úplně navrchu byla klenba, kde hranatá mříž již nevládla. Byla tam skulina tak akorát na protažení. Celé to bohužel ještě bylo jištěno kamerou, namířenou přímo na vchod. Naneštěstí jsem tu nebyl sám. Měl jsem s sebou pár dobrých přátel, s kterými jsem již zažil nejedno bláznivé či nebezpečné dobrodružství. V cukuletu byl vymyšlen plán A bez plánu B. Jeden z nás zakryje kameru tělem, ostatní přelezou mříž a potom hurá nahoru. Byl to dobrý plán. Šel jsem ještě omrknout jestli se k nám nehrnou jiní turisté, když mě napadlo, že takovýto vchod musí být i u druhé věže. Rychle jsem se zaběhl situaci omrknout a bylo to tak. Vchod, zatarasený mříží, avšak kamera byla z nějakého důvodu pryč. Že by se rozbila? Ohromné štěstí pro nás. Mise se zdařila. Já, kamarád pro každou hovadinu a kamarádka pro každou legraci. Všichni jsme si podstoupili dlouhý výstup až na samý vrchol jedné ze dvou nejvyšších věží.
   A proto je to jeden z mých jiných divů světa, protože kromě monumentální stavby jedinečného extravagantního architekta, jsem zažil i něco víc.

Mé ostatní články z cest najdete v rubrice: Cestování

Zde jsme pohromadě v jedné z věží a je vidět, že ne vždy byl vchod zatarasen mříží a střežen kamerovým systémem