Pokračování v pasivní a ignorantské zahraničně-vojenské politice si jen zakládáme na další problémy. Nerozhodnost, odmítavost a nespolupráce na nás vrhá stín neschopného partnera.
Politická diskuse vyvolaná návštěvou generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena, který požádal o navýšení české účasti v Afghánistánu o 55 vojáků, se dostává do známých kolejí dlouhodobé nestability české zahraniční politiky. Ta je způsobena především demagogií reprezentovanou českými socialisty. Zatímco vláda Jana Fischera přijala žádost šéfa NATO vcelku realisticky, CSSD se jí rozhodla bez důkladné úvahy odmítnout. Namísto tolik očekávaného jasného stanoviska (v lepším případě souhlasného), které od nás Severoatlantická aliance očekává, se znovu blížíme k politické frašce.
Jsem toho názoru, že by česká armáda měla svůj kontingent posílit, pokud o to aliance žádá. A to ze dvou základních důvodů. Předně proto, že po nás NATO nechce vojáky do první linie, ale zdravotníky a školitele. Tedy kvalifikovanou pomoc, které je v situaci dnešního Afghánistánu nejvíce potřeba. Druhým důvodem je možnost využít této Rasmussenovy nabídky k vylepšení české diplomatické reputace v zahraničí. Situace přímo vybízí k tomu, že se můžeme před celým světem prezentovat v dobrém světle a navíc v souvislosti s pomocí, které je skutečně potřeba.
Opak je ovšem pravdou. Pokračování v pasivní a ignorantské zahraničně-vojenské politice si jen zakládáme na další problémy. Nerozhodnost, odmítavost a nespolupráce na nás vrhá stín neschopného partnera. Pokud budeme tímto způsobem reagovat na požadavky mezinárodní reprezentace, nemůžeme být překvapeni, pokud bude stejným způsobem mezinárodní reprezentace podobně reagovat i na naše budoucí požadavky.
