Co nás stojí odbory a odboráři?

Včerejší předání rozhodnutí Městského soudu v Praze o předběžném opatření ve věci plánované pondělní stávky rozpálilo odborové předáky doběla a hned začali vymýšlet další, ještě tvrdší skce, které jsou ještě více na hraně zákona, spíše však již za touto hranou. Dokonce začali veřejně z obrazovky ČT oznamovat a de facto tak vyzývat k živelným akcím a blokádám. To už je opravdu příliš.

Měl-li jsem nějaké, ač minimální, pochopení k původně oznámené stávce pracovníků v dopravě, nejen že jsem je ztratil v pátek po té, co bylo oznámeno, že budou zablokovány hlavní tahy v Praze a jiných městech, ale po dnešní výzvě odborových "předáků" k živelným protestním blokádám jsem definitivně prozřel a pochopil. že těmto lidem nejde o nic jiného než co nejvíce poškodit občany této republiky a přiložit vydatné poleno k podpálení obtížně dohadovasných a budovaných reforem.

Je asi zbytečné meditovat o tom, co jsou odbory zač a co chtějí, neboť to se dnes ukazuje zcela jednoznačně, ale celá tato situace, mě přivedla k hlubší úvaze o rovnoprávnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů a v extrému i o nedovolené podpoře jedné skupiny obyvatelstva a jejich zástupců na úkor skupin ostatních.

Představme si modelovou situaci, kdy jste zaměstnán v instituci, ve které působí odborová organizace sdružující část zaměstnanců. Odborová organizace, která na Vašem pracovišti působí má svůj výbor a tento výbor má pět členů. Vy členem této odborové organizace nejste. Váš kolega, který s Vámi pracuje na stejném pracovišti a vykonává stejnou práci jako Vy, je nejen členem odborů, ale je i jedním, z funkcionářů této odborové organizace. "No a co", říkáte si," když se mu to chce dělat, když chce sedět na schůzích, tak ať to tedy dělá, asi má za to vánoční kolekci navíc, případně dostane i příspěvek na dovolenou v Bulharsku. Nic víc z toho přeci nemá." Máte sice své pochybnosti, zda by měl tento člověk být  funkcionářem čehokoli a kohokoli zastupovat, protože při objektivním a zcela nezaujatém hodnocení vychází práce tohoto kolegy jako nejhorší v oddělení a i kolegové v ostatních odděleních, jejichž práce je na práci Vašeho kolegy závislá, si stěžují na jehop práci a Vy po něm musíte dost věcí předělávat, a divíte se, že Váš vedoucí takto špatně pracujícího člověka ve svém oddělení trpí, ale nakonec nad tím mávnete rukou, protože to není přeci Váš problém. Ale pozor, víte proč tomu tak je? Víte, že Váš kolega má (podle Zákoníku práce) mnohem víc výhod než jen ty kolekce a příspěvek na dovolenou? Jaké? Například to, že v době, kdy vykonává onu odborářskou funkci a ještě rok poté, co tuto funkci přestane vykonávat, nemůže s ním být "de facto" ukončen pracovní poměr, protože, mělo-li by k tomu dojít, tak by k tomu musel být dán souhlas ze strany výboru oné odborové organizace, jejímž je on sám funkcionářem? Pokud daný orgán souhlas s ukončením pracovního orgánu souhlas nedá, tak Váš kolega je "nevyhoditelný". A ruku na srdce, nemyslíte si snad, že když budete s někým sedět pár let bok po boku na schůzích a společně si užívat různých výhod, že takového člověka "potopíte" a budete souhlasit s tím, aby byl "vyhozen" z práce, byť by šlo o oprávněnou výpověď, neboť Váš kolega nepracuje, dělá chyby, má absence atd.? Je to v pořádku? Podle mě není, neboť tady jde o výrazné zvýhodňování jedné skupiny pracovníků (odborářských funkcionářů a bossů) na úkor ostatních pracovníků a to členů i nečlenů odborů. Tolik po stránce morální.

Teď po stránce finanční: v ČR je přibližně 4.5 milionu lidí v pozici zaměstnanců. Z nich je cca 15%, tj. 675 tisíc, členy různých odborových organizací. Odborové organizace jsou různé velikosti, ale budeme-li (střízlivě) vycházet z toho, že v jedné základní odborové organizaci na pracovišti je v průměru cca 50 členů, je v ČR 13 500 základních odborových organizací. Každá základní organizace má minimálně tříčlenný, v průměru však pětičlenný výbor, jehož členové jsou, jak výše uvedeno, "nevyhoditelní". Průměrná zaměstnanecká mzda zaměstnanců v ČR je cca 23 tis. Kč (včetně pojistného pak 31 tis. Kč). Měsíčně stojí zaměstnavatele výše uvedení funkcionáři v celé ČR 2.1 mld. Kč, ročně tedy 25.2 mld. Kč. Vezmeme-li v úvahu, že stejná ochrana trvá ještě 12 měsíců po skončení výše uvedené funkce, musíme předchozí částku zvýšit ještě o jednu čtvrtinu, tedy náklady na "nevyhoditelné" funkcionáře ročně představují 31.5 mld. Kč!!! I kdyby případ, kdy by bylo v zájmu zaměstnavatele (a to jak soukromého podniku, tak i státní instituce či organizace) ukončení pracovního poměru s pracovníkem, který je funkcionářem odborové organizace byl pouze 10% z celkového počtu odborových funkcionářů, představuje to ročně částku neefektivně vynaložených nákladů ve výši přesahující 3 mld. Kč. Opravdu jsou funkcionáři odborových organizací natolik významní a jejich úloha natolik nezastupitelná, že si zaslouží takovouto ochranu za cenu neefektivně vynakládaných prostředků v řádech miliard???

Jsem toho názoru, že takto koncipovaná ochrana funkcionářů odborových organizací je přežilá, neefektivní, kontraproduktivní a rozhodně si zaslouží zamyšlení, případně změnu. Ovšem tak, jako k jakékoli jiné změně je potřeba dohoda dvou, v tomto případě dokonce tří (tripartita)účastníků jednání a tak cesta k takovéto dohodě by byla ještě dlouhá. Ale v každém případě stojí za to touto cestou jít a získané neefektivně vynakládané prostředky je možno využít smysluplnějším způsobem. Nemyslíte?